Jasmínová Praha, aneb v rytmu velkoměsta

Pátek 3.5.2013

Začátek května strávilo sedm vedoucích Duhy AZ ve společnosti stejně optimisticky naladěných duhových dospěláků ze spřátelené dužiny Jasmín v Praze.

Už samotný páteční podvečerní odjezd rychlíkem byl neobvykle uvolněný. Jak by ne, vždyť jsme nemuseli stále někoho hlídat a přepočítávat. Vyrazilo jen sedm statečných: Beruš, Yetti, Lucysh, Zlesi, Rosi, Čely a já. Cesta do Prahy uběhla rychle, během ní jsme probrali spoustu témat a stačili se pěkně nasvačit.

Před samotným přistáním už nás kontaktoval Šerpa z pražského Jasmínu, jestli je vše podle plánu. Bylo. Jen jsme se tak těšili, že jsme se ocitli před Hlavním nádražím dřív, než nás stačili pražáci přivítat na perónu! Nicméně stylem: mobil na uchu-hledíce na sebe jsme se přivítali s našimi kamarády. Cesta do luxusního hotelu základní školy byla vskutku pár metrů, takže ani Beruš nás nestačila „zdržovat“ J

Po odložení batohů a základním ubytování jsme vyrazili do světoznámé pětihvězdičkové restaurace ÚKáDé (Ústřední kancelář Duhy) na večeři. Zdolali jsme pět pater – ti zdatnější po schodech, ti chytřejší výtahem a připravili si stolování. Prostřeno bylo rychle, vybírat bylo z čeho, takže jsme se s chutí nadlábli. Jasmín si pro nás nachystal suprovou celoakční hru Žabička. Malé plastové mršky se měl první majitel zbavit tak, že ji předal někomu dalšímu. Ovšem ne tajně, nebo násilím, nýbrž nějakou fintou. Třeba: Zlesi, vezmi si čokoládu! A už tady máš tu zelenou potvoru! Mezitím přišla další skupinka Jasmíňáků a společně jsme vyrazili na noční prohlídku pražských hospůdek.

V jedné z nich jsme se usadili a vybrali si z nabídky asi třiceti druhů piv. Poslední objednávku – zelený čaj – číšník málem neustál J Při společné konverzaci a mlsání čerstvě nasmažených bramborových lupínků čas hrozně rychle utekl, takže jsme se záhy přesunuli do naší školní ložnice, abychom vyslechli originální pohádku od Ely za žabičkový „trest. Ela pochází ze Sibiře, v Praze je sedm let a umí k nepoznání česky. Přesto dala pohádku v rodném jazyce. Úžasné! V průběhu pohádky jsme společně (ne)usínali při prvních taktech celonočního koncertu cikády Zlesiho…

Big

Sobota 4.5.2013

Sobotní budíček sice nebyl nikterak časný, ale protože bylo poměrně hezky, vstávalo se nám podobně krásně. Snídaně byla opět nachystána v Úkádé a skvěle jsme si ji asi hodinu užívali i s hudbou. Nádherně naladěni jsme odjeli do klubovny Jasmínu, kterou mají v prostorách pedagogicko-psychologické poradny. Tam jsme si pod taktovkou Jarky trošku duševně pohráli na opičím stromu. Člověk by neřekl, kolik toho o sobě pořád nevíme! Před odchodem jsme trošku machrovali při prezentaci našeho Březka a Fórka. Jasmín má taky svoje stránky i fórum, ale přiznali větší pasivitu dospěláků.

Po lehké svačince jsme vyrazili na okružní procházku po Praze. Nevím, jak to průvodce Petr dělal, ale vždycky jsme prolezli nějakou temnou uličkou a najednou byli na známých místech – Kampě, Karlově mostě, na Staromáku, Václaváku a tak. Cestou jsme se stavili v příjemné restauraci na řizek. Odpoledne už byl v Praze docela nával, tak jsme raději zamířili do naší ložnice. Z nabídky aktivit jsme si vybrali ukázku relaxační chvilky, kterou jasmíňáci dělají na táborech v poledním klidu. A bylo to boží! Zlesi samým blahem důvěrně vrněl J

A pak to přišlo! Na půl pátou přijel neuvěřitelně naladěný facilitátor. Tenhle odborný výraz ale nevystihuje toho človíčka. Petr Šušor je totiž hudebně taneční šílenec, který ve vás vzbudí nečekané rytmické vlohy zadupané na samém dně vaší duše! Ano, prožili jsme lekci muzikoterapie se všemi možnými bubny a dalšími rytmickými nástroji. To se nedá popsat, to se musí prožít. Ještě teď jsem z toho úplně vedle! Neuvěřitelný zážitek!!! Byl to nářez…

Ještě s brnícími prsty jsme se zastavili v psychoporadně na večeři a těšili se na další lahůdku. Čajovnu v bývalé vodárenské věži! Neměla chybu. A zapluli jsme do ní přesně, když začala bouřka! Ve zvýšeném patře čajovny nám ale bylo poněkud horko, protože se sem nedalo moc větrat, a tak jsme po chvíli škemrání u obsluhy putovali do křesílek o patro níž. A tady to bylo nádherný! Při popíjení nejrůznějších čajíčků a dalších nápojů se povídalo a taky zpívalo. Nevím, jestli se mi to zdálo, ale slyšel jsem snad celou sbírku Zlesiho nesmrtelných duhových historek. A že pobavil!!! Při Jirkově kytaře jsme se trošku nemohli shodnout na repertoáru, ale když už se něco našlo, stálo to za to! Blížící se půlnoc nás opět nasměrovala do našeho útulku v základní škole. Nevím, jestli po zkušenosti z minulé Zlesiho hudební cikádové noci, ale někteří jasmíňáci se raději šli vyspat někam jinam J Škoda, přišli o nádherné pražské pověsti, tentokrát čtené divadelně nadaným Šerpou. Krásný zážitek…

Big

Neděle 5.5.2013

Nedělní budíček nebyl zrovna nedělní, protože byl dřívější, než sobotní. Chtěli jsme toho ještě hodně stihnout, tak jsme se rychle sbalili a uklidili a šli se nasnídat. Kam myslíte? Do ÚKD. Po krásném gurmánském zážitku jsme uklidili i tady a zajeli elektrikou (rozuměj:tramvají) do parku Stromovka. Konečně trochu víc přírody najednou! Parádní čerstvě zelené stromy, krásná zákoutí s lavičkami, probleskující sluníčko. Prostě paráda. S trochou námahy jsme si přesunuli pár laviček k sobě a v přátelském kruhu si povídali, jak se potýkáme s různými problémy v dětském kolektivu. Úžasně poučné povídání, rady, taktiky, finty a pochopitelně Zlesiho koření v podobě nesmrtelných duhových historek. V samém závěru jsme společně zhodnotili naše třídenní setkání, navzájem se pochválili a naplánovali další. Snad u nás, na Vysočině. A na kolech!

Myslím, že tohle setkání v každém z nás zanechalo opravdovou hlubokou stopu. Být po celou dobu v kontaktu s tak optimisticky a stejně naladěnými lidmi prostě nemělo chybu. Fakt škoda pro každého, kdo to nezažil!!

Pro všechny rád sepsal Big, plný nejkrásnějších dojmů.

< Zpět do kronik | Galerie Fotek

• Odkazy na webu:
• Jak sbalit batoh
• Stopy
• Kurz jízdní řády
• Kurz mapy

• Odkazy na netu:
• Duhový zpěvník
• Jízdní řády
• Žďár nad Sázavou
• Google