Začátek našeho nočního výletu byl v 18hodin, protože na
lístku bylo napsáno sraz v podchodu pro pěší u Žďasu, bylo docela nejasný, kde
se sejdem, protože u Žďasu sou podchody tři. No nakonec sme se nějak dali do
kupy. Big řekl úvodní slovo a rozdělili sme se podle toho jakou si kdo vybral
barvu bonbonu od Emy z čepice. Vyšlo to na pět skupinek zhruba po pěti lidech.
Protože na stěně podchodu byl nakreslenej obrázek, kde byla poštovní obálka a
šipka s nějakýma číslama, začali sme hledat dopis. Dlouho sme fšichni chodili a
nemohly nic najít, ale Katysh ho preci jenom našla. V dopise bylo, jak poznat
upíra a jedna obálka pro každou skupinku. Dopis v obálce byl psán morseovkou a
po vyluštění nám mělo vyjít že máme jít na parkoviště a hledat louč, louč
zapálit a vydat se směrem na Křivák. Fšichni to nějak nakonec splnili. Došli sme
ke Gogovi, a ten nám řekl že každý si máme dát česnek, kdyby nás NÁHODOU potkal
upír. Jak sme se občerstvili česnekem, vydali sme se po dvojicích směrem na
Křivák. Někdo říkal, že tam potkal upíra ale mě ten pán, co tam čekal, připadal
docela normální. Fšici přežili a zdárně došli. U Křiváku sme si zahráli hru.
Každý si vytáhl bonbon a podle toho, jakou měl barvu, tak to byl. Například
červená-to byly upíři a baterkama nesvítili, žlutá byli vlkodlaci, ti baterkama
blikali a modrá byli lidi a ty jenom svítili. Hra spočívala v tom že lidi
chytali vlkodlaky, vlkodlaci chytali upíry a upíři chytali lidi. Jakmile někdo
někoho chytl, tak chycenej musel odevzdat život (bonbón). Občas byly zmatky, ale
zvládli sme to.
Po hře sme se vydali dál na cestu. Při průchodu lesem sme si zahráli na pašeráky
a dvě družstva pašovaly figurky přes les a pohraničníci nás chytali baterkama
(jako že na nás svítili, ne je po nás házeli). Asi po půl hodince sme přenesli
fšechny figurky a šli domů. Na rozcestí sme se nemohli rozhodnout, kam kdo půjde
a nakonec sme šli přes Stalingrad a domů.
A to je fše dýja dýja dááá.
ToMCat