S v r a t e c k ý D r. A k u l a 2006 | |
- Je tu první ochutnávka ze svratecké kroniky od Biga (Giba), brzy budou jistě další a navíc i nějaké fotky, co mi určitě dodá Gogo (Ogog). Takže, čtěte, komentujte ve vzkazech a pomalu se chystejte na další akci! :) Kolíkům zdar, upírům zmar! - -bass Ssab- |
|
|
|
- zapsal Sílop - |
Pá. Tek 14.4. 2006 |
V pátek jsme se srazili v 17: 10
před nárem s paličkou česneku v ruce i když jsme ji pak všichni hledali po
kapsách. |
|
|
|
- zapsal Tacmot - |
So. Bota 15.4. 2006 |
upírolovci: Gib a jejich česneky (ykenseč)
|
Ráno jsme nečekaně vstali. Někdo byl
vzbuzen malou omladinou, někdo se vzbudil sám dřív a pak budil další. |
|
|
- zapsal Gib - |
Ne. Děle 16.4. 2006 |
Dr. Akula
|
Po sobotním fyzicky i psychicky náročném dni se nám v neděli ráno zatraceně nechtělo vstávat! No, tak jsme nevstávali. Teda vstávali, ale až tak kolem půl deváté. První vyspalci se ujali mazání chlebů napodobeninou másla a marmošky, takže například Honzys si možná poprvé zamazal se svojí mamkou Yetti. Po snídani jsme se vrhli na luštění dalších indícií, protože už jsme jich pár měli a zatím jsme nevěděli, co dělat dál. Mozky a jiná nervová centra byly rozžhaveny doběla, z hlav se nám pochopitelně i kouřilo. Ale vymysleli jsme to! Bylo to fakt hustý. No schválně, co vám vyjde z tohodlenc: Ovwvm evmvx h xvhmvpvn nebo jpesevůzdelfenocn plomrtisskoptkovenůnčich mumácit, žtrupesluch?a dtoe už pá írrva a ještě nalétává tu náročně a vážně. Vážený ó váš šéf potáceje nese závaží. Náramně ó máš rád vypečené tu váhavě tam no a pak ještě jedna tabulková šifřička. Nutno podotknout, že i barvy mají své opodstatnění. Vyšlo nám, že máme jít k vodě a dělat lodě!!! No, tak jsme šli a dělali. Každá skupina vytvořila jednu lodičku z třísek zlomeného smrku. Následovala generálka na Sázavskou regatu, jelikož jsme ty lodičky pouštěli po říčce Svratce. Někomu nabraly ten správný proud, někomu zas ne a někomu se z lodičky vyklubala ponorka. A pak, že dřevo plave!!! Leda prd. Cestou po levém i pravém břehu jsme zdolávali různé močály, bažiny, mosty, ale hlavně jsme měli najít prsten. Ve všem tom naplaveným harampádí to vypadalo dost tragicky. Moc jsem tomu nevěřil, ale najednou koukám: zelený prkýnko, na něm velká červená beruška a ruka(vice) s něčím na jednom ze dvou prostředníčků, neboli na prsteníčku. Jo, byl to fakt prsten. A šipka vedle ukazovala dál po proudu. Naštěstí bleskově Misha našla další nádobku s indícií a prstem. Dřevěným. A teď to začalo být zajímavý. Měli jsme hledat lože Hr.Nčířovo, připravit věnec z česneku, dřevěný kříž, dubový kolík a připravit se na stětí hlavy a pohřbení těla i hlavy. Brr. Ježto byl ale čas polední, vydali jsme se raději poobědvati. Některé to však příliš netrápilo, pročež se raděi věnovali sněhověkoulové a šiškové bitvě přes říčku. Co nás však stihlo cestou?!. Hormlová si tak jde, jde, kouká jako obvykle do země, jako že by třeba něco našla a najednou div že nezařvala. Nebo asi možná spíš zařvala: zmije! Fakt! Typická klikatá čára na zádech a už si to plazí ke stromu. Chyťte Euru! Je na vodítku. Ne, už není! Honem! Uf. A v tom si to přihasí malej Smolda k davu, kterej je nápadně v kruhu kolem nečeho uprostřed. No a kam myslíte že si to namířil? No jistě, rovnou na panímámu klikatou. Stůj!!!! Jo, naštěstí ho Beruščiny bystré ruce zachytily včas. No, kdo by to byl řekl. Takhle na jaře a už druhá zmije… Než nám kuchtičky pod vedením zkušeného Goga (kterého pak stejně vyhnali…) připravily nedělní mňamku – kuřecí směs s ánklbensovým sósem, zeleninkou a rýží – hráli jsme Rosiho gymplácké hry. Nejzábavnější určitě bylo hledání tyčinky čokoládových kaštanů v jídelně. Všichni slídili jak zběsilí, lezli po stolech, horech i dolech a nic. S nimi slídil i Černítko, který se furt potutelně nasmíval, motal se kolem hledačů, až jim to muselo být nápadný. Některým. Měl ty kaštany totiž viditelně přivázaný u pasu a bavil se, jak to nikoho nemohlo napadnout. A ostatní, co už a to přišli, s ním. Po obídku jsme dali nedělní polední klídek, prošpikovaný další přemýšlecí soutěží. Tentokrát měly skupinky napsat co nejvíc notoricky známých trojic. Někoho to bavilo víc, někoho míň, ale výsledek byl velmi zajímavý. Ti, co byli ve dvojicích první, měli nejmíň a ti, co ve dvojicích selhali, se mohli strhat. Po poledním klídku rozdal Bass další úkoly. Za každý splněný úkol mohla dostat skupinka indícii vedoucí k místu nálezu odpočinku upíra Hr.Nčíře. Úkoly byly docela náročné a zákeřné: Hunters měli postavit ze sněhu věž vysokou 2,8 m (z přemrzlého ledového sněhu a v silném dešti…), Svratupíci měli uběhnout 50 koleček kolem hřiště (ještě že jim pomohly místní běhny a běžci…), Giboni měli postavit z papíru model školy v poměru 1:1000 (který jim vzápětí rozsedl Polís…), další měli složit podle předlohy třicet různých origami (někteří po třicátém kroku vztekle odmrštili svůj výtvor, ať už to byla lvice, chryzantéma nebo lenochod…) a Kacíři si smlsli na řešení sudoku (úkol pro gympláky jak vyšitý…). Po náročném plnění Bass rozdal papíry s indiciemi, ze kterých jsme nejprve nebyli moc moudří, ale nakonec jsme vydedukovali, že půjdeme na náměstíčko hledat něco s Žižkou, nějaké číslo 87, nějaký dům se zazděným oknem s typickou klenbou. Šlo to docela rychle: náměstíčko, dům 87, ulice Žižkova, zazděné okno a tady zpráva – jděte po stopách krve. To nám trošku dalo zabrat, ale došli jsme ke hřbitovu, kde byl poslední lístek s azimutem a počtem kroků. Když pominu zkreslené předávání informací a chaotické pobíhání po hřbitově, tak s pomocí Černítka a jeho buzoly jsme rychle na mapě odhalili, že vytouženým místem odpočinku pohřešovaného upíra je chalupa, kde jsme už byli v pátek v noci. Nepočítali jsme však s náhlým prudkým deštěm. Nikomu se tak daleko nechtělo s vidinou promáchaných bot a promočené bundy. Zhodnotili jsme situaci a řekli si, že teď před západem je to dost nebezpečné vzhledem k možnosti ožití upíra a že se tedy vydáme na cestu těsně před rozbřeskem s nadějí, že ráno pršet nebude. Omyl. Nevyšlo to, ale to vám popíše za chvíli Léňa. My jsme zalezli do školy, chystali polívčičku hrachovou s topinečkami česnekovými a přitom dokončovali soutěž trojic a ještě zkoušeli další hru na spolupráci ve skupině. Klasické přebírání provázků jsme zkusili s provazem patnáctimetrovým. Byla to docela sranda, zvláště, když někteří ztráceli nervy a nejradši by některé zabili… Po silně česnekové večeři se Beruš odebrala na návštěvu za panem ředitelem Vlastíkem a učitelkou Marcelkou s pocitem, že jim určitě nebude vadit česnekový odér… Ostatní zatím mohli rychle vyrazit do tělocvičny, protože čas určený pro sport byl omezen dřívější večerkou s ohledem na netradičně časné vstávání. V tělocvičně si každý vyhlédl sobě nejoblíbenější činnost – basket, ringo, volejbálek, kruhy, fotbálek a s malými změnami u ní vydržel až do dvaadvacáté hodiny. Pak se sice všichni zodpovědně odebrali do umývárny, ale už méně zodpovědně do spacáků a nejméně zodpovědně přestali brebtat, takže je musela naštvaná Beruš napomínat ještě po půlnoci. Zde moje paměť zasažená spánkem končí, ale končí také období určené pro mé kronikové vyprávění. Takže zase někdy! A teď už Léňa a její pohled na velikonoční červené pondělí. - |
|
|
- zapsala Aňél - |
Po. Ndělí 17.4. 2006 |
Tento den začal poněkud netradičně.
Vstávat v 5 hodin ráno. „Nee, to myslíte vážně??“ Některým se to opravdu
nezamlouvalo, ale co naplat, musíme zničit Dr. Áculu. Šouravými, pomalými
pohyby se dostáváme ze spacáků k umyvadlům. Ranní hygiena, vyčůrat a
vyrážíme. |
|
Kdo to nezažil, tak neuvěří, kdo to zažil, již nikdy nebude v klidu spát! |
duhová akce Svratecký Dr. Akula 2006