|
Zamlžené Studnice (27.-29.10.2004)
STŘEDA Sešli jsme se ráno v 8:25 v nádražní hale. Když už tam skoro všichni byli, přijela Ema a Kopčandy. Ema něco nesla, když k nám došla Big řekl: Ona tu kočku fakt vzala. V Emině bundě se krčila MÍCA. Všichni se na ni vrhli. Určitě s toho měla depku, takovej proud rukou! A eště k tomu hlady šilhající Zlesi, kterej se na ni vrhl úplně z jinýho důvodu, už totiž vymýšlel, jak si ji dá ve čtvrtek k obědu. Bylo nás docela fakt hodně - 25. Ve vlaku byl kupodivu nějakej klid, ale možná to bude tím, že jsem měla v uších sluchátka a poslouchala jsem muziku. Na nádraží v Novém Městě jsme se rozdělili do skupinek podle barev lentilek. Každej si jednu vylosoval. Bylo šest vedoucích (skoro): Emyš, Hormlová, GoGo, Zlesi, a za trest, teda za odměnu Pitrís a já. Fialoví, Oranžoví, Zelení, Žlutí, Růžoví a Červení. Big byl šlechtic. Jedna ze skupinek dostala mapu a musela kousek vést. Skupinky se střídali. Cesta byla (zdála se být) dlouhá, ale poměrně nám to uteklo. Jarýkovi (Jarík - s měkkým i) jsme občas vzali batoh, aby byl vepředu. Ve velkým kopci jsem vzala já Jarýkovi a Sádlo Dalíkovi batoh. Nahoře jsme si zahrály sumo, porodily a předaly naše miminka někomu jinýmu (coo?). To už jsme byli před STUNICEMI. Po chvíli chůze jsme se dostali k místu, kde jsme měli do pátku přežívat. Byla to chata Emyšky. Kupci šli první a mohli si vybrat, kde budou spinkat.. Holky doleva a kluci doprava, tam bylo víc místa (to je spravedlnost!). Ubytovali jsme se a šli se napapkat. Dozvěděli jsme se co budeme dělat. Kreslit mapu okolí, aby šlechtic (Big) mohl vybrat místo pro založení vesnice. Každá skupinka dostala část území a tu část měli zakreslit. O půl druhý jsme měli být v chatě. Některý obrázky zapadly k ostatním a některý trochu, ale jen trochu ujely. Jako ujely jako ujely, ne ujely jako ujely, chápete, ne? (no jistě!!!) Každá skupinka musela o tom území něco říct, esi se ta vesnice tam vůbec hodí, nebo ne. Když jsme odvykládali, oblíkli jsme se a šli ven. Tam nám Big vysvětlil, jakou budeme po cestě hrát hru. Rozepisovat pravidla nebudu, protože by to z toho moc lidí asi stejně nepochopilo. Došli jsme ke Studnicím, tam nám Ema dala mapku (každýmu), a měli jsme si podle ní projít vesnici. Provedeno. Emyš začala vysvětlovat hru o body. Rozdělili jsme se do tří skupin: malí, velký a vedoucí. Každá skupina dostala několik obrázků (např.:25) z vesnice a my museli ty věci najít a eště je zapsat do mapy. Hra skončila a pár lidí se šlo podívat, no spíš zjistit, kde opravdu ty věci jsou. Ostatní hráli: Rybičky,rybičky rybáři jedou! Mezitím dorazili i ti co byli vysláni na to hledání, a tak jsme si zahráli Bigovu hru O zviřátkách (my normálně říkáme zvířátka,ale držím detajl slov, který Big při té hře používal) (no, Katyš, za Švédů se běžně řikalo zviřatka a spousta dalšich jinych věci:)). Určitě znáte tu pověst, že Noe postavil Anchu (no nevim jak by se do Anchu nacpaly všechny zviřátka..:)) v které přečkal spolu se zvířátkami potopu světa. Tak to bylo nějak podobně. Byly dvě Anchy a byl Noe a byla jeho manželka (Naomi, nebo nějak tak...). Ostatní byli (jak říká Big) zviřátka. Od každýho druhu jeden kluk a jedna holka. Ty byli napsaný na lístečkách, který jsme losovali. Podle toho jaký zvíře jsme byli jsme vydávali zvuky, ale jenom pokud se nás dotkli. A jako v pověsti musí hledat Noe (teď i jeho manželka) páry.Kdo bude mít na konci párů víc, vyhrává. Vrátili jsme se do chaty a okrájeli jsme si brambory (někdo možná i prsty, když jsem se na to tak dívala) (ale všichni mají myslím prstíky všechny...) na večeři. Míca dostala masíčko a papala a papala. Najednou přišel Pitrís, a říká: Či či pa pá. (ahá!! konečně to chápu:)) Od tý doby to říkali skoro všichni. Byla to taková, řekla bych věta dne. Po skvělé večeři na nás čekala noční hra, ale to jsme eště netušili co nás čeká! Zlesi nás rozdělil do dvojic a jde se na SKŘETY!!! Dostali jsme se potichu a opatrně k jejich hradu (Pasecká skála) Tam si Zlesi vzal tři dobrovolníky, no i když, no nebudu to rozepisovat. No prostě vzal si Turryho, Pitríse a mě. Ostatní dostali úkol. Donýst kousek od skály kámen (šutr). A my to šli prozkoumat blíž. Šli jsme potichu dál a dál a NAJEDNOU slyšíme funění nějakej rámus. VTRHLI NA NÁS SKŘETI A ZAJALI GoGa!!! (no jo, už je to tady!) My se s křikem vrátili a rychle jsme posílali dvojice nazpátek. Málem nás dostali! Už, už po nás šahali. (no fuj!) Zvládli jsme to! Když jsme přišli do chaty, byli jsme smutní a někteří až vyděšení, že nám GoGo umřel (doufám že jste mě aspoň pořádně oplakali!). Turry totiž viděl, jak ho mučili! (no fakt, to bych vám nepřá§!) Vytáhli mu zaživa vnitřnosti (aúúú!!!) a krev mu vypili přímo z tryskajících tepen (zase aúúú!!!). A jaktak vzpomínáme, někdo zaklepe na okno. Byl to GoGo. Někdo ho zachránil a on obživl (někdo? Já jsem se zachránil sám! Omotal jsem si břicho izolačkou a všechny skřety vyděsil tak, že utekli zpět na východ (do Mordoru, jinak se tomu státu taky říká Rusko:).To už jsme měli všeho dost a radši jsme šli chrupkat!
DEN PO STŘEDĚ (jinak taky čtvrtek, ale musíme respektovat Katyš omezenou slovní zásobu...) V 8.00 hod. byl budíček, ale většina byla už vzhůru.Ke snídani jsme měli skvělou (i s páteří, že Pitrís) rybí pomazánk (kdo ji vařil? Ano já, děkuji za pochvalu:)) se svým chlebem (Tomcat ví svoje). Po snídani zabalit a jde se na celodeňák . Před chatou nám Gogo řekl, že se bude hrát mina, bomba, atd. To se hrálo myslím jen jednou, pak to ňák upadlo do zapomnění (naštěstí, bylo pěkný mokro). První co si pamatuju nejlíp, je to, jak nám Big říkal, jak prožíval vojnu (za švédských válek...), ale spousta věcí je tajných, tak jsme se stejně nic nedozvěděli. Ale měli tam pejska, kterej byl naučenej na jednu takovou větičku, ale to nebudu publikovat, a taky zahrádku, no radši přejdu na jiný téma (se nějak nechytám?). Po Bigově proslovu jsme se vydali hledat Smírčí kameny, ale přemohl nás nás hlad a hned vedle silnice jsme se v lese chystali udělat ohýnek. Dřevo bylo mokrý a nechtělo to chytnout, a když už nám to konečně chytlo, na silnici zastavilo brm brm (jako auto, no to ta slovní zásoba...) a z něho vylezlo z polovic naštvanej hajnej a řekl: „Nechcete tady pálit oheň, že nééé???“ a my : „Nééé, vůbec, my to dřevo tady jen tak zkoušíme zapálit“. Pobrali jsme dřevo a najednou se objevil Big úplně vyjevenej, až se z toho klepal (ale nebylo to věkem ani zimou) a říkal: „Možná mi to nebudete věřit,ale já vám to musím říct! Jdu si tak lesem (nikdy jsem tady nebil (koho? Big přece nikdy nikoho nebije! Že, Pitrís?)), sbírám si dříví a najednou si říkám, tady to někde je!!! A teď mě někdo vedl, někdo mi říkal zahni tam a teď zase tam a on tam byl. Smírčí kámen!!!“. Moc lidí mu asi nevěřilo. (no toto?) Já mu to teda trochu věřila (no proto!), protože když jsem ho viděla, jak lítá po lese a hledá ten třetí. Nedalo se říct, že by tam někdy byl! No, to je jedno. Prostě jsme se vzali a šli k němu. Byl takovej maličkej, mini.Šlapkáme dál po žlutý značce až jsme se dostali na rozcestí, kde byl další Smírčí kámen. Vyfotili jsme si ho s Mícou a ťapkali jsme dál asi 500 m doleva, kde jsme se rozhodli, že už se konečně najíme. Naplnili jsme si bříška klobáskou (hajnej nepřijel, protože to byl zážeh, hrozná rychlost!). A znovu jsme vyrazili na cestu. A jelikož nám všechno (teda někomu) trvá, museli jsme se rozdělit do dvou skupin. Byla jsem jen v jedný, tak o tý druhý vím jenom minimum. Tak začnu tou,kde jsem nebyla! Byli to samí kluci a hledali další kámen. Poky říká,že byl na památku posledního zabitýho vlka, který měl 44 kg (ne kg ale funtů, 1 funt se prej rovná 0,5 kg...takže vlk vážil 22 kg. To mi ta matika ale jde:)) a je vycpanej na nějakým hradě. (na Pernštejně, ale to jen tak pro pořádek...) A teď na skupinu, ve který jsem byla. Nám ten kámen dal docela zabrat! Nemohli jsme ho najít. Byl přes 170 cm vysokej (teda aspoň si myslím,že to tak bylo). Stál tam na počest nějakýho borce, kterej zabil tři jeleny jednou ranou (asi musel mít tang (to teda nevím, jestli by mu tanga pomohly k zabití jelenů, ale když to Katyš říká, tak to asi bude pravda:)). S druhou skupinou jsme se měli sejít v Odranicích, a tak jsme museli jít dál.. V Koníkově jsme u zastávky našli Zlesiho kočku (zrzku). A naše milovaná Míca na ní vyloženě žárlila a začala na ni syčet!! Málem by ji zabila. Nechali jsme Zlesiho číču na pokoji a znovu se dali do pochodu. A co se nestalo, číča šla furt za náma. Naštěstí byl vedle v baráčku takovej hodnej (starej) (to vypadá jako hodnej=starej:)) pán a zahnal Zlesiho kočičku pryč syčením (takovým podobným, jako vydávala Míca). Asi si s ní musí hodně povídat, když už umí po kočičsku! Od tý doby si Míca začala vymýšlet. Jednou chtěla nýst, pak zase jít, a tak se Ema naštvala a vzala ji do bundy. Došli jsme do vesnice a nikde nikdo. Sedli jsme si teda někdo na lavičku a někdo zase neodolal schodům. Po chvíli čekání se asi polovina naší skupiny vydala vařit večeři. Přišla i druhá skupina, a jde se do chaty. Ale nalezl se menší problém! Našeho Jarýka začala šíleně bolet noha, a tak jsme ho se Sájou chňaply za ruce (vlastně za ruku a rukáv. Na druhý ruce měl totiž rozmajzlou čokoládu a nejen na ruce). A začaly mu zpívat, teda esi se tomu dalo říct zpívání: Nebolí mě noha, nebolí mě noha (viz video)! (super!) Na chvíli to pomohlo, ale zase to začlo, tak jsme začaly Delfína od A. Langerové (viz další video). (ještě lepší!) A hned se šlo líp! Chvíle táhnutí Jarýka nás zmohla, a tak jsme předaly štafetu Anežce a Pitrísovi. Ty Jarýkovi asi moc nezpívali, a to je škoda bylo by další video! Cesta rychle utíkala a najednou stojíme před chatou. Něco tu vonělo. Byl to gulášek. Po papání jsme se rozdělili do dvou skupin a hráli hry (kde se Zlesi dozvěděl,že je cíťa). (a Pitrís má hezké zuby, hezké oči, hezké tričko, hezký náramek:)) Po hrách jsme šli unavení spinkat. Někdo ještě stačil venku vypálit skoro celou krabičku sirek,že Sájo?!! To nebudu rozepisovat. Dobrou!
DEN PŘED SOBOTOU (nojo...) Budíček byl o půl hodiny dýl. Ke snídani byla mňam,mňam vánočka.Najedli jsme se dosyta,a šli se sbalit.Po balení jsme se šli odreagovat od toho b….. ven.Nejdříve jsme hráli hru na srny a srnce,potom v kroužku hádání hlasu jiných a nakonec novou Číči hru!Při který si GoGo pořídil samozřejmě spoustu ZAJÍMAVÝCH FOTOGRAFIÍ! (nojo! Asi se stanu uměleckým fotografem:)) Vydováděný jsme šli na oběd.Byla dobrůdka,fazolky a skvělej moučník,teda salám.Napapaní jsme šli uklízet.Po úklidu jsme se dostavili před chatu,kde jsme si rozdělili bábovku,kterou Dalík našel,když si balil batoh. Děkujeme!!! (a na Goga nezbylo, fňuk:()A taky jsme dostali PERNÍK (jooo, mňam!) na svačinku.A šlo se domů.Po cestě vyhrál Pitrís titul starosty! (ještě teda ráno jsme šli založit novou vesnici, ale psst!) A Sájínka si plete prosinec s listopadem,ale ona se to naučí! (je to přece holka šikovná!) Na louce jsme si zahráli na Američany (no koneckonců proč ne?) a Skoty.Po vyčerpávající hře (při který jsme se dozvěděli,že naše číča je pěkně silná,někdo ji přivázal k takový větvi-stromečku a ona to za sebou táhla a málem utekla) jsme se vydali dál.Pod kopečkem už to bylo.Nové Město na Moravě!Na nádraží jsme se usadili na zábradlí a povídali si.Číča se zase pořádně vyděsila!Uviděla psa!To se jí nezdálo dobrý a radši si vyšplhala do mí náruče!Ve vlaku,pak u Pitríse usnula!A to už jedem vlakem do Ždáru.Ve Ždáře už se všicí rozešli a někdo jel a někdo tapkal domů! P.S.:Tato akce byla taková jedinečná a asi se už nebude opakovat.Zaprvé nás bylo strašně moc a za druhý tam byli úplně HUKOT lidi!Bylo to super!!Jsem moc ráda,že jsem tam byla a nezávidím těm co zůstali doma! (souhlasím!! a všichni ostatní určitě taky!) sepsala KATYŠ (díky!) a určitě vtipně komentoval Gogo:)
|
Kdo tam byl a neztratil se? Beny Belzezub Katyš Jarík Anyš Zoubi Pitrís Sádlo Káďa Puma Misha Kačka Turry Lucyš Dalík Honzys Poky Míra Tomcat Terka
Big
Hormlová
Zlesi
Emysh
Gogo
|