JAK JSEM SI UŽIL NA DDT

dromedár

Dětský Duhový Triatlon

"Kdo nepřišel, nebyl. Kdo nebyl , nic z toho nemá"

"Že jo?"

DDT

To nejdůležitější! Výsledky:
Přátelé výsledků, nejsem si přesně jist, takže pokud někdo víte, napište mi, že tam má chybu,ju? Díky moc br

pořadí kategorie A. kategorie B.

1. NIkis El-Bassur Freiwy El-Míra

2. Sája El-Bassur Pitrís El-Bassur

3. Míša El-Bassur Lucyš El-Míra

Každý startující závodník získal tuze vzácný náramek.
Celkový výsledek:
1. Bassurovci..............6 hedvábí
2. Mirovci ................4 hedvábí
3. johnyho ................2 hedvábí

všem gratulujem! Šikulky! ( tentokrát hlavně Bassurovci:))

Pro začátek tu budou kronikové poznámky těch nejaktivnějších a nejzodpovědnějších… takže se puste do čtení, časem snad přibude fragment od každého dopsěláka, který byl na závodě! To bude počteníčko!

Bigův pohled na věc

JAK JSEM SI UŽIL NA DDT

…JEDEN FRAGMENT JEDNOHO SLAVNÉHO ZÁVODU…

Osud tomu asi chtěl (viď Zlesi), že při rozdělování dětí k doprovodům na sebe kápli výškově dost nesouměřitelní závodníci. Jel jsem s Pokémonem.

Už při startu jsem lehce znervózněl, když malý Pokémon osedlával svého velblouda tu zprava, tu zleva, se šlapičkou vpředu, se šlapičkou nahoře, se šlapičkou dole…. Ale naskočil a jeli jsme. Za námi už nikdo … Když jsem ale viděl chuť, s jakou chce Pokémon porazit úplně všechny, začal jsem mu neskutečně fandit a pobízel ho k rychlejší jízdě. Hravě zvládal měnit převody ve svůj prospěch, takže jsme za okamžik předjížděli Šárku s Dalíkem, Zlesiho s Minim a Honzyšem a před námi červeně probleskovali další závodníci. Leč u Piláku Pokémon zjistil, že tempo je pro něj až vražedné a že tak malé plíce víc nenafoukne. Chuť a nadšení měl ale stále. Chválil jsem ho za každý vyjetý kopeček a připravoval ho na další. Pokémon zářil a ještě stačil cestou pořád něco povídat. No a najednou už jsem mu hlásil – Pokémone, ještě tenhle kopec a pak už se jen povezeme z kopečka. Ani tomu nechtěl věřit. To už jsme ale dojížděli pod klubovnu, vyběhli jsme kopeček, ustájili velbloudy a sranečky na zádech makali k bazénu. Pokémon div nevyplivl plíce, chvíli jsme běželi, chvíli rychle šli a za pár minut jsme probíhali dveřmi do bazénu. Čas byl skvělý, Pokémon vyčerpaný. Ale protože se v bazénu neutopil, měl určitě ještě síly na plavání. Výsledek byl nad očekávání. Sice bramborové místo, ale Pokémon byl bezva! Příště jedem zas!!! - u - spokojený big -

Gogův pohled na věc

Dětský duhový triatlon

Tak zase uběhl rok, a v sobotu 15.11.2003 se opět konal triatlon.. Poprvé jsem nezávodil, ale jel jako doprovod. V klubovně mi byl přidělen Nikis (nebo spíš já jsem byl přidělen Nikisovi) k velkým zklamání Miniho&Pokémona :) Nejdřív jsem si myslel, že to bude v pohodě, Nikis je přece jenom mladší, takže musí být logicky pomalejší než třeba Freiwy nebo Pitrís, ale.. to jsem ještě nevěděl, jak to bude vypadat dál. První pochybnosti o klidný projížďce na kole jsem začal mít, když po odstartování přiběhl Nikis jako první (ale to, že to nebyli F&P byl jenom jejich strategický tah) a naprosto jsem přestal věřit, že Nikis pojede pomalu asi tak po 5 minutách.. Valili jsme jako třetí v pořadí (během stezky nás předjel nejdř 'edv Freiwy a pak i Pitrís), v patách nám byla Sádlo s Muflonem. Pak byl kousek naprosto bez jakýhkoliv zapamatování- a zapsáníhodných událostí (možná tam něco zapamatováníhodného bylo, ale já jsem to nevnímal. Si to zkuste, s mokrejma brejlema jsem neviděl na cestu, natož ještě na přírodu. Tss!), který skončil stoupáním k Salvátoru. Tady se nám (teda nevim jak ostatním, ale mě jo) začlo lepit zrmzlý a mokrý jehličí na pláště, takže vyjet ho byla docela zabíračka. Potom už jsme jeli po lesních cestách okolo Vápenice, bylo to, jak by řekl náš třídní, docela zkrátka a dobře o držku, hlavně průjezdy zmrzlýma zatáčkama, ale zvládli jsme to. Jedinej, o kom vím, že se vyflákal, byl Sova:) Pak klesání k rybníku u Dolinek, zase se Sádlem a Muflonem v patách, stoupán 'ed v Dolinkách (Nikis kopec skoro celej vyjel, já skoro celej co?..vyšel:) ) a teď už jenom zkopeček pod klubovnu (jak jinak, namrzlej). Nakonec to dopadlo více než skvěle..Nikis dojel jako třetí, jen o chvíli pozdějc než Pitrís. A můj nejlepší pocit? Že jsem to přežil:)

Bassurův pohled na věc

Asi bych se do toho pustil po hlavě. Vydali jsme se s Pokémonkou, poté, co jsem jí dělal ostudu před klubovnou a ona si kvůli mně dělala zase těžkou hlavu. Bála se, že se mi oblek "SAMETMANA" vmotá do kola … dobře, překecala mě a já si strhl masku a vydal se jako civilista s ní dolů pod kopec na start. A až tam na mě skočila ta pravá závodnická atmosféra. Když jsme začali vměstnávat neklidné velbloudy do startovních kójí. Vybral jsem dobré místečko, s nadějí, že se odpíchnem v čele peletonu, ale chumel tomu chtěl, že jsme to nějak nevychytali. I přesto jsme začal Pokémonku povzbuzovat … no, měl jsem ze sebe radost, připadal jsem si jako profík trenér. Nějakou dobu jsme to hnali s větrem o závod a dojížděli Míšu a Anaš jedna radost, ale pak se ukázalo, ač já a Pokémonka chceme vyhrát, tak pokémončiny plíce nechtějí. To se potvrdilo, když jsem ji několikrát během závodu musel "nahodit", aby chytla dech a my mohli jet dál … Chtěli jsme vyhrát! Ale nešlo to. Ale nedali jsme se! A dojeli jsme až ke klubovně - bylo to dost napínavý při konfrontaci s Míšou, ale nakonec nám utekla, i když finiš do bazénu byl úžasný ( a bolel, viď, Pokémonko!). Do bazénu jsem se už nevydal, ale i tak to byl super závod a strašně se mi líbil a musím Pokémonku pochválit za to 150% nasazení! Chvála jí! el bassur

4. Zlesiho pohled na věc

Jako ředitel závodu jsem měl to potěšení přidělovat k jednotlivým poutníkům průvodce. Svým bystrým okem jsem si každého důkladně změřil až na kost. A pak dle síly kostí jsem začal přidělovat průvodce (že BiguJ ). A jako správný chlap jsem si sám sobě přenechal ten nejtěžší úkol! Ano, je tomu tak, můj samo nadělený úděl bylo doprovázet Honzýse a Miniho.

Po této zodpovědné činnosti zbývalo jen svést velbloudy pod Klafárek, odstartovat “běžmo” závod a zdolat první část cesty.

Oba dva poutníci (Honzys a Mini) zvládli start s velkou bravurou. Sice počáteční tempo bylo spíše ležérní než závodní, ale když jsem je pobídnul, odpověděli mi, že se zatím zahřívají a že nechtějí ty “saláty” na špici příliš štvát. Ale po “zahřátí” jsme jeli už jen s větrem o závod. Musíme sportovně uznat, že Pokémon, ďábelsky štvaný od Biga, měl toho větru více a na nepřehledném úseku trati nás “udělal.” Po této výzvě jsme zmobilizovaly naše zatím šetřené síly, šlápli jsme do pedálu a rázem se z lesa, kterým jsme projížděli, stala splývající zelená hradba. V tu chvíli každý z nás vnímal jen cestu a svůj tep. Naše rychlost musela být ohromující!!!

Musím uznat, že Honzýs a Mini byli dokonalý. Nejen že ze sebe vydali co mohli, ale když mě bezeslova opustily klíče z kapsy a já jsem se pro ně musel vrátit, oni na mě na dalším rozcestí počkali jako na “slabšího” člena týmu. To jsem opravdu zamačkával slzu na krajíčku.

Po ustájení našich velbloudu jsme rychle přeběhly zbývající kousek pouště do oázy (bazénu), kam mě Jana nepustila, a tak nemohu podat svědectví o jejich výkonech ve vodě. I když po vyjití z bazénu měli namodralé rty a jejich výraz ve tváři byl poněkud zádumčivý, soudím, že se jim tam líbilo.

Prostě a jednoznačně celý DDT byl SUPER!!!

Zlesi

5. Můflonův pohled na věc

Z mého neprofesionálního pohledu byl Dětský Duhový Triatlon velmi vyvedený, a to jak z organizačního hlediska, tak i po stránce samotného sportovního výkonu.
Velmi se mi líbil počet zúčastněných sportovců a sportovkyň. A musím vyzdvihnout výkony a v neposlední řadě i ten Dalíkův. Systém závodník průvodce se podle mého názoru osvědčil a díky němu se do triatlonu mohou zapojit svým dílem i vedoucí. Avšak do budoucna je třeba lépe rozmyslet přidělování průvodců a účastníků, aby nedocházelo k úplnému vyčerpání a to na obou stranách. A v tomto místě bych chtěl ocenit výkon, který můj svěřenec "Sádlo" předvedla. Závěrem bych rád pochválil Zlesiho za perfektní zorganizování a promyšlení fšech detailů triatlonu. Dále bych chtěl pochválít sebe za zhotovení perfektních diplomů. Věřím, že se DDT bude tímto směrem ubírat i nadále.

Pro Brezoleum Muflon

5. Emyshin pohled na věc

Míša & e-Myša na DDT

aneb

" suprově napínavej závod "

V klubovně se rozhodlo, že já budu s malou Kopčandou. To je docela dobrý,ne? Vyslechly jsme trasu a pravidla a plný elánu jsme vyrazily na místo startu, které bylo u kačeního mostu. Ještě jednou nám Zlesi řekl, že máme jet opatrně, že to klouže, ale když se jede pomalu, tak se moc nevyhraje, takže jsme ho nebraly moc vážně, protože jsme chtěly být nejlepší!!! A tak to začalo: Tři, dva, jedna, START. Míša doběhla myslím mezi prvníma, tak si osedlala svého velblouda a vyrazila. Já jsem počkala, až se trochu uvolní startovní prostor a vyrazila jsem za ní. Byla hodně vepředu, což bylo dobrý, protože pak se už těžko předjíždělo. Pár lidí nás myslím hned ze začátku předjelo, ale i tak jsme měly dobrou pozici. Před námi byla Anyš s Černítkem a za námi a kousek byl Břéza a Katyš. Míša valila co jí síly stačily, i to co ji nestačily, protože celou cestu říkala, že už vůbec nemůže, ale jen co se za námi ozval Břézův zpěv, tak do toho zase pořádně šlápla. Anyš a Černítkovi jsme pořád olizovaly paty, ale bylo těžké je předjet. U Salvátorky jsme byly všechny tři dvojice hodně blízko, my stále uprostřed. Pak nám docela ujela Anyš, protože měla dobrý kolo, řekla bych. Ale jen co byl zase terén, tak jsme je dohnaly. A najednou se blížil velkej kopec dolů (už za Vápenicí) k tomu rybníku a tam to začala, docela chaos, Míša začala předjíždět Anyš, Katyš zase chtěla předjet Míšu a takhle to šlo pořád dokola, zrovna v tom nejhorším terénu, spoustu kořenů a děr. No hrůza. Já jsem jenom trnula, aby se někomu něco nestalo!!! A nestalo, díky bohu. Ale za to teď začal pořádnej stoupák, s Míšou jsme slezly z kol a šly pěšky, myslím že Břéza s Katyš a Černítko a Anyš taky šli pěšky. No a stav byl takovej jako na začátku. My zase uprostřed. Kopec byl strašně dlouhej, nekonečnej. První vylezl Černítko a Anyš, pak zachvíli my. Ještě si pamatuji, že když jsme se nahoře ohlédli, tak se Katyš válela po zemi…asi jí Břéza vyprávěl hodně srandovní vtipyJ . No a nahoře jsme nasedly na kola a pelášily ke klubovně. Na kopci před klubovnou jsme potkaly Anyš s Černítkem, jak už jdou do bazénu. Ale šly hodně pomalu. My jsme v rychlosti hodili do klubovny kola, vzali plavky a valily za Anyš. Ty jsme potkali hned u ubytovny. Když slyšeli náš dupot, tak se trochu rozeběhli. Ale začali si s náma povídat, takže jsme je doběhli. No a potom už bylo snadné je předběhnout!!! Takže jsme byli první, to byl super pocit. Konečně první (teda aspoň mezi těmito dvojicemi). Míša už vůbec nemohla. Tak jsme trochu zvolnily, protože Anyš s Černítkem už vůbec neběželi a ztráceli se nám z obzoru. Zachvíli už byl bazén, kam jsme asi od polikliniky šly pomalu. Od brány k bazénu se Míša rozeběhla, ve dveřích na nás čekala Jana, která nám stopla čas. Po chvíli se připotácela Anyš s Černítkem a hned po nich Břéza a Katyš, ale Katyš to nějak nezvládala s dechem, ale dobře to dopadlo, Břéza už ji jenom zkušeně opět nastartoval. Chvíli jsme si odpočinuly a pak šla Míša do bazénu. Tam ani nevím jak dopadla, ale celkově se Míša umístila na třetím místě, což je super a moc jí gratuluji, protože si to zaslouží, páč se strašně moc snažila, hlavně před Anyš a Katyš, ale ty byly ze starší kategorie. Tak to je celé, všichni jsme došli do klubovny, tam nám Zlesi přečetl výsledky, předali se diplomy a medaile a všichni se těšily domů nebo někam jinam na prodlouženej víkend.

Byla to super akce a nechala ve mě spoustu zážitků. K@Rin

To je zatím vše, díky všem!

Triatlonu zdar!

zpět

pořadí	kategorie A.	kategorie B.
1.	NIkis El-Bassur	Freiwy El-Míra
2.	Sája El-Bassur	Pitrís El-Bassur
3.	Míša El-Bassur	Lucyš El-Míra