Anyš
Belzy
Míra
Heri
Lucyš
Zouby
Rosi
Gogo
Hormlová
Zlesi
Břéza
Emyš
Móňa
Franta
Šárka
Big |
Nádherné babí léto pokračovalo
i tento víkend, takže vše nasvědčovalo tomu, že se i dnešní cyklovýlet
vydaří. Co bylo od začátku pozoruhodné, že tentokrát převažoval počet
dospěláků nad počtem dětí 9:7. Že by nám začínaly rakváčské vyjížďky?...
Sešli jsme se v pohodičce na
přestávkovém hřišti za 3.ZŠ, ale stále jsme postrádali toho hlavního -
velitele přesunu Břézu. Zřejmě se na něj přesunula taková nenápadná nemoc
pozděchoďka, kterou určitě chytil od Hormlový... Nikomu to ale nevadilo,
protože někdo zas měl jisté technické potíže (s bicyklem). Mezitím
kolemjdoucí babička Pokémonů udiveně hledala svá vnoučata, kterážto určitě
měla jet s námi. Honem jsme nažhavili mobiliho přístroje a zjistili, že
chudáci nikde nečekají, ale že mají také jisté technické potíže (že by
zaracha?). A do třetice jsme postrádali ohlášenou Pumu. Odběhnuvší Beny
zjistil, že i ona má jisté technické potíže (prdl jí řetěz). No to jsou
věci!
Břéza zaúkoloval prvně Rosiho, potom raději Zlesiho, aby celou kolonu vedl
po vytyčené trase směr Hamry, přidělil "slabší" cyklisty těm "silnějším",
aby na ně dávali pozor a vyrazili jsme. Nějak jsme však pozapomněli na
slušné vychování a vrzli to nejkratší cestou přes trávník... No a nešla
kolem jako na potvoru "kouzelná" babička?!!! A hned na mě - pane vedoucí, to
se jezdí po trávníku?? Snažil jsem se jí vysvětlit, že nejmodernější trend
podpořený názorem odborníka ze Zahrady Vysočina je, že takové jednorázové
přejetí trávník neničí, ba naopak, nejvíce ho ničí zkracování cesty stále v
jednom místě, například důchodci.. To jsem si dal! Pravda, mohl jsem teda
jmenovat i jiné skupiny obyvatel, ale tohle byla taky pravda.
Konečně jsme se srovnali do štrůdlu a už si to šlapali směrem k Hamrům. V
Hamrech jsme byli s Břézou trošku zaskočeni, že Zlesi včas neodbočil, ale
asi měl chudák na mysli jinou trasu. Dostali jsme se na cyklostezku a pěkně
lesem uháněli do Sázavy. Až na stáleřvoucího Belzyho bylo vše v pohodě. Ze
Sázavy jsme to střihli do Velké Losenice. U obecního úřadu Zlesi zastavil,
abychom se srovnali a vytyčili další trasu. No a nějaký dobrák si vzpomněl,
jak jsem kdysi povídal na tomhle místě o svém hereckém zážitku ze svého
dětství (jak by Poky vtipně poznamenal - před válkou!). A hned - dědečku
Bigu, povídej! Tak jsem opět zarecitoval svého "Mravenečka Nezbedu" jako
zamlada... Po malinkém odpočinku jsme vyrazili dál směrem na Malou Losenici.
Tady se Zlesimu tak zalíbil jeden žluťoučký domeček, že u něj zastavil a
zavelel k občerstvení. Bylo to potřeba, protože následoval jeden dost hustej
kopec. Za Losenicí jsme to střihli směr Přibyslav, ale chtěli jsme to vzít
přes Hřiště (ne přes hřiště jako hřiště, ale přes Hřiště jako Hřiště), tak
jsme tipli jednu odbočku do lesa. Ta ale po chvilce pochopitelně zmizela,
takže jsme se ocitli na poli. Naštěstí se po strništi dalo jet, tak jsme to
střihli přímo. Projeli jsme Hřištěm, kde mají i hřiště a zastavili se na
letišti u Přiby. Bohužel zrovna svačili a nejbližší let se měl konat až za
půl hodiny. Tak jsme jeli dál. Před Přibyslaví jsme měli menší kolizi s
potácejícími se hasiči na vozovce. Asi se posilnili na tu Slavnost sýrů! V
Přiby jsme střídavě šli a jeli, až jsme se dostali k věži. Tady jsme
zaparkovali své Authory a Olprany a vyrazili na náměstí. Stanovený rozchod
jsme využili na drobné mlsání v cukrárně a u stánků na náměstí. Pak nás
čekal výstup na věž. Dostali jsme i skautského průvodce, který nás zasypal
historickými událostmi od Adama až po ...Evu. Koukli jsme z věže do okolí,
zazvonili na zvony a šup zase dolů. A ještě zápis do pamětní knihy! Co by to
bylo za Slavnost sýrů, kdybychom taky nějaký neochutnali? Tak jsme se vrhli
do podzemí pod radnicí a na poslední chvíli vydatně ochutnávali zbylé mléčné
lahůdky tuzemských firem těsně před zavřením. Byl to asi dobrej čas, protože
jsme často slyšeli - no to klidně dojezte, přece to nevyhodíme, a tohle si
taky vemte.... Takže jsme byli bezvadně najezení a taky jsme pochopili, že
není sýr jako sýr. Dost dobrá slavnost! Gogo, který s námi nesýroval, už
netrpělivě čekal, až se vrátíme a vyrazíme na další akci - do podzemí.
Seběhli jsme z kopce a viděli, jak se fronta lidí postupně ztrácí kdesi v
útrobách země. Snažili jsme se zjistit, jestli je to průchozí, jak dlouho to
trvá a jestli to vůbec má cenu čekat. Když už jsme to málem vzdali, přece
jen jsme do podzemní štoly vlezli. Skautíci nám to zpříjemnili světlem
svíček a pro někoho i povídáním o historii (ti šťastnější vpředu slyšeli...)
Než jsme se vydali ke kolům, následovalo blahopřání čerstvě patnáctileté
Lucyš s příslušným omlácením jejích boků o boky někoho jiného v poloze svisu
ležmo za rukama a nohama (jinak tomu říkáme HOBLA). Následovalo osedlání
našich kovových ořů a hurá na další jízdu. Chvilku z kopce, ale směrem na
Nížkov se krajina pořád jen zvedala, takže jsme si docela mákli. V Nížkově
malá zastávka a pak zase kopec, tentokrát na rozhlednu Rosička. Zastávka a
nákup vody, u něhož jsme se trošku pobavili na konto prodávající studentky.
Nemohla pochopit, že když si koupím půl litru vody a vynásobím třemi, je to,
jako bych si koupil celou 1,5 litrovou flašku, kterou prodat nechtěla,
protože neví, kolik stojí....Když jsme vyběhli na rozhlednu a pokochali se
rozhledem, zase jsme seběhli a rychle si zahráli slíbenou schovku. Byla to
bleskovka, protože Břéza všechny bleskově zapikal. Pak už jsme frčeli dolůůů
a přes Českou Mez až do Hamrů a tady kam jinam, než k Činčerům. Úplně
"náhodou" jsme tady potkali Pitríse, který s námi nejel kvůli zápasu v
basketu. No, asi sem chodí dost často... Oblíbená kofola tekla potokem, k
tomu párečky v rohlíčku, klobásky, nanučky, prostě pařba! Abychom to jakž
takž stihli, zavelel Břéza do sedel a hurá ke Žďáru. Na první křižovatce
jsme se rozdělili, aby každý někoho doprovodil a už zbývalo jen "táhlé" ČUS-BUS-TRAMBUS!
Byla to Jízda! Tak zas někdy!
-big- |
|