Chtěli byste vědět, jaké to bylo na noční hře? To si takhle jdete v noci po lese, svítíte si baterkou, co to dá a najednou koukáte, že ten chlápek támhle u stromu má ty nohy nějak divně nad zemí a že se tak nějak divně na tý větvi houpá!!!!!.....
Ale začněme od začátku. Příprava noční hry vyžaduje prohlédnout si terén pěkně za denního světla. Tak jsem si vyjel v sobotu odpoledne, sluníčko svítilo, na to, že je leden, tak si jedu dost nalehko, prostě pohoda. Říkám si, že je ta cesta přece úplně jasná, tady nejde zabloudit... V klidu a plný nápadů jedu domů a vymýšlím a tvořím a chystám, už se nemůžu dočkat večera. Konečně se scházíme a jdeme připravit hry. Emyš se Zlesim pobíhají od památky k památce a cosi čmárají křídou po zemi, Černítko s Gogem a Bigem se vrhají do ČERNÉHO LESA. Všude tma jak v černém lese, ale nové čelovky prořezávají tu černou potvoru pěkně zostra. V krizových místech zavěšujeme odrazky a zkoušíme efekt. Super! Září jak neóny! Je krásně teplo, cesta je úplně jasná. Áááááá! Tady je to nějaký divný, tady jsem asi nejel, není tady stopa od mýho kola. A sakra. Znovu. No tady taky ne. Lehce znervózníme. No tak nic, jdeme touhle cestičkou. Ale to nemůže být ona, tahle je z kopce, my máme jít ke kótě, nahoru. Tak to projdeme a uvidíme. A hele, nějaký světla. Že by to byly Počítky? To je divný, co to tady mají za světýlka? Hele, tady je odrazka. Takže tady už jsme byli. No vždyť to je žďárskej hřbitov..... Dyť my jsme ten kopec obešli kolem dokola. Tak zpátky. A honem, za chvíli jsou tu děcka! No tady už to znám, tady je posed a tady kóta, jo a tady to ohniště a tady, kluci, pověsíte toho oběšence....
Emyš zatím se Zlesim na srazu u Táferny improvizují a vysvětlují dětem pravidla hry: "Na stromech visí obrázky, ty si rozdělíte a najdete ve skutečnosti nakreslenou památku. U ní hledejte na zemi křídou napsané písmeno. To si zapamatujte, protože si nenosíte tužky. Z písmen sestavíte zprávu, kam se máme vydat. A silnici přecházejte jen po přechodech, jasný??!! A nechoďte po tomhle mostě, je tam zákaz vstupu chodců!!! Co nenajdete, budete muset domyslet, žejo, gympláci? Tak honem, máte na to třicet minut, takže 19:53 všichni tady."
Děti běhají jak šílené, hledají, nacházejí, zapamatovávají si písmenka, sepisují je na asfalt. Něco chybí. VR?OL ČE?NÝ LES Tak co tam asi může být? Černý les, no jasně! A to první? Tak podle abecedy, gympláci. VRAOL, VRBOL, VRCOL, VRČOL, VRDOL, VREOL, VRFOL, VRGOL, VRHOL. VRCHOL!!! Hezky Turry, ty seš šikofnej, ty seš určitě z gymplu. Tak hurá na vrchol Černý les. A víte, kde to je? Ne? Tak kam půjdeme? Jo Zouby má mapu, no bezva, tak už to víme, Zouby vede.
Děti se vrhají do lesa, rozzařují se baterky a na kraji lesa i odrazka. Asi ji tady někdo zapomněl... Cesta ubíhá poměrně rychle, zábava v plném proudu, další odrazka, někdy až moc v plném proudu, další odrazka, někdy až moc!!! " Tak to ne děcka, takhle ne! Všichni zhasneme baterky, budeme úplně potichu, Zlesi půjde první, jedinej on bude svítit." To byla panečku změna, to ticho, těch zajímavých stínů, světel, ufounů.... Takže ufouni parkují i v Černém lese... Poslední odrazka. Kam teď? Asi touhle cestičkou. "Zlesi, vrať se, tohle vede dolů, my máme jít na vrchol!" " Děcka, zpátky, za Bigem. Tímhle příkopem."
"HELE, TADY NĚKDO VISÍ!!!! TO JE NĚJAKEJ OBĚŠENEC. TEN JE HEZKEJ. UŽ SE ANI NEHEJBÁ.... Krve by se ve mě nedořezal, polil mě studenej pot, mráz mi běhal po zádech, vlasy hrůzou vstávaly na hlavě (tam, kde ještě zbyly)... Ale jdeme dál. A najednou kde se vzal, tu se vzal, oheň! A nikde nikdo. To je divný, kdo tu byl? Ale oheň dobrej! To je pěkný místečko, takovej krásnej výhled na Žďár, tady si odpočineme. Ze tmy vystupuje Gogo. Kde se tady bereš? Tak jdu náhodou kolem... A Černítko! Taky náhodou kolem...A když je to tady takový tajemný, tak si tady uděláme stezku odvahy.
" Každý se vydáte sám tímhle příkopem až k tomu oběšenci, já mu dám do kapsy lístečky se jmény římských bohů, vy si jeden vezmete a půjdete zpátky. A tady u ohně zkusíte přidat druhou polovinu lístečku, jaký je to bůh. Kdo to neví, pozná to podle ustřiženého okraje, každý lístek ho má jiný. Baterku můžete používat. Tak kdo jde první?" První se vydává nový člen Jindra Beneš. Vrací se s lístečkem. Super, nic to nebylo. Další Zouby, Míra a další a další. "Bigu, můžeme jít dvě?" "Ne!" "Bigu, může jít se mnou táta?" " Jedině dva kroky za tebou!" "Bigu, já se bojím." "To není trestný..." Nakonec se odhodlává i vystrašený Váša, Puma a na třetí pokus i Honzís! No vidíte, jak jste odvážní, zvládli jste to, překonali jste vlastní strach. To zaslouží pochvalu! Jste fakt dobří! A máme tady přehled římských bohů, tak jmenujte, kdo je kdo a jací jste bohové. Čas ubíhá hrozně rychle, už je devět, musíme uhasit oheň, uklidíme po sobě a jdeme domů.
Vydáváme se přímo za světýlky našeho krásného Žďáru, ale pod nohama se to najednou děsně matlá, lepí, fuj to je bahno... Musíme po trávě kolem plotu. No a tady už je cesta a támhle půjdeme po silnici a teď na Vysočany. Tak čau Turry, ty se máš, ty už seš doma. Ahój. A my přidáme, hlavně stalingraďáci, ti to mají nejdál a už je půl desátý pryč. Procházíme Vysočany, kolem Zimáku a už se můžeme loučit. Stalingrad jde s Černítkem a panem Melicharem, Libušín se Zlesim :-§ a Tomcat a Míra s Bigem. Ještě jednou pochvala těm nejodvážnějším. Pumo, Vášo, Honzísi - chválím vás. Skvělý! Tak přecházíme. Ahóóój. Čau. Bigu a pozdravuj Pitríse. Jo, jasně. A ode mě taky. A ode mě taky.... Tak se mějte. Zas někdy.
Byla to paráda. Přiznám se, že jsem se taky bál. Hlavně když jsem zahlíd toho chlapa studenýho... Ale pěkně jsem se bál, rád. A bylo krásně. Spokojenost. Moc velká. Se všemi. Tak zas někdy.
-big-