|
Kronika made by Emyš
Sraz byl jako obvykle na nádraží u PC. I
přesto, že byla pouť, sešlo se nás tu hodně. Myslím, že celkem 18
kousků. Hned na nádru nám Bass rozdal lístečky s číslem. Na lísteček
jsme si všichni měli napsat svoje jméno. Na nástupišti, ještě než
přijel vlak, jsme utvořili 6 skupinek po 3 členech (losovalo se podle
„zmačkaného“ lístečku). A už přijel vlak. Rychle jsme do něj naskákali
a hledali místečko k sednutí. Hezky jsme se prošli přes celej vlak a
nakonec se vetřeli k někomu do kupéčka. No stejně jsme zachvíli byli v
Brodě, kde jsme přestupovali. Honem jsme přeskočili na vlak do
Jihlavy. Ve vlaku jsme si trochu zazlobili a někdo si taky zahrál na
zoologickou a už jsme byli v Jihlavě. Tady nám ještě na nádraží Bass
vysvětlil hru Na bobry. A už jsme rychle pádili na náměstí hledat
záhadné podzemí. Přišli jsme včas, koupili lístky, někdo ještě rychle
snědl sváču a už jsme nervózně čekali na prohlídku. Provázela nás
slečna průvodkyně. Všechny informace o tomto podzemí se můžete určitě
dočíst někde na netu, já už si skoro nic nepamatuju :o). Bylo to fajn.
Nejzajímavější byla asi jedna chodba, kde nám slečna průvodkyně zhasla
a přesto se tam svítilo. Prej. No a taky v této stejné chodbě jsme
viděli ty tajemné duchy nebo jsme si mohli vyzkoušet, jak moc jsme
nabití energií. Po prohlídce si někteří z náš nakoupili suvenýry. Pak
jsme se naobědvali a měli rozchod. Všichni jsme si to zamířili na
náměstí. Někdo navštívil MC’Donalda, někdo stánek se zmrzkou a nebo
číňany s gyrosem. Obklopili jsme kašnu a krmili holuby. Po tomto
odpočinku jsme šli na věž. Museli jsme vyšlápnout spoustu schodů a za
odměnu jsme dostali krásnej výhled na Jihlavu a celé její okolí.
Počasí nám přálo, takže bylo fakt na co koukat! Ani se nám nechtělo
dolů. Chudák pitrís musel celou cestu dolů skákat po jedný noze,
protože mu jeho „kamarádi“ ukradli jednu botu a kopali ji před sebou
po schodech. Ale aspoň má pitris na co vzpomínat. No a už se nám
krátil čas a my museli rychle spěchat na záchranku! Né že by se nám
něco stalo, ale měli jsme tam domluvenou návštěvu! Takže zase honem na
druhej konec Jihlavy! Svižný tempo nikomu ani nevadilo, protože jsme
byli strašně nedočkaví! A jsme tu! Roman s Markétkou (zoubyho ségra) a
maminkou (zoubyho maminka) nás už vyčkávali. Zrovna se vracela sanitka
z nějakého zásahu, pozdravila nás varovným zahoukáním a zablikáním.
Tím v nás vyvolala záchranářskou atmosféru a šli jsme na to (na
exkurzi). Nejprve nás Roman ve vstupní hale uvítal a sdělil nám
základní informace o jihlavské záchrance. Provedl nás šatnou, ukázal
místnost, kde se umejvají sanitky, když přijedou ze zásahu, lékárnu...
a další zajímavé věci. No ale nejzajímavější věc nás zatím čekala. A
to byl vrtulník. WOW. Fakt jsme ho viděli a byli přímo u něj. No a co
se také nestane. Najednou nějaká siréna a vrtulník musel odletět! To
byla fakt náhodička. Takže jsme kousek poodešli a zírali na to, jak se
vrtulník chystá na svůj vzlet. Nebyl to akutní případ, takže nic moc
fofry, ale i tak to byla bomba. Dotankovali palivo, vše zkontrolovali
(světla svítí, stěrače stírají), nasedla posádka, roztočily se vrtule
a odlítáme! Super! Asi nejen já to mám natočený, takže se můžete
podívat a třeba to bude i na břézku! Jo, fakt nezapomenutelnej
zážitek. Jen co vrtulník odletěl, šli jsme se ještě jednou podívat na
místo kde stál teď tam už nebyl! No takže jsme šli kouknout na
sanitky. Mezi několika sanitkama byl i jeden záchranářskej teréňák. S
jednou sanitou Roman vyjel ven a tu jsme kompletně prozkoumali. Neznám
názvy těch všech věcí co tam byly, takže to tady nemůžu popisovat. Ale
bylo to dost zajímavý. Nakonec si děti zablbly s nosítkama a čas se
nám už krátil. Takže ještě rychle se podívat do budovy na telefonní
ústřednu. No takhle se to asi taky nejmenuje, ale snad všichni víte co
myslím. Prostě místo, kam se dovoláte, když odkudkoliv z kraje
Vysočina zavoláte 155 nebo 112. Mají to tam dost vymakaný. Na spoustě
mega velkejch LCD monitorů blikalo všechno možný a dost užitečný.
Mapy, seznamy sanitek, zásahů... no fakt hodně informací.
Pomalu ale jistě se bohužel blížil čas odjezdu vlaku, takže jsme se
rychle museli rozloučit, poděkovali jsme, za odměnu dali Romanovi
piškoty a taky jsme jim tam zanechali Zoubyho a pelášili na nádraží.
Vše jsme stihli v pohodě. Na nádru jsme ještě mohli zkouknout
slávistický fanoušky a několik těžkooděnců. Nasedli jsme do vlaku a
frčeli domů.
Byl to krásnej výlet, spousta nových zážitků a vyvedený počasí... |