Tuhle hrůzyplnou akci si šéf akce Johny asi dlouho předem promýšlel a vychutnával si, jak se budou všichni zajíkat děsem. Aby si všechno důkladně připravil, pozval už den předem na Horky všechny vedoucí a instíky pod záminkou diskuse o letním táboře v inspirativním prostředí. Což o to, na diskusi taky přišla řada, ale to nebylo všechno.
   Všichni přihlášení měli sraz podle pokynů na lístečku: Pro vedoucí: My pojedem v neděli 26.2. 2006 v 8:18, takže si dáme sraz v 8:10 na nádru na dámskejch WC!!! A zpět v pondělí v 8:15 z Přibyslavi (budeme muset brzo vstávat…nebo nepůjdeme spát!!!) Kdo bude potřebovat být dřív doma, tak vlaky jedou v neděli takto: 16:15, 17:05, 17:42, 18:15, 19:42, 20:18. Program: odházíme sníh, nějaký dřevo nanosíme a vodu a pak bude porada o táboře!!! Takže si s sebou vemte nápady a myšlenky!!! Budeme dělat pozdní oběd takže 30 kč od Vás budu chtít, dík!!!
   Podle pokynů jsme se na nádraží nesešli, zpět z Přiby v pondělí taky nejeli, vlakem už vůbec ne... Prostě všechno bylo jinak. Kromě Basse a Hormlový, kteří šli snad pěšky, jsme jeli v neděli ráno dvěma auty narvanými věcmi a hlavně lopatami, protože jsme očekávali sněhovou kalamitu a totálně zachumelenej srubík. Když jsme dorazili do "naší" zatáčky u tábora, marně jsme hledali odbočku na louku :-) Dojeli jsme tedy až k lomu, zaparkovali a všechny věci přeložili do jednoho auta a to pak jelo k táboru. Když jsme vše vyložili, pustili jsme se do zdolávání sněhu. Zpočátku to docela šlo, ale na louce to byl děs! Každej druhej krok někdo nečekaně zapadl po kolena, kvikl a zaklel. Bylo to úmorný a nekonečný. Konečně jsme dorazili ke srubu. K našemu úžasu nebyl totálně zachumelenej, ale sněhu bylo dost! Odložili jsme náklad, chopili se lopat a už to jelo... Nejdřív jsme vyhrabali skládek a vyndali další lopaty. Za chvilku už byly kolem boudy cestičky, komín byl zprovozněn a v kamnech zatopeno. Johny zavelel: pauza! Rádi jsme něco zobli a odpočali si. Ale to byl jen důvod, aby nám řekl pravidla hry na odpo. Každou hodinu jsme měli plnit úkol, který nám sice práci znepříjemní a zkomplikuje, ale taky si užijeme srandy. A taky jo. První hodinu jsme byli svázáni ve vylosovaných dvojicích. Práce nám nešla tak od ruky, protože ten druhej furt překážel a zdržoval!!! Další hoďku jsme mohli říkat jen ANO - NE. To už bylo lepší, protože jsme stihli mnohem víc práce. Prokopat další cesty, přivézt vodu, umýt kuchyň a tak. Voda ze studně ale nešla pumpovat, tak nám nezbylo, než použít tu oranžovou z umývárny. To už ale byl další úkol, kdy šest lidí bylo slepých. Užil jsme si náramně, když jsem navigoval slepou Hormlovou a Basse s barelem do umývárny a zpět. Neustále padali z mostu a z lávky a vrhali se do závějí. Ale i v kuchyni bylo veselo. Slepá Beruš přesně navigovala vidoucí, takže to jen frčelo. Po prozření jsme mohli další hodinu používat jen tu nešikovnější ruku. Člověk by nevěřil, jak se dá jednou rukou odhazovat sníh, ale i další činnosti. Třeba na latríně. O tom ví své Beruš... Před posledním úkolem jsme si trochu zaskotačili ve sněhu, jelikož Johny s Pitrisem začali skákat ze střechy. Vlastně ty skoky začal už Bass s Johnym, když byli svázaní a pak ještě Johny poslepu. Nedalo mi to a taky jsem si párkrát skočil. Bylo to super! Natočili jsme i nějaký ten klip, třeba Kterak hodným dětem přiletěl Ježíšek... Pátou hodinu jsme si vylosovali, kdo z dvojice bude otrok a kdo otrokář. Ten si mohl vymýšlet co chtěl, mohl akorát hýbat hlavou. Někteří si to dost vychutnávali... To už se ale stmívalo a nám se začaly sbíhat sliny na mňamku, kterou vymyslel Johny. Steaky. Když nás kuchařky zavolaly, lezly nám oči z důlků a tekly sliny po bradě! To masíčko fakt nemělo chybu. Naprosto mňamózní! Velká pochvala! Akorát chudák Emyš se těchto lukulských hodů nezúčastnila, protože celej den bojovala se zažívací virózou. Prostě šlo to z ní horem dolem... Kdo nezažil, nepochopí! Po skvělé večeři jsme usedli kolem kamen a začali diskutovat o táboře. Nápad stíhal nápad, všechno v naprosté shodě a k vytyčenému cíli a ještě spousta srandy u toho. Tábor se nám pěkně rýsuje a řekl bych, že bude jako vždy suprovej! Po pracovní poradě jsme si ještě chvilku hráli různé slovní hry a kolem půl desáté už někteří z nás pomýšleli na návrat. Polovina zůstala a ta druhá polovina odjela krokem zákeřně uklouzanou silnicí domů. Ale co se dělo na Horkách, to už musí někdo jinej. A co se dělo ráno na nádraží? Možná o tom něco ví Emyš...                                                   -big-

Zimní horky? No jasně, to je přeci klasika! Každý správný duhák ví, že na neopakovatelné akce ve srubu u Železných Horek prostě nesmí chybět! Dle Johnyho doporučení je akce pouze pro duháky v levelu 'experienced', a taky to fakt stálo za to! :)
Na akci horky06 jsou vyhrazeny Jarní prázdniny, takže se jednalo o ojediněle čtyřdenní akci. Začátek zcela typický - budík v 7:30, nabalit, malé zdržení na nákup v Hypostaře a v 9:05 jsem dorazil na nádr k PC - zcela netypicky 10 minut před srazem.... A hurá, jsme tu tři! :) Pokemoni už tam čekali, vzali to autobusem. Zajímavý, ještě se mi v životě nestalo že bych byl na srazu dřív než oni. Mám ale výmluvu - mám to vždy o tři metry dál :) Konečný stav čítající šest lidí (ještě měl dorazit Zouby, ale nějak mu nebylo dobře) sestával z Pokyho, Katysh, Tomcata, Sádla, Míry a mne(Czernitka)... A kdepak to jsou vedoucí?? Nikde!! U PC na nás ale čekala tajemná Pennyigelitka. Antrax? Ne! Bomba? NE! Pokyny a vestičky!! Ten má udělat to, a ten zase tamto, Tomcat vybral money, Poky se postaral o naše oblíbené signální vestičky, Katysh a Sádlo zjišťují odkud a kdy jede vlak (Ne, lidi, fakt nejedeme na Smíchov), Katysh nakonec kupuje jízdenku. Do Přibyslavi-zastávka, je to přeci kratší. Venci má čekat na nádru v Přiby, takže Tomcat zvedá telefon - ať si Venci koupí jízdenku do Přibyslavi-zastávka, cestou přistoupí. Mno o minutu později zjišťujeme, že osobák do Hesova jede až za hodinu. Takže zase zpět, Venci počká na nádru a my uháníme na rychlík směr Praha-Smíchov :). Okupili jsme kupéčko ve vlaku a za čtvrt hodinky úspěšně vystupujeme v Přiby. A fakt, čeká tam na nás Venci :). Protože nás měl Zouby poučit o cestě po silnici a rozdělit vesty, trošku se zdržíme a někdo odpovědný nám připomíná dodatečně otevřít pokyny pro jízdu vlakem(naštěstí nic životně důležitého) a pokyny pro nádr v Přiby. Jsme ale parta šikovná, takže po chvíli je vše bleskurychle domluveno a hurá do Horek! :)
Cestou jsme se zdrželi, já s Mírou jdeme na náměstí do obchodu pro dárek pro Basse, Hormlovou a Móňu, naše oslavence. Ostatní jdou napřed a dvakrát si sjedou kopeček do Dobré. Dle pokynů jsme měli být v Horkách do 12:00, stihli jsme to s dvouminutovým předstihem a jazyky na vestách ( někteří doslova, viď Poky? Však jsme taky hnali... :). Ve srubu už na nás čekali vedoucí, někteří zrovna odjížděli pryč. Konkrétně jsme se ve dveřích minuli zrovna s Hormlovou a Móňou, na dárešky jsme samozřejmě zapomněli... Takže dárečky doručí Bass, a jinak jak říká Pitrís - Všechno nejhorší. Ať se vám vyhne!! :). S námi zůstali jen Bass, Johny a Pitrís.
Jenom jsme hodili batohy na postele do zdravotky a už nás Johny tahal na první hru. Vylosovali jsme si papírky, podle kterých jsme následující hodinu konali. Po hodině jsme si losovali znova. Příklad: už jste někdy zkoušeli vařit čaj a odhazovat sníh ze střechy když máte svázanou ruku s někým jiným? Bobovat nebo hrát fotbal poslepu? Někomu něco vysvětlovat, když smíte říkat jenom ano a ne? Bobovat, shánět dřevo nebo dělat cokoli jiného když nesmíte používat jednu ruku?? A opravdu se ve slepotě můžete SPOLEHNOUT na své kamarády, že vás na bobech z té stráně nepošlou do díry nebo vás nenechají jenom tak toulat se bez pomoci pod lomem? Neee?? Tak to se stavte na příští Horky007 a přidejte se k nám!!! :)
Mno prostě sme si dokonale užili celý zbytek dne :) K večeři jsme společnými rukami ( ano, i jednorucí a slepí přispěli ) uvařili slepici na paprice. Mňamka! :) Samozřejmě že šéfkuchařem byl Johny, vždyť nikdo jiný takhle skvěle vařit neumí! Když jsme si nacpali břicha a přichystali si bydlení, šli jsme ještě bobovat. O tom vám toho moc nepovím, protože poslepu jsem toho moc neviděl tak vlastně ani nevím, jak vypadá LaTreenový kopec. O fotbálku v půlmetrovým sněhu vám toho z obdobného dúvodu taky moc neřeknu. Ale prej sem v brance odvrátil aspoň jeden míč. Stejně jim ale nevěřím ani pozdrav :)
Na závěr něco málo pro ty, kdo si nedokáží představit zimní Horky a nikdy tam nebyli: chce se vám na velkou? Koukáte, číháte, čekáte až někdo půjde před vámi. Musíte první? Proboha, jen to ne... vždyť málem přimrzáte k prkýnku... Stačí na malou?? Mno pánové mají štěstí, mostek to jistí... Potřebujete dojít do dřevárky pro dřevo? Tak boby s sebou, lopatu na proházení sněhu, na mostku opatrně, trošku namrzá... Dáme si čaj? Dobrovolník který se probrodí loukou pro čistý sníh? Hmm, zase nic... A jiná pitná voda? Není? No aspoň nádobí umyjeme v té potoční... Cože? Čistit zuby? V tom studeným potoce? No po pravdě po první noci je i ten potok termálním pramenem. Spíte na zdravotce? Máte štěstí, jsou tam kamínka. Je tam deset lidí na šest postelí? A co? Aspoň je teplo (večer tak těch optimálních 30°C). Nechcete se mačkat? Běžte do kuchyně. Je tam -23°C? Mno tak si příště vemte deku navíc.... :)
... Neee, já vím že to vypadá hrozně a některým rodičům možná zrovna přibylo pár vrásek, ale fakt je to v pohodě... :) Na zdravotce je přes den díky kamínkům příjemných 35°C a věci se nám pěkně suší :) A nakonec se nikomu nic nestalo, jenom jsme celí utahaní ulehli do postelí. Navíc první noc jsme se dokonce ani nemačkali, Bass, Johny a Pitrís obětavě spali v kuchyni. Přešlo je to rychle, druhý den se stěhovali dosti překotně. Ale o tom už vám určitě povypráví Johny :)

-- Czernitko --

Večer jsme ulehávali s teplem kolem sebe, ale ráno to teplo, kdo ví kam zmizelo, prostě nebylo…a tudíž se nám ze spacáků, ale vůbec nechtělo!!! Kluky, ale něco vyhnalo na mostek, myslím, že to byla nějaká ta potřeba a holky to vyhnalo snad na latrínu. Začala se vařit snídaně, 10 kakají (cích) s chlebama s paštikou a nebo marmoškou. Mňamka to byla!!! Potom jsme se začali chystat na výlet, balíme se a vše připravujeme k odchodu, vše je nachystané a tak bereme bobiky do rukou, ale jeden bobík zůstal na zemi a někdo ho nechtěl…“čí to je???“ozvalo se…ČERNÍTKO!!! Sakra, kde ten kluk gymplácká je? Kdo ho naposledy viděl??? Tomkem říkal, že šel na WC, tak jsme se za ním vydali, ale stopy vedly jinam, šli jsme po stopách a uviděli to co bych radši nikdy už nechtěl vidět!!!fuj!!! Černítkova  nová košile rozcupovaná na kousíčky a všude kolem krve jako z čuníka (ted nemyslím Černítka!!!)…bylo to hrozný!!!Krev a krev a myslím zase krev!!!! Neváhali jsme a šli po obrovských stopách, který byly vl…kdo ví!!! Prodírali jsme se  hvozdama, křižovatkami, opuštěnýma místama až jsme došli do opuštěného polorozbořeného domku ( Bassur tvrdí,že přes jaro nevydrží, ale já zase že ten tady bude ještě dlouho a možná nás i přežije),cestou po stopách jsme všude možně a nemožně bobíkovali! Byla to vážně jízda!! Ale zpět k domku. Šli jsme kolem něj a najednou Katyš vykřikla támhle je Černítko , rychle jsme šli k němu, ale nehýbal se…Holky na něj šáhli a v tom se pohnul, to byla najednou tolik bobiků…lekly se až upadli na zem…Černítko byl v šoku, povídal, že ho chytlo něco velkého chlupatého (ale já to fakt nebyl!!! Ani Bassur nee!!!)…Za chvilku byl v pohodě a říkal něco o vlku a draku nebo dlahu nebo dlaku…už ani nevím…Ale museli jsme ten starej baráček vytestovat co ještě vydrží!!!proto šup na půdy a pak šup oknem ven, to byly džampy!!! Všici hopsali jako kamzíci, ale byli jsme napozoru před tamtím vlkodlakem nebo vlkodlakem nebo vlkodlakem…Šli jsme bobikovat na náš oblíbený černý svah, to byla jízda!!!! Zkoušeli jsme i nový polohy (jako jízda ve 3 na 2 bobech, z toho jeden jel pozadu…jízda šusem…jízda bez bobíků…jízda křovím…jízda s oplatkou…jízda po kolenou s ústy dole-Pitrís…jízda nejízda…) Potom jsme byli už tak vyčerpaní, že jsme odpočívali jako na horách (Horkách), sluníčko peklo a byla opalovačka!!! Jen koukáme dva gympláci ještě zůstali dole a šlapou do sněhu a něco vyměřujou…Pitrís a Míra…“co zase mají za lubem“ říkal si každém…potom jsme to uviděli…ale nejsem bonzák, ale měl bych!!!vyšlapali tam…hvězdičku! Potom jsme hráli hru- Lykantropie, úkolem vlkodlaka bylo nakazit co nejvíce lidí, tím, že je strhne na zem…hráli jsme to na mnoho různých variant. Nasmáli jsme se u toho až nám pupky praskali. Ale byl čas na papů, tak jsme razili směr srub, cestou jsme uviděli megačernou sjezdovku, ale na ní si netroufli…Čas na vaření! Těstoviny a maso (špekáčky a lančmíd) a cibule a kečup…a bylo rizoto, ale výtečný!!! Prostě chlapy v chalupě, to je zaručená kvalita!!! Pak jsme museli udělat domácí práce, jako donést dříví, umýt nádobí a …A pak nastal zase čas vaření, tentokrát maso a usa brambory a cibulka a česnek (fuuuj!!!), opět zaúřadovali chlapy v chalupě a bylo rázem prostřeno! Delikatesa! Po jídle odpočíváme, ale zbyl česnek, hodně česneku a tak vznikla ďábelská sázka!!! Udělali se 3 kupičky česneku a odstartovalo se!!! Najednou byli 3 draci a chrlili oheň!!! Fuj fuj fuj!!! Už nikdy česnek!!!  S tímto pocitem jsme usínali…ze začátku bylo teplo, ale to pak zase někam uteklo…kdo ví kam, ale chvíli tam přece jen bylo…

-johny-

Probuzení do zimního dne bylo celkem chladivé :),ale suprové ,pač je nový den a bude to zase sranda.Když jsme se konečně vyškrábali z vyhřátých spacáčků,vklouzli do ledovoučké kuchyně,kde na nás už čekala snídaně od Pokyho.Chlebíček  s rybičkovou pomazánkou (z rybiček,které přes noc nachytal v potoce za mostkem,kde plave všechno možný,že kluci J ) , ale byla dobrá!Johník byl ale divnej.Ani chlebika nechtěl.To sem si říkala,že to musí být celkem mazec,když Johny ani nepapká.Bolely ho zádíčka a hlavička.Šel si na chvilku lehnout.Na oběd jsme  měli jít do Přiby do restaurace,ale Johny námi chtěl jít za každou cenu ( i přes přísné slovo svého staršího brášky J ),tak se půjde jen do Havlíčkový Borový.Po snídani dostal Břéza  od kluků salko a hvězdičky (čokoládový) a ode mě a Zákule pusu k narozkám!A byla paaařbaaa!!!Hvězdičky do nás jen padaly.Se salkem jsme prováděli různý věci.Nejdřív normálně papali,pak v něm namáčeli hvězdičky ,a když už ho bylo fakt dost jen lít ze lžičky do pusy,lili jsme ho do čaje.Mno pěknej hnus.Šli jsme se sbalit na ten výlet.Johny tam byl zabalenej alespoň do šesti spacáků a bylo mu určitě teploučko.Když mu tam kluci  konečně zatopili,Johny se zvedl,že se de zabalit a jde s náma.Tak to tam vytopili třeba pro myšky  a batůžky,aby jim bylo teploučko a nenachladly nám.Oblíkli jsme se,vzali bobiky a šlo se.Vzali jsme to zkratkou po poli,na kopci zkoušeli určit sever.Většině se to celkem povedlo.Po cestě se Johny chvilkama vozil na bobikách.Vezli ho tři silné sibiřské dívky (já,Venca,Sájule).A z kopečka to někdo zkoušel ve stoje,někdo v sedě a jelo se.Někomu to taky nejelo.Třeba těm,co neměli bobiky.Dostali jsme se až pod kopec ,na kterým stál kostel.Většina šla nahoru ,aby mohli uskutečnit velký sjezd až k místu oběda.Holky s Johnym to obešly po silnici.Moooc hezky jsme se o Johníka staraly,že jo Johny?!?V hospodě jsme si dali k obědu klobásu a čajík ( klobásu sem neměla já a Johny,mazec co?Johny nejedl klobásu,fakt nekecám!!! ) .Bylo tam zajímavé dítě,který se po mě furt plazilo a dávalo mi ňáký bonbony( ono dítě,pač někdo říkal,že je to kluk a někdo zas ,že holka.Míra to má vyfocený,tak kdyby měl někdo zájem,tak se určitě za menší obnos může podívat ;) ) .Klobásky zmizely v břížkách čajíky a takzvané kofoly taky.A tak se opouští teplíčko a jde se zase zpátky do Horek.Někdo po pravé straně potoka a část na druhé.Cesta byla hezoučká.A viděli jsme zajíce a srnku,ale ta byla veeeeliká!Ale Johny byl tak pomalej,že ji neviděl.Takže sem jí viděla jen já J !Byla fakt hezká!S Johnym jsme utekli Pitrisovi,Mírovi a Pokymu.Na mostek dorazili téměř stejně jako druhá skupina.Když došli i kluci šlo se dál.V Horkách  se jako obvykle rozdělila práce.Jedna skupinka pak zůstala v kuchyni (aj,Míra,Pitris,Bass,Czernítko a chvílema i Poky) a  druhá vedle.V kuchyni byla celkem sranda,ale občas sem jí trochu ( fakt jen trochu) nechápala.Tak třeba pochopili byste vtip  o Adélce( pesanovi):Je hodná.Má ráda děti,ale dá si i hovězí!Já to nepochopila.Povídali jsme si dál.A na bonbonech jahůdkách sem našla největší kruh a dostala sem jahůdku.Po té jsem myslela,že už chápu vtip řečenej  asi před hodinou.Dostala sem další jahůdku, a pak sem se zeptala:To jako ,že sem kráva?Následoval boj o jahůdku a děsnej smích.Asi sem to nepochopila,takže znova.Asi po půl hodině sem to konečně vítězoslavně  pochopila.Pochopila,jako doopravdy.Sem trubka no.(Nepsala bych to sem,ale byla sem násilně donucena).Začala příprava guláše.A Bass řekl ftípek.Jako esi ho pochopím!!!A pochopila hned!!Asi mi u kamen rozmrzl mozek!!!Guláš byl super a jde se vedle.Johny a spol už tam leželi,tak sem si lehla taky.Vedle Johnyho.Spal tu noc u nás.Zahrál si z mou hlavou basket.A bylo teplo.Vedle si kluci (Pitris,Poky,Bass,Míra,Czernítko) povídali a Tomcatovi se udělalo špatně.Lítal házet něco do řeky.Asi žrádlo pro rybičky.Ne bohužel něco jiného.Srub pomalu utichnul jen to dříví praskalo.Dobrouuuučkuu!!!!!

-katysh-

Jak se stalo na akci dobrým zvykem, stávali jsme až kolem desáté. Dost dobrý čas nato, aby zima venku nebyla už tak krutá a slunce dodávalo síly. A tu jsme safra potřebovali! Čekal nás náročný den -  sbalit a uklidit vše a navíc stihnout vlak!
A tak jsme šli na to! Bylo to pozvolné, ale dostali jsme se do toho a brzy začalo hořet v kamnech a pomalu se děvčata vrhla na nádobí a opékání špekáčků na pánvičce – naše poslední jídlo zde. Někteří opravovali okap, zavírali dveře do skládku, jiní vozili dřevo a já strouhal mrkev na salát. Kolem dvanácté už jsme obědvali a Míra se prvně ostýchal vzít si více mrkvového salátu, hovořil o Africe a upejpal se.

Chleba zdrhá somálskou vesnicí a za ním dav somálských dětí. Běží o život a tu si všimne jak je na rohu opřenej řízek a v klidu si pokuřuje.

„Zdrhej! Nebo nás  sní!“, křičí na něj chleba a prchá.

Řízek v klidu vyfoukne obláček dýmu: „ Klídek, mě tady neznaj“.

A tak si Míra přidal a ještě a ještě! Sádlo si nandala šťávu z mrkve do obalu od džusu na cestu a pořád si ho pletla s mým džusem.

Čas se neúprosně krátil a před námi pořád špinavá podlaha, neuklizená marodka a podobně. Trochu jsem se obával, jestli to stihneme. Tomcat se válel na posteli, ale to bylo pochopitelné. V noci ze sebe vydal maximum. Jo, proto jsme utěrku raději spálili a nechali ve srubu duhovou.
A pak jsme to nakonec dali všechno do kupy. Napůl už jsme byli odejití (jako část), když se ukázalo, že Gogo zafóroval a schoval někam jeden zámek. Tak mu Johny zavolal a pak jsme zase hledali. Už jsme to vzdali a chystali se odejít, když tu Gogo dal zámek k Johnyho ledvince a tak všechno dobře dopadlo! (pro nepozorné – Gogo na akci nebyl)
A tak jsem šli, po cestě směr Přiby. V Poli jsme se u popelnic sjednotili a pokračovali v cestě. Utíkala rychle, Pokémonka kypěla energií a chlubila se, že je tak plná energie, že až přijde domů, tak si lehne na postel. Nemějte jí to za zlé, akce byla náročná. Možná už ani nevěděla co povídá.
Pak jsme prošli Dobrou, odolali pokušení sjet kopec s místními bobisty a uháněli úvozem vzhůru kolem hřbitova přímo k cukrárně! Měli jsme rezervu časovou a tak jsme postáli ve frontě na zákusky, nechali si je zabalit. Udělali společné foto na hromadě špinavého sněhu.
A pak hurá na nádraží! Na nádraží jsme jen spokojeně odpočívali, žádné lumpárny – akce byla dost náročná. Tlampač nám řekl, že už to jede, tak jsme se rozloučili s Vencou, které preferovala opačný směr než my a těšila se do Havlbrodu, i když my všichni do Žďáru. A tak jsme ji tam nechali. Zamávali jsme ji z perónu a naskákali do vlaku.
Postávali jsme v uličce a Míra si to přece jen rozmyslel s tou Afrikou. A tak vrátil mrkev do eráru. Nevím, jak výstižněji to napsat.  Prostě to byla náročná akce a určitě zanechá stopy na každém z nás. Ale dokázali jsme to! můžeme být na sebe hrdí! Když jsem v pátek četl ve Vysočině, jak si na Blatinách stavěli vojáci iglů, aby nocovali v extrémních podmínkách, tak jsem se jen usmíval a říkal si, kam se na nás hrabou! Každý, kdo byl na Horkách má můj obdiv – jste fakt dobří, dětska! už se těším na příště!

-bass-