Zouby, Poky, Pitris, Katysh,
Max, Léňa, Johny, Emyš, Big

Termín naplánovaný na stavbu tábora byl jistě vybírán při květnových či červnových tropických vedrech, kdy nikoho ani ve snu nenapadlo, že ten mrzák Medard to myslí každoročně docela vážně....Kdo by si pomyslel, že devátýho července, kdy po dlouhá léta trpěli Nedvědičáci dostatkem vláhy na táboře, by mohlo snad jen kápnout! Ani varování hydrometeorologů před intenzivními a vytrvalými srážkami či přívalovými dešti nebral nikdo vážně. A tak si tvrdohlavě Hameráci vyrazili na Horky už v pátek 8.července za vydatného deště, aby přivezli materiál a započali se stavěním. Marně jsem se je sms-kami snažil varovat, že hlásí - mírně řečeno - deštivo. Nedali si říct. Ještě v noci, kdy už bylo jasné, jak bude, jsem se ptal na náhradní termín stavění. JSME NA HORKACH, RANO UVIDIME, zněla lakonická odpověď. Pak už byli nedostupní.
K ránu  mě probudily známé tamtamy kapek na plechový parapet a tehdy jsem si opět řekl: je to jasný! V šest čtyřicet pět jsem vzal do ruky mobiliho přístroj a vyťukal: VZHLEDEM K INTENZIVNIMU DESTI  NEJEDEME. POKUD BY SE POCASI ZLEPSILO, OZVU SE. A odeslal zprávu všem přihlášeným a Hamerákům na Horky a zalezl do ještě vyhřátého pelíšku. V devět mě něco probudilo. Že by svědomí? Nebo absence dešťové kulisy? Fakt. Neprší. Koukám na oblohu: docela dobrý. Že bysme přece jen... Přece je v tom nenecháme! - se mi honí hlavou. Znovu přístroj do ruky: VARIANTA BE, ODJEZD LIMUZINOU TAK KOLEM DESATE. A čekám na odezvu. Ema se chopila organizování a předala pokyny dalším. Pokemoni svým autem a další s Emyš. V deset deset vyrážíme směr Horky a přední sklo nám nenápadně značkují první poslové...
Konečně jsme dorazili k táboru. Louka plná aut a další lemují příjezdovou silnici a z nich pilní mravenečkové vykládají materiál. My se tam snad ani nedostaneme. Ale jo. Potkáváme známé tváře a všichni se zdravíme jako by nic. Ahoj Laďo, ahoj Stando, ahoj všichni. No vy tady snad už jste tejden, vždyť máte skoro všechno hotový! - Ne, včera jsme přijeli a něco už jsme začali... (To by mě zajímalo, kdy, když celý odpoledne pršelo!) No nic, jdeme na to, za chvilku - tak za dvě hoďky - má začít intenzivně pršet. Vrhli jsme se k nanošeným konstrukcím a začali montovat. Klíče jen cinkaly a do rytmu pobzukávaly akuvrtačky. Docela hezky sehraná parta. Za chvilku už stojí celá řada koster (stanů), takže je jen srovnáme do zákrytu a jdeme nosit podlážky. Ještě malý nedostatek - matky šroubů musí směřovat dovnitř stanů, aby netrhaly celty. Ale to bylo přešroubováno za chvilku - viď Maxi, Léňo a Poky? Podlážky nám daly trošku zabrat, protože poskládat je tak, aby se nepropadávaly, to je umění! No ale to už se nám obloha trošičku zatáhla do sytěšeda a ohnutá záda zkrápěly první kapky poledního deštíku. Nejdřív jemně, jako by říkaly - no tak, nechte toho, bude pršet - pak víc, jako by říkaly - no tak, zmizte, nebo vás promočíme! Na třetí výzvu už jsme nečekali, protože zrovna svolávali k obědu. Sláva. Koukám na hodinky - akorát uběhly ty dvě slíbený hoďky, kdy mělo začít pršet. Tak to jim, bohužel, vyšlo, hydroušům! Usedli jsme ke známým stolům a vytáhli baštu - chleby, rohlíky, sendviče, masíčko, sušenky, čokoládičku (miluju bublinky....) a začali hodovat. Jo, ale ty řízečky jsou teprve v mrazáku, takže.... Léňa s Maxem nepohrdli ani nabízenou kávou, guláš jsme z vypočítavosti odmítli - to bysme si museli to svý jídlo vézt zase domů! Když už nebylo tak nějak co jíst, nebo už byly tak nějak plný bachory a tam nahoře pořád splachovali a splachovali, vytáhl Pitris karty a začali jsme hrát. Co jinýho, než ...PRŠÍ! Johny - neposeda vyrazil na obhlídku latrínky a nějak tam - poseda poseděl! Pak šel ještě s Pokym nakrmit velblouda. Chvílemi jsme si říkali - už přestává! A chvílemi - už se zase rozpršelo. Prostě intenzivní vytrvalé srážky, přesně podle předpovědi. Když už nás to moc nebavilo a déšť pořád tvrdohlavě mlel tu svou, snažili jsme se ještě s Hameráky dohodnout náhradní termín. Ti zase tvrdohlavě mleli, že za chvilku jdem na to. Nešli jsme. Prostě jsme řekli JEDEM a vydatně zkrápěni jsme se rozloučili. Že prý se kdyžtak ozvou. Nasedli jsme do limuzín a vyrazili k domovu. Cestou ještě zastávečka pro benzín v Přiby, to abysme nemuseli nakonec tlačit....
Tak takhle nějak dopadlo naše letošní stavění tábora.                                        -big-