 Pátek 17.2.
Sešli jsme se jako obvykle v 15:25 na nádraží
u PC. Všichni kouzelníci přišli včas obtěžkáni svými zavazadly a bobiky,
takže nic nebránilo tomu, abychom nasedli do vláčku směr Nové Město a
vyrazili. Jízda byla kratičká, protože jsme se svezli pouze do Radňovic a
potom už pěšky či na bobech jsme se nasměrovali do kouzelné školičky ve
Slavkovicích. Cesta nám ubíhala docela rychle a tak jsme stihli cestou i
nějaké hříčky ve sněhu. Proč nepřijít do školy taky trochu mokrý, ne?
Odhodili jsme bágly a hurá do krásně bílé pokrývky. Začali jsme tvořit ze
svých vlastních (zatím suchých tělíček) nejdelší přezdívku - BELZEZUB a
TOMCAT. Došlo i k sněhové bitvě, kde nebylo poražených ani vítězů. A to už
jsme byli
F A K T dost mokrý až někde, jo přesně až tam,
takže hurá do školní kouzelnické akademie.
Však už tam na nás čekala Beruš s paní
Ondráčkovou , která nás zavedla do nádherné kouzelné maličké školičky.
A začalo vybalování. Každý malý i velký
kouzelník si hledal svoje kouzelné místečko ke spaní. A přitom všem jsme
dostali dost velký hlad a tak jsme mrkli na kouzelnou jídelničku, kde
každý vytáhl svoje zásoby a začali jsme papkat. No doslova to byla žranica!
Za chvilku jsme měli v bříšku jako v pokojíčku. A mohli jsme si začít
hrát.
Naši kouzelní skřítkové - Honzys a Misha
rozdali všem podivné předměty různých tvarů. My jsme měli očka zavázaný,
takže jsme museli koumat, copa to asi je a hledat si k sobě někoho se
stejnou věcičkou. Konečně jsme se našli, uffff a tím byly vlastně
rozdělený družstva - 4 družstva po 5. Každé družstvo dostalo kartičky s
písmenkama, ze kterých jsme museli složit slovo. Potom jsme zase ty
písmenka dali na kupičku a naši velvyslanci z družstev si museli vybrat z
té hafo písmenek 6 kartiček. Z těchto písmenek si každé družstvo poskládal
svůj název. A máme tu družstva: ČÁREVA, FELÁMO, NÁRNIO A VEZDE. Sami jsme
na to čučeli jako puci, co se nám podařilo složit.
A bylo rozhodnuto. Oblíknout, obout a vyrazit.
Šli jsme si projít kouzelné Slavkovice, mrknout na krásnou jasnou oblohu a
těch hvězdiček, co tam bylo. Při večerní procházce jsme narazili na
prapodivnou nestvůru, která prskala oheň všude kolem sebe. Prozkoumat jsme
jí už nestihli, byla už na odletu, ale co tam nechala za spoušť? Na
tajemné zasněžené louce jsme zahlídli prsky a dokonce se vzkazem. Že by
nám chtěla něco sdělit? Tak to musíme zjistit. Vrhli jsme se na louku,
zapadli po břuch do něčeho pěkně studeného a po dvojicích ruku v ruce jsme
mrkli na prsky. A co to u nich je? -LI-, -NA-, -KOU-, -BÝT-, -POŇ-, -NÍ-,
- KEM-…. Co
to má znamenat? Chápete to? Á, už to máme. BÝT ASPOŇ NA CHVÍLI
KOUZELNÍKEM! Jo, jo, to si teď každý přál. Proto jsme se vrátili pěkně do
kouzelné akademie s očekáváním, že to konečně přijde. A co? No přece
kouzlení!!!
Mezitím, co jsme se převlíkli do suchýho, nám
všem malým i velkým kouzelníkům připravil Big kouzelnický čísla. Byli jsme
z nich dosti vedle a tak potom nám všechny ty fígle pořádně vysvětlil. No,
dyť bysme ani neusnuli. Ale nebojte, to velký MAGIC SHOW nás teprve
čekalo, ale na to jsme se museli fakt dost dobře vyspat. Takže hupky,
dupky do pelíšků. Ani o kouzelnou pohádku jsme nepřišli. A teď už dobrou
kouzelnou tajemnou noc.
-yetti-
 Sobota 18.2.
Sobota začala značně brzo. To
se asi někomu nemuselo líbit, ale aspoň jsme zavčas mohli vyrazit na
celodeňák, který nás čekal a na který se určitě všichni stráaaaašně moc
těšili!! Takže jsme vstali a šli na snídani. Ta byla z vlastních zásob,
takže tam bylo hafo moc jídla. Jakmile jsme dojedli, uklidili jsme a umyli
po sobě nádobí. Pak jsme šli všichni do tělocvičny a Emysh nám rozdala
kouzelnickou listinu od slavných lidiček, kde byly citáty. Nad námi stále
a pořád, ať jsme dělali cokoli, dohlížel největší z největších
kouzelnických mistrů PIBIGO YEEM. Prvním úkolem bylo doplnit slova, která
jsme našli po celé škole. Potom jsme domýšleli a za každou soutěž dostalo
družstvo od kouzelných skřítků Honzyse a Mishy nějaká slova. Ale potom už
jsme vyrazili. Vzali jsme si z garáže bóbiky a mohli vyrazit. Cílem cesty
byli Jámy a obídek ve zdejší hospůdce. Šli jsme po silnici a pomalu se
blížili k Veselíčku. Všichni už potřebovali malý krátký odpočinek, protože
ono když furt skáčete ze silnice do sněhu, jakmile jede auto, tak vás to
po chvilce znaví:) A taky bylo strašný vedro, takže se všicí zeslíkali a
boby potom byli plný oblečení. Pak už jsme došli do Veselíčka. Stojíme u
zastávky a projíždí vlak. Emysh navrhla, že bysme se mohli někam svézt,
ale nakonec to zavrhla. Až když vlak odjížděl, tak na něj zkoušel Big
skočit a chytit se:) !! No nic, nepovedlo se. Až si všichni dali ňákou tu
sváču, taxme si ještě zahráli hru. Belzymu jsme zavázali oči a postavili
ho doprostřed cesty a my jsme měli za úkol proběhnout na druhou stranu
aniž by nás chytil. Povedlo se to každému a běhali pořád dokola a dokola.
Ale potom už jsme museli jít. Na další hru, která byla po cestě do Jam, se
z každého družstva vybral jeden dobrovolník. Když jsme byli 4, taxme
vyrazili napřed. Náš úkol spočíval v tom, že jsme se museli schovat někde
v lese a ostatní z naší družinky nás museli najít podle stopy, kterou si
určili. Ale nikdo nevěděl, která stopa je čí, takže to bylo hodně na
náhodě. Čím víc lidí našlo toho člověka, tím víc mělo družstvo bodů.
Takhle jsme se vystřídali asi 3x a byla to fakt sranda, brodit se lesem,
když vám je sníh do půlky pasu a pak zjistit, že ostatní už vás šli hledat
a vy nejste schovaní:) Potom už jsme toho měli dost a šli dál. Ještě
Tomcat dělal svoje krkolomná salta do závějí vedle silnice a ostatní se k
němu přidali. Kousek před Jámami byla silnička a jelikož nebyla posypaná,
tak všicí nasedli na boby a už si to frčeli dolů. Dole ještě vypukla velká
sněhová bitka a koule lítaly jedna za druhou. A nejlepší bylo tohle. Když
jsme scházeli z kopce dolů, tak tam byla křižovatka. Ale silnice nikde. Ať
se koukáme, jaxe koukáme, nikde nebyla. Až po chvíli jsme našli silnici, u
které byla velká cedule SILNICE SE V ZIMĚ NEUDRŽUJE! a bylo tam asi přes
metr sněhu. A tam tudy jsme se měli vracet. Takže fakt sranda:)A pak už
jsme byli v Jamách a stáli před hospůdkou. Byla tam zrovna svatba „Hormlový
a Bassura,“ jak řekla Emysh. Takže jsme šli dovnitř a dostali jsme úplně
super polívku a ještě lepší svíčkovou. Prostě mňamka. A skoro každý si
ještě objednal „lokofu“! Jen to svatební cukrovíčko nám k tomu všemu
chybělo. A to se Vency tolik snažila. Navazovala známosti i na záchudkách.
Ale marně. Nic, žádná ochutnávka se nekonala. Jakmile se všichni pořádně
napapali a zatancovali si na písničky, co hráli, vydali se dál. Teď nás
čekala cesta zpátky do Slavkovic přes Hlinné. Po cestě se zase všicí
koulovali a byli hned promáchaní. Co jiného se taky dá čekat, když je
venku tak krásně, že? Kousek před Slavkovicemi se navrhla další věc. Kdo
postaví nejvyšší věž ze sněhu( skupinka). Nakonec po strašné dřině
zvítězila Bigova skupinka, která měla opravdu nejvyšší věž, ale ostatní
byli hned za nimi. Pak se ještě hrála jedna soutěž. A to taková, která
skupinka pustí nejdál svoje boby( z kopce dolů). Nakonec to vyhrála
Pitrísova skupinka díky Polísovi, páč ten to poslal snad 15 metrů daleko.
Byli rádi, jenže kdo pak pro ty boby půjde, že? Taková dálka a ještě se
brodit hlubokým sněhem!!Ale pak už jsme šli opravdu do školy. Po cestě se
ještě shazovalo do sněhu a takxme tam přišli když se začalo trošku
stmívat. Hned jaxme přišli, taxe začala dělat večeřička. Měli být párečky.
Mňamka! Před večeří měl ještě každý možnost vyzkoušet si svoje kouzla,
protože hned po véči nastala Velká Magic Show. Každý ukázal, co uměl a
všem se to strašně moc povedlo. Byli tam kouzla s kartami až po oheň.
Prostě úplně super!! A máme tu první kouzlo: Na úvod začala Emysh se svojí
asistentkou Barčou. Nachystaly tunel, do kterého si Barča vlezla a potom
ji pomalu začala řezat vejpůl. Všichni se strašně báli a čekali kolik krve
poteče. Ale kouzlo se jí povedlo a Barča to přežila a hlavně byla celá!
Potom ještě třeba záhadné kouzlo Klárky. Na stole měla úplně čisté
skleničky a čistou vodu. Láhev s vodou vzala do ruky a začala to pomalinku
lít do skleniček. A najednou už to nebyla čistá voda, ale v každé
skleničce byla jiná barva. Červená, modrá, zelená, prostě strašná záhada!
No a po magic show nastala ta chvíle vyvolávání duchů. První byli na řadě
malí a ostatní zatím hráli v šatně všelijaké hry. Když malí odešli spát,
tak mohli jít vyvolávat velcí. Katysh nám pověděla, že kdo se bude bát,
tak klidně může odejít spát. Ale vydrželi tam všichni. Nejdřív jsme
vyvolávali Hlinku. Napoprvé se nám to nepovedlo, páč se asi všichni moc
nesoustředili. Ale napodruhé už se nám to povedlo. A je zajímavé, že
jakmile jsem ho vyvolali, tak začalo pršet. Pokládali jsme mu různé
otázky, ale asi po 3 jsme se ho zeptali, jestli chce odvolat a on nám dal
kelímek na ANO. Takže jsme ho odvolali. Pak vypukla velká diskuze, koho
máme vyvolat. Nakonec jsme se shodli na Brodském. Vyvolali jsme ho a
tenhle se s námi bavit chtěl! Ptali jsme se ho, jestli je spokojen se svým
hereckým výkonem, atd. A dozvěděli jsme se tak, že v nebi taky hrají
divadlo, že navštěvuje svojí rodinu, ale nikdy ho neviděli ani se ho
nepokoušeli vyvolat, že se člověk po smrti může převtělit, ale trvá to asi
100 let, že duchové jsou hodní ale i zlí (záleží na tom, jaxe chovali,když
ještě byli živí, že Němcová je zlý duch) a spousta dalších věci. Prostě
kdo to nezažil, tak tomu jen málo může uvěřit. Bylo to strašně zajímavý a
hlavně tajemný. Jakmile jsme skončili s vyvoláváním, tak šli někteří spát.
Ostatní ještě hráli „městečko Palermo“ a povídali si. Nakonec jsme šli
spát až po jedné. A to je konec, pokračuje Emysh:)
-lucysh-
 Neděle 19.2.
Ahoj, je tu neděle. To se
nikomu nechtělo vstávat, včerejšek byl hodně náročnej a tak jsme byli
unavení. Myslím ale, že tak do osmi hodin byli vzhůru všichni. Půjčila
jsem si od Pokyho empétři přehrávač a pouštěla jsem na plný pecky Crazy
Frog, pink pink. Super budíček. Na rozcvičku jsme dneska zapomněli.
Hospodyňka big šel vařit čajík a jen co byl hotovej, tak jsme šli na
snídaňku. Super mňamka. Yetti a spol (myslím že Lucyš a Polís) udělali
sqělou vajíčkovou pomajdu (to bylo z těch vajec, jak měl mít každý jedno
sebou). Takže každej sme si ji mázli na svůj chleba a zachvíli se za ní
jen zaprášilo. Po snídani byl písk, takže jsme se všichni sešli v
tělocvičně, kde jsme spali a domluvili jsme se na dalším plánu. Balení,
úklid, hraní, obídek, úklid a dom. Balit se všichni měli po skupinkách a
starší měli pomáhat mladším a učit je, jak se správně balí batoh. U někoho
to fungovalo a bylo to fajn. A následoval úklid, každý si vylosoval část
školy, kterou měl na starost. Šlo to rychle, hezky, jak po másle. Při
úklidu jsem pořád někoho potkávala s otázkou: „Nejsou to tvoje ………. (za ty
tečky si doplň cokoliv – punčochy, boty, šusťáky… zuby…) ? Čí jsou?“ A to
bylo furt dokola. No holt malí cipísci (Václavové a spol.) asi měli už
naplněnej batoh a odmítali si dát do něj cokoliv jiného, i když to bylo
jejich. Tak jsme to vyřešili lehce…nechali jsme to dětem ve Slavkovicích.
Takže kdyby někdo něco hledal, tak si tam zajeďte. Jo, takže úklid byl za
náma. A teď hraní! Pitris vymyslel super vopičí dráhu! Soutěžilo se po
skupinkách, štafeta a měřil se čas. Vylézt na žebřiny s klikem, prolézt
jedním kusem bedny, skoky přes lavičku, dva kotouly, pak zvládnout kozu,
tři hody do koše a nakonec dvakrát přeskočit obručí a předávat štafetu.
Jo, sama sem si to zkusila, docela super, akorát ty kotouly mi daly nějak
zabrat, měla bych je začít trénovat! Vyhrálo družstvo gogovo, už se
nepamatuju jejich název. Pak jsme si ještě zkusili, jak se dá udělat uzel
na šátku, když v každé ruce držíš jeden jeho konec a nesmíš jej pustit.
Zkuste si to! Je to super! Po hrách proběhlo vyhodnocení celé akce,
rozdání pochval každému kouzelníkovi a také diplomy pro skupinky. Pak byl
pomalu obídek, no nevím jestli se tomu dá říkat obídek, byly instantí
poléfky. Chodilo se postupně, jak se vařila voda, největší sranda s
Václavama a spol. Ale bylo to pro ně velká novinka, taková věc jako inst.
polévka. Jeden si tam toho dal moc, jeden zase nic, no to byste museli
zažít, byli fakt kouzelní. Postupně se najedli všicí. No a málem bych
zapomněla, na náš dezertík! No hádejte co! Párečky! Nekonečné množství
párečků už ze včerejší večeře. Jo on není párek jako párek. Byly to maxi
párky a tak nám jich dost zbylo. Každej měl povinně sníst půlku a to byste
nevěřili jaký to byly muka! To byly fakt obři! No a stejně si každej
nedal. A já nakonec snědla dva, lezly mi i ušima a následně mi probíhal
mráz po zádech, když jsem od někoho uslyšela: „Nechceš párek?“. To bylo
furt! Po obídku jsme znovu uklidili to co jsme už uklidili předtím, ale
zase zabordelili, dobalili jsme se, přišla paní Ondráčková převzít si
školičku, byla spokojená, poděkovali jsme, rozloučili se s ní i se školou
a pak posledních pár slov před školou, rozdání svačiny a odměn a jdeme do
Veselíčka na „vlak“. Po cestě jsme si s bigem pochválili jak se nám akce
povedla, jak to všechno klaplo, no a to bysme nebyli my, abychom s tím
ještě teď něco neprovedli, přece nějakej problémek musí být! Když jsme
došli do vesela, navrhli jsme, že se vybodneme na vlak a do žďáru jdeme
pěšky! I když někteří dost protestovali, tak jsme nakonec šli! Uteklo to
rychle, jen o hodinku později než vlakem. Po cestě jsme obvolali rodiče,
ať na nádru nečekaj, akorát paní jamesová vojtíková stále nezvedala mobil
a čekala na nádru. No, co se dá dělat. Na začátku Žďáru jsme ukončili akci
a rozešli se ke svým domovům. Vojtíka dostala na starost Yetti, aby ho
dovedla k mamince. Trošku se nám poschovával na průmyslovce a ještě ke
všemu maminka čekala pořád na nádru. Takže se Vojtík podíval ke Stratilům,
pohrál si s Honzysovejma hračkama… to si vymejšlím a nakonec všechno dobře
dopadlo a vojtík se dostal zpátky k mamince.
No a ještě vám musím napsat jak jsem já
doprovázela Václava a Belzezuba domů. Šlo nás teda víc, stalingraďáků, ale
tady ti dva byli „nejlepší“. No zapojte fantazii a představujte si!
Václav: rozvázaný boty, bundu rozeplou, čepici tak nějak všelijak…velkej
batoh na zádech, z něho mu dif všechno nelezlo a nepadalo, v jedný ruce
táhne boby a v druhý má ešus, otevřenej, jen jeden díl, drží za „ouško“ a
v něm měl chleba (toustovej) a jedl ho. Další „bezdík“ byl belzezub,
oblečení tak nějak stejný jako Václav, místo ešusu si ale v každé ruce
nesl botu! No byla to fakt krása na ně pohledět!
Jojo, takže takhle krásně skončila super Magic
Show. Byla fakt úžasná, mám z ní super pocit, jak už jsem psala předtím,
všechno se vyvedlo na jedničku, děti byly super – originální, vedoucí
jakbysmet, dobře se mi s nima spolupracovalo! Děkuji všem a těším se na
další akci!
-emysh-
|
fotky
diplom
vzkazy
James
Belzy
Váša
Hery
Čely
Honzys
Poky
Bára
Klára
Misha
Sádlo
Vency
Katyš
Lucyš
Zouby
Míra
Tomcat
Polís
Pitris
Big
Gogo
Yetti
Emysh
Beruš
|
Kouzelné Slavkovice
17.-.19.2.2006