BYLA JEDNOU JEDNA JEŽIBABIZNA
aneb
HEZKÁ POHÁDKA O NEHEZKÉ ČARODĚJNICI

     Chcete si poslechnout hezkou pohádku o nehezké čarodějnici? Tak se pěkně posaďte, nevrťte se a poslouchejte. Pohádka začíná.....

Žily byly v jednom městě krásné barevné děti. Ne, nebyly jen černé a bílé, byly opravdu barevné. Člověk by řekl, že vypadaly jako DUHA. A tyhle děti se rozhodly tak jako každý rok koncem dubna  v rámci jarního úklidu vymýtit všechno zlo, co kde po Žďáře a okolí chodí. Už týden před pověstným třicátým dubnem chodily křížem krážem po městě a lovily čarodějnice. Ne, nesmějte se, opravdu! Každý měl takový průkaz, kam se všechny ježibabky podepisovaly. A že jich bylo! Když nadešel onen slavný den - pro ježibaby jejich poslední mejdan - vydalo se hejno starších dětí, říkejme jim třeba PUEXÁCI, s ještě starší kamarádkou Emyš do lesů kolem Vatína, kde prý se to čarodějnicemi jen hemží a zvláště pak v lesíku zvaném NA SKŘÍTKU. Tady žila zvláště ošklivá, co ošklivá, hnusná byla, ježibabizna s ještě hnusnějším jménem. Ale to jméno se nesmí vyslovit, protože to je způsob jejího množení. Řekneš jméno a šup, máš tady její mimčo! No a tihle Puexáci se vydali zmíněnou babiznu hledat a chytit. Jejich mladší kamarádi se toho nezúčastnili, protože to by se strachy pos.....mali. Nebyli ale o tenhle lov ochuzeni, protože vyšli o trošku později, aby neslyšeli ten řev, jak se bude babizna bránit. Tihle malí barevní duháčci, doprovázení ochráncem Zlesim, Gogem, Maxem, Lenčou a Bigem, šli po stopách slavné čarodějnice. Ona totiž chodí po lese, sbírá bylinky a když se sehne, uprdne si, zakleje a vypadne z ní jedno zlostné písmenko. Když ale písmenka správně srovnáš, všechno zlo zakleješ a zvítězí láska. Těmhle malým duháčkům se podařilo posbírat skoro třicet takových "prdů" a z nich sestavili zaklínadlo - LÁSKU NELZE VYLÉČIT ŽÁDNOU BYLINOU. Zároveň také bylinky sbírali, aby čarodějnici ubili její vlastní zbraní. Cestou se ještě pocvičili v plížení houštím, to kdyby je ježibabizna náhodou chtěla ulovit. Když přišli k chaloupce, kde měla strašná babizna přebývat, už z dálky bylo slyšet kvílení a vřískání, to jak zápasila s Puexáky. Jenže ti dopadli dost špatně. Místo, aby ji chytli, svázali a hodili na hranici, to ona je zaklela a museli jí sloužit. Každého z nich uvěznila v lese, aby tady číhal na kolemjdoucí pocestné a trápil je hroznou bolestí. Když už byli všichni u chaloupky, najednou se setmělo, zahřmělo, něco nevábného zasmrdělo a z boudy se vyvalila babizna ježibabizna. Ušmudlaná, rozcuchaná, samá záplata, a mazlila se s ještěhnusnější obludou, nějakou stonožkou stonohatou. A spustila: "Za to, že jste mě vyrušili a za to, že mě vaši Puexáci chtěli chytit, se teď budete trápit strašnou bolestí. Vydáte se postupně na strastiplnou cestu hlubokým lesem a Puexáci vás budou trápit patero trápeními. A jestli všechny moje nástrahy nesplníte, povede se zle nejen vám, ale i vašim starším parchantům!" Zašklebila se a vydala něco, co se jen vzdáleně podobalo smíchu. Spíš to vypadalo, jako když hrbatej jede po schodech a brzdí tvrdým rohlíkem....Nic naplat, dětičky i s jejich ochránci byli rozděleni do čtyř houfů a postupně byli posláni do chřtánu jisté smrti. Hned na kraji lesa stál zubožený Pitrís a vysvětlil jim, že strašná ježibabizna lítá do hypermarketu pro rohlíky na strašně dlouhým koštěti a mezi stromy se jen těžko vyhýbá. Takže musela celá skupinka s hroznědlouhým koštětem projít mezi stromy za co nejkratší dobu. Další trápení měl na starosti Míra. Sotva se držel na nohách... Úkol zněl jasně: poznat všechny kouzelné bylinky, ze kterých babizna vaří jedovaté lektvary. Pod kopcem, ze kterého se všichni řítili jak dělové koule, čekala Katyš, celá bledá a smutná. Teprve tady se muselo vařit zlověstné býlí a házet je do kotle, který však byl pekelně daleko. Běda, kdo by se netrefil....Když i tohle trápení bylo překonáno, čekala na cestě Lucyš, strachy se jen třásla....Tady se museli všichni nad zemí přímo vznášet. Dovoleno bylo dotýkat se země jen několika málo částmi těla. Třeba jen jednou nohou a šesti rukama, nebo jen jedním tělem, žádnou končetinou. Jenže když byli ve skupince čtyři, tak to nebyla žádná sranda.... Poslední úkol byl přímo osudový. S osudem si tady pohrával Zouby, celý v křeči s pusou od ucha k uchu, jak se šklebil. Prokletá kostka všem určila jejich další bytí či nebytí. Hodíš-li jedničku, vracíš se k Lucyš, dvojka - sbíráš dvacet šišek, trojka - děláš dvacet dřepů, pětka - zpíváš písničku, šestka - to bylo tak hrozný, že už ani radši nevím. Jen čtyřka byla vysvobození - ta tě poslala zpátky z lesa! Mnozí by mohli povídat, co to je, když ti padá pořád jednička, jednička, jednička, jednička, až do bezvědomí.... Konečně útrapy skončily, všichni proběhli lesem sice živí, ale zubožení a vyděšení. Jenže trápení ještě nebyl konec.Teď přišel na řadu skoroposlední soud. Ten měl rozhodnout, kdo zůstane naživu a kdo zemře strašnou smrtí v ďábelských plamenech. Protože už mi ale jen při pomyšlení na tu hrůzu naskakuje husí kůže, mráz mi běhá po zádech a ruce se mi klepou t ak, ž e, an i, n etr ef ím p ísm en k a, mus í pokr ač ovat Emyyyyyyyyyyyyyyyššššššššššš.............

Emyyyyyšššššššššš??? Sakra, to budu asi já, co? No tak vás zdravím a doufám že jste to dočetli až sem, já sem se fakt málem strachy pos…mála.. Hezká pohádka, co? Je to super. Škoda, že to Big nedopsal až do konce, ale asi se fakt hodně bál, že to nedotáhl. No tak pokračuji já. Ale pohádka to už nebude, to fakt ne, na to nemám. A jestli chcete pohádku slyšet až do konce, přijďte za Bigem, on vám ji poví, že jo Biggggguuuuuuuu???
Tak já Vám aspoň napíšu, co jsme dělali na Vatíně dál. Big skončil u skoroposledního soudu, který měl rozhodnout, kdo přežije a kdo zemře v ďábelských plamenech. Jo, tak to je fakt těžká otázka. A můžu se jen domnívat, co tím Big myslel. Každopádně Puexáckou čarodějnickou soutěž vyhráli všichni, protože všichni přežili a dostali se z lesa ven. Někdo sice byl nejlepší, ale to nebylo vůbec důležitý, důležitý bylo přežít a to všichni zvládli…
Toto byl skoroposlední soud a víte co byl poslední? Nevíte? Já asi jo. Poslední byl určitě kouzelnej gulášek. Mezitím co v lese děti zápasily s čarodkama, tak dvě krásné princezny uvařily dobroučkej gulášek z potravin, které si každý přinesl. Hladovým zápasníkům moc chutnal, plavali v něm také žížaly, bobky a dochucenej byl citrónem od Pitrise.
Když jsme naplnili svoje pupky, přišel ten nejdůležitější okamžik dnešního večera. Upálení všech čarodějnic! Tu největší a nejškaredější jsme upálili za letu přímo uprostřed velkého ohniště. Poté si každý spálil svoje nachytané čarodky. Bylo jich hodně a hořely taky dobře. Dobře jim tak, holkám jedněm škaredým a zlobivým. Velmi pomalu se stmívalo… a tak byl čas na poslední hrátky se Zlesim, tzn. již klasickou ruskou schovku a poté na uřvané ovečky.
I když se nikomu vůbec nechtělo, museli jsme jít domů, protože jsme měli být všichni do desíti hodin doma. Sbalili jsme se, uhasili ohýnky a vybavení baterkami, blikačkami a reflexními vestami jsme vyrazili směrem ke Žďáru. Cesta uběhla rychle, chvíli lesem a pak po silnici. Ve Žďáře jsme se postupně loučili, až jsme zůstali úplně sami, že jo Léňo, Maxi a Bigu. Po chvíli jsme se také rozloučili a šli domů. No někdo si teda ještě musel zahrát poslední dnešní bojovku a to takovou, že musí vzbudit svoje děti, aby je pustily domů.
A tak tu je konec. Omlouvám se všem, co si chtěli dočíst pohádku do konce, ale jak jsem už napsala, Big na vás čeká a už se těší až vám ji bude všem vyprávět. Doufám, že se akce všem líbila jako mě, bylo to super. Spousta nováčků, kteří se chytli, Puexáci, kteří nezklamali a všichni, kteří byli naprosto v pohodě. Také děkujeme všem kamarádům, kteří nám poskytli krásné místečko na upálení čarodějnic, za odměnu jsme jim tam nanosili spoustu chrastíčka a dřevíčka. No a počasí bylo taky super! Takže další povedená akce! Papapa….