Zase jsem přišel na nádraží jako první já. Trochu jsem se bál jestli nemáme sraz  někDe jinde a navíc jsem ani pořádně nevěděl kde je to PC, ale uklidnila mě Gufa, když vystupovala z autobusu. Když jsme se konečně sešli všichni, Zlesi nám  vybral skupiny. Já jsem tvořil skupinu Ň spolu s Leem z celého slova ChŇapík .  Dostali jsme papírek, tužku a zadání otázek na celodenní hru.  Ve vlaku byla jako vždy zábava, až na pár konfliktů s Gufou a Leem, které  přetrvávali celý den. V Brně nás Zlesi – mimochodem velitel akce- dovedl až na  Špilas, ktarý jsme obléhali tak dlouho až nás z toho začali bolet nohy. Docela  nečekaně si nás tam začali přehazovat průvodkyně. Ema z nich už nemohla a tak # poslední babka pocítila na vlastní kůži jaký to je, když někdo zadržuje smích.  Nakonec jsme se stejně prováděli sami, takže nic.

 Odpoledne jsme skončili na rohu jedné ulice, kde jsme měli rozchod. Naše skupina  Ň se pohybovala v restauraci U Lampy (chválím), kde jsme si dali parádní obídek.  Potom jsme se přesunuli na trhy, které jsme si moc neprošli páč jsme měli málo  času. Když jsme se slezli šli jsme omrknout na Chňapíka, u kterého jsme si  zazpívali tu krásnou písničku ,,Já jsem Chňapík maličký kroko dýl‘‘ na kterou # teď už jsem tak dobře alergickej. Nakonec jsme se zastavili v jednom velkým  obchoďáku a teďka jsem zapomněl jak se jmenuje tak sorry.

 Celí spokojení jsme se nahrnuli do vlaku a shodnotili celou soutěž. Pro  orientaci: Míra s Pitrísem měli 44 bodů a my 4.

 Ve Žďáře jsme se všichni dokodrcali domů a já jsem od babičky dostal kartáč, že  mám studenou večeři. Někdy si to zopáknem co?