1.Výprava do pouští Sahary
A je to tady! Další úžasný rok je za námi, a další ještě úžasnější nás čeká! Začala totiž další celoroční hra-Karavana!. Začala v pátek 19.9.,kdy jsme se oproti původnímu plánu sešli již o půl čtvrté před nádražím, odkud vyrazila naše malá karavana pod vedením zkušeného chabira Sidi-Gharib-el-Bassura na svou třídenní pouť. Sešli jsme se v hojném počtu, všichni s plně naloženými velbloudy a plni očekávání, co úžasného na nás v horkých píscích pouště čeká. Karavana vyrazila v 15:46 CET, směr el-bedel(‘vesnice‘) Al-Higáb. Cestou jsme byli rozděleni do skupin pomocí barevných kartiček s písmeny které se mohly volně směňovat-utvořili jsme tak trojice pro příští den.. Na místo jsme dorazili v časném odpoledni téhož dne a vyrazili na pěší pochod. Během pochodu z el-bedel Hesov jsme kartičky uplatnili jinak- poté, co Gharib-el-Bassura vykřikl barvu jedné z kartiček, každý musel vhodit svoji kartičku téže barvy do Gharibova turbanu a poté se schovat než Gharib napočítal do dvaceti. Když nikoho neviděl, křikl “teď“ a všichni si běželi vybrat kartičku. Ti, které zahlédl, šli poslední. Takto jsme v dobré náladě dorazili do el-bedelu, do kterého jsme směřovali. Nejdříve jsme se ubytovali a společnými silami provedli veškeré potřebné práce včetně ubytování velbloudů. Někteří připravili oheň, někteří zajeli pro vodu a jiní se podíleli na jiných úkolech potřebných pro zpříjemnění našeho pobytu v oné vesnici. Navečer jsme si opekli buřty, salámy, klobásy, chleby a zkrátka vše, co kdo měl. Zazpívali jsme si pár písniček než spadla úplná tma, a poté jsme byli rozděleni do pěti karavan - dle charibů(Big, Břéza, Ema, Johny a moje maličkost), a každý chabir měl na starost tři členy karavany a jednu svíčku. Každá část naší karavany vyrazila jiným směrem a šla tak dlouho, dokud svíčka nezhasla. Někteří se vrátili až kolem půlnoci, ale všichni se dostali velmi daleko. Ráno jsme se probudili a po krátké rozcvičce na chladném ranním vzduchu(písek se ještě nestihl prohřát od vycházejícího slunce) jsme se pustili do snídaně a s chutí začali dopolední program – průprava karavany na cestu pouští. Po trojicích, které nám zbyly z minulého dne rozdělené podle lístečků jsme plnili tři úkoly- zaprvé jsme si na celtu/karimatky/postel vyskládali ze sbalených batohů všechno oblečení včetně vyndání spacáku z obalu apod. poté jsme vše přenosili asi deset metrů daleko na celty nebo deku a vše v původním stavu a uspořádání naskládali zpět. Zvítězila skupinka, která jako první měla na zádech sbalené batohy. Druhým úkolem bylo postavit a zbourat v co nejkratším čase stan. Poté jsme stany nechali sušit na louce a vrhli se na třetí, nejobtížnější úkol – ve trojici jsme měli uvařit jeden brambor v co nejkratším čase. Vyfasovali jsme do trojice kotlík, bramboru, vodu, sůl, sirky a držák na víčko od kotlíku a museli jsme rozdělat oheň v prostoru slavnostního ohniště a uvařit bramboru. Gharib-el-Bassur kontroloval, zda jsou brambory uvařené, a kontroloval čistotu kotlíků po jejich umytí. Alláhu žel nevím, kdo byl první a kdo poslední, snad mne doplní Gharib… K obědu jsme si udělali báječné bramboráky- zaručeně pravé a původní jídlo pouštních Tuaregů…J. Byly báječné jako vždy, a poté jsme se vydali hlouběji do nitra pouště- a shlédli jsme úžasné představení v podání Břézy, Hemly a Johnyho o sporu mezi třemi postavami- vůdcem karavan, pasačkou koz a obchodníkem. To byl začátek celoroční hry, o cestě tří karavan(schůzek) na východ na velký bazar v Per-Archu. Bylo to poblíž lomu a všechno tam neuvěřitelně sálalo, zkrátka pravá Sahara… Poté jsme se vrátili do tábora a postavili v předstihu na tábor velblouda v životní velikosti, perfektního vzhledu( vždyť ho také stavěli samí hezouni…J ) a ustájili jsme ho v lese. Poté jsme se šli navečeřet a šli jsme brzy spát, ačkoli jsme neustále vstávali a znovu a znovu jsme se objevovali v kuchyni, zvláště malé holčičky které spaly nahoře, kde na táboře spávají kuchařky, a které tam prý našly nějakou rakev, ačkoli já jsem ji neviděl a tak nevím o co šlo. Každopádně se hrozně bály a ráno ani nedutaly…J. V neděli jsme se ráno jen rychle sbalili a vyrazili domů, na nástupiště jsme dobíhali až se nám za patami prášil ten suchý saharský písek. Dorazili jsme cca 12:30CET a rozešli jsem se v dobré náladě, byť unavení a se spoustou skvjelých zážitků z akce, těšíce se na další podobné víkendovky tento rok, které určitě budou taky tak super jako ta poslední, takže choďte na schůzky a jezděte na akce, ať o nic nepřijdete!!!
Černítko
