Slonice, víno, bedly a úžasně dobří lidé v Lesonicích

Účastníci: Big, Deni, Gog, Jarda, Katysh, Krýša, Kubula, Lucysh, Marťan, Mates, Míra, Munzík, Pasťa, Pitris, Poky, Šindel, Yetti

Pátek 27.9.2013

Výprava za slonicemi připadla na poslední zářijový víkend. Jestliže na Vysočině bylo nádherné babí léto, na jižní Moravě bylo léto tropické. 
Vyrazili jsme rychlíkem do Brna a cestou se snažili být hodní... V Brně nás Gogo navigoval na páté nástupiště, které bylo trošku z ruky. Stihli jsme to ale v pohodě a mohli pokračovat osobákem přes Moravský Krumlov až do Rakšic. Tam nás na nádraží Big přivítal a popřál příjemný pobyt na safari. Navlékli jsme vesty, rozsvítili čelovky a vyrazili do tmy směr Lesonice. Jelikož někteří nešli zrovna předpisově, očekávali jsme, že řidič auta, který nás musel široce objíždět a zastavil u nás, bude asi trošku nadávat. jaké bylo naše překvapení, když nám posádka nejen doporučila polní cestu, ale některé by i naložila. Zlatí lidé! Cestu do Lesonic jsme hravě našli a byli jsme ve vesnici docela brzo. Poky trošku zaváhal na první křižovatce, ale zrovna dobíhající paní učitelka už nás směrovala ke škole. Ubytovali jsme se v první třídě a šli se do jídelny navečeřet z vlastních zásob. Tady jsme našli pro všechny připravený puding vyrobený místními dětmi. Paráda! Po zabydlení se nás ujal Gogo a naučil nás skládat origamislony. Měli jsme pak krásný stádečko. Následovala spousta zajímavostí o slonech a místo Večerníčku nám Yetti přečetla pohádku o slonech na dobrou noc. A to jsme ještě netušili, jaké nás čekalo překvapení v sousední třídě. Dobrou noc.

Big

Sobota 28.9.2013

Katysh

Sobota 28.9.2013

Sobota

Ráno byl budíček určen na osmou hodinu. Po probuzení nás Big vzal na rozcvičku na dvůr, kde jsme si protáhli tělo i ducha a popřáli Deni, která měla o den později narozeniny. Hned po rozcvičce jsme se nasnídali, sbalili si pití a sváču a vyrazili na výlet. Když jsme ušli necelej kilometr, zjistilo se, že nikdo nevzal hořčici, která toho času stála na stole v kuchyňce. Naštěstí Pasťa s Jardou nahodili sprinta a vytouženou hořčici přinesli.

Mohli jsme se tedy vydat dál. Prošli jsme kolem rybníka, kde si skupinka místních rybářů udělala taky takovou svoji víkendovku, chvíli šli po kraji akátového "lesa" a pod elektrickým vedením odbočili po cestě vedoucí houštinami. Jako pochodové hry zvolil Poky BombaMinaStronzo, hru na zakázaný slova a ještě klíště, kdy jsme měli ostatním nepozorovaně na oblečení připnout kolíček. Vzhledem k nevalné kvalitě kolíčků jich bylo časem cca dvakrát míň, než nás, ale i tak jsme museli neustále dávat bacha a při každé zastávce jsme se instinktivně stavěli do kruhu. Podél cesty také rosla spousta muchomůrek tygr... ehm bedel jedlých a tak jsme je začali sbírat.

Prvním dílčím cílem naší cesty byly kalojemy východně od Lesonic(e?). Zprvu jsme se plahočili bezcílně po křivolakých cestách, později nás ale sílící zápach utvrdil v názoru, že jdeme správně. Na krázké zastávce jsme ještě zkusili přecházet lávku tvořenou kládami drženými dvojicemi lidí. Celkově to byla docela makačka, ale nic, co bychom nezvládli. Pokračovali jsme směrem k silnici a cestou odbočili k přírodnímu minimuzeu lehkého opevnění.

Tam jsme si prohlédli několik opravených a natřených řopíků a přečetli si k tomu pár zajímavostí. Hlavně jsme ale našli ohniště, kde jsme rozdělali oheň a opekli buřty k obědu. Pokud nebylo lehké sehnat v akátové džungli palivové dřevo, bylo téměř nemožné najít kvalitní klacek na napíchnutí párku. Zatímco většina z nás se spokojila s rychlým opečením uzeniny na nepříliš houževnaté akátové ratolesti, Poky jako pravý zálesák hledal dál a skutečně se mu podařilo získat bukový prut. To, že u toho zlikvidoval jediný opravdový stromek široko daleko je už věc jiná.

Po obědě jsme sešli do údolí k silnici, za níž nás čekala cesta vinicemi. Někteří z nás ochutnali znalecky místní hrozny, jiní se dívalí spíš po švestkách a ořeších rostoucích v remízcích mezi vinohrady. Cesta ce začala postupně svažovat do kopce až skončila dírou v plotě, za nímž už byly Šidlovy Skalky, zdejší přírodní památka, kde se na několika skalnatých (leso)stepních pahorcích dobře daří teplomilné vegetaci a některým vzácným druhům hmyzu. Na sluném návrší jsme si polehali a klesla morálka. Prvních 17 vteřin to byla příjemná relaxace, ale pak nás začal trochu tlačit čas (za polovinu z celkového času jsme urazili cca šestinu trasy) a ti zodpovědnější z nás začali organizovat brzký odchod.

Míra

Neděle 29.9.2013

Neděle začala jako vždy, všichni jsme se vzbudili, někteří dřív, či s budíčkem. Po probuzení následovala minutová rozcvička, která se skládala z toho, že jsme se minutu smáli epileptickému praseti. Když rozcvička skončila, najedli jsme se, trochu se sbalili a udělali si hygienu, to celé trvalo asi 45 minut. Potom jsme vyšli na naučný okruh kolem Lesonic. Tento okruh se skládal z asi 10 stanovišť, kde ke každému bylo něco napsáno. Velice oblíbená věc po cestě bylo vylupování semínek ze slunečnice, které se následně oloupali a snědli. Podle mne to moc cenu nemělo protože to v puse skoro ani nebylo cítit, ale stejně jsem je jedl. U asi pátého stanoviště jsme si zahráli hru, která byla na principu toho, že jsme běhali po lese a sbírali zvířátka, ze kterých jsme následně sestavovali zoo. U posledního stanoviště jsme měli ještě dost času, tak jsme si zahráli další hru. V této hře jsme měli zvířata a fotografy s různými hodnotami, kteří se potkávali. Když jsme například potkali zvíře se zvířetem, či fotograf s fotografem, tak si karty vyměnili a pokud se potkalo zvíře, které mělo nižší hodnotu, než fotograf, tak fotograf vyfotil zvíře a šel si zapsat jeho hodnotu, při opaku se nestalo nic. Když jsme přišli do školy, uklidili jsme, dobalili a šli na vlak. Byly jsme tak rychlí, že jsme stihli ještě dřívější vlak a odjeli jsme do Žďáru. Ve vlaku jsme měli hlad tak jsme snědli pizzu a chléb a už jsme jen čekali , až přijedeme.

Jarda

< Zpět do kronik | Galerie Fotek

• Odkazy na webu:
• Jak sbalit batoh
• Stopy
• Kurz jízdní řády
• Kurz mapy

• Odkazy na netu:
• Duhový zpěvník
• Jízdní řády
• Žďár nad Sázavou
• Google