== Hugova Štěnice ==

26. - 28. května 2006

Jak to bylo? - by Emyš

Chceš aby se ti lépe chodilo, vyhledej bezpečnou skrýš, pro své nadbytečné věci.

Na putovaní jen nutné věci a kotlík vezmi. Rychle a šikovně si počínej. Času není nazbyt.

Na lehko se vydej na kopec zvaný Peperek. U směrníku další vzkazonosič hledej.

Cestu si zpestři a hru STRONZO, MINA, BOMBA hrej…………

Ale pozor dávej. Územím skřetu kráčíš!!!

ŠUP    ŠUP    ŠUP

No takže jsme zase byli zmatení, měli jsme si vzít s sebou jen nutné věci a kotlík. Takže jsme si vyndali z baťohů menší batůžky a něco nabalili. Ostatní věci jsme schovali do křoví nedaleko studánky. Pořádně jsme to zamaskovali, aby nebylo vidět že tam něco je a šli jsme na Peperek, tak jak psal Hugo. Všichni skoro utíkali, protože byli nedočkaví co bude v dalším vzkazu. Ale občas jsme si stihli písknout nějakou tu minu nebo bombu. Fakt to byla chvilka a byli jsme u peperku, tady jsme u rozcestníku našli zase další vzkazy:

Miláškové, rychlý jste, čož je pravda sama. Dobře si zatím počínáš.

Podívej se dolů, kde mé panství jest.

Klan ať na samém vršku mohylu NEzapomění postaví. Vyšší než směrník samotný je.

Aha, ha, ha, ty jíst muset, aby silný Milášek byl. Na každého deset vašich platidel vezmi a do přilehlé dědiny zvané Mamut Losenice pospěš.

Ale nejdříve mohylu dokonči.

U zdejšího obchodníka možno nakup a další zprávu chtěj.

No takže jsme rychle postavili mohylku, ale měla být vysoká jako ten rozcestník, takže to byla pořádná fuška. Udělali jsme ji ze všeho možnýho, ale teda hlavně z kamenů a klacků. Nakonec byla vyšší než měla být. Snad se Hugovi líbila. Nelenili jsme a rychle jsme sešli do Velké Losenice. Po cestě jsme vymýšleli co si uvaříme. Bylo nás 14, takže jsme celkem mohli utratit 140,- Kč. Takže jsme vymysleli, že si v jednom kotlíku uvaříme těstoviny a v druhým nějakou kečupovou majdu na ně. Vzkaz jsme měli získat od obchodníka. Takže holky šly nakoupit a od prodavaček dostali další dopis.

Míláškové, spokojen jsi???

Raději odpověď jsi sám nech.

K prvnímu stromu mého panství teď putuj a jeho obvod u pasu nejmenšího Miláška odhadni.

Tyf Gub, i zapomněl, že nevíš, který to jest ………….

Na mapu oko zanech a u dvoru zvaný Nový je strom první mnou zasazen. Zde i další vzakonosník bude čekat.

Po štrece dobré místo vyhledej a jídlo si dopřej.

Takže Hugo už nás moc nehnal, tak sme si chvilku u obchodu odpočinuli. Někdo si koupil zmrzku nebo nějaký jiný občerstvení. Byli jsme už docela utahaní. Míra se Zoubym nastudovali mapu a našli ten strom, ke kterému jsme se měli dosta. Na mapě taky našli potůček, takže jsme se domluvili že někde poblíž toho potůčku si uděláme obídek. Tak jsme se vydali na cestu. V čele byl Míra a Zouby. Dovedli nás na správné místo, na okrej lesa. Kluci šli na dříví a holky začaly připravovat suroviny na oběd. Jo a málem bych zapomněla, ještě v Losenici jsme si u domorodců vyžebrali vodu, sůl a sádlo. Kluci udělali hezký ohniště a taky závěsy na kotlíky. No jeden jsme drželi jen na klacku. Dala se vařit voda na těstoviny a taky jsme začali dělat majdu. Chvíli to trvalo než se to uvařilo, někdo se opaloval od plamenů u ohniště a někdo na louce. No gumídci si teda hráli v lese, nějaká střílečka nebo cosi takového. Voda už začala vařit, takže šup tam s těstovinama. Majda byla už hotová, byla to mňamka. Všichni furt ochutnávali. Jen co byli hotový těstoviny, tak jsme z nich vylili vodu a nalili do nich tu omajdu. Byl toho plnej kotlík. Teď nastal problém, protože nikdo neměl ešus, no spíš větší problém byl se lžícema. Tu měl samozřejmě jen Míra a taky náhodou čely, kterýmu ju mamka sbalila do toho menšího batohu. Takže 14 lidí, jeden kotlík a dvě lžičky. Lžičky kolovali a všichni jsme se pořádně nadlábli. Nakonec u kotlíku zůstali jen větší kluci, kteří to dojídali. V potůčku jsme umyli kotlíky a lžičky. Ještě chvíli jsme odpočívali, uklidili ohniště a Míra se zoubym nás už popoháněli, abysme našli ten strom. Bylo to kousek. Byla  to velká stará lípa. Hned u kmene jsme zase našli dopis. Ale ještě jsme museli z předchozího dopisu splnit úkol, změřit obvod. Prvně jsme jen tak tipovali a pak Míra vytáhl z KPZ provázek a začal měřit. Ale jeden provázek nestačil a tak i ostatní začali z KPZ vytahovat provázky. Svázali jsme je a změřili přesnej obvod. Ale pak jsme ještě museli změřit, kolik měří ten provázek. To už jsme tipovali, páč nikdo neměl žádný měřítko. Takže nakonec jsme se shodli na 2 metrech a 63 centimetrech. A konečně jsme si přečetli další dopis:

Plný břich máš, že??? I obvod jsi správně odhadl, že???

Miláškové, ještě kus cesty budeš muset zdolati.

K brodu u Mlýna se vydej.

Po cestě hry proti trudomyslnosti hraj a písně veselé pěj.

U brodu další vzkazonosník hledej.

PAlaPO          PAlaPO          PalaPO

Zase jsme koukli na mapu kam jít dál a hned vyrazili. Cestou jsme se snažili zpívat, ale nic moc. Snad to Hugovi stačilo. Někoho už začali bolet nožičky a pořád se ptal kdy už tam budem. Ale to jsme nikdo nevěděli. Páč jsme nevěděli kam jdem. To věděl jen Hugo. Došli jsme k Mlýnu a u brodu našli tento dopis:

Došel jsi Milášku?? Stále mě těší tvá velká snaha. 

Zde mé stáje jsou!!! Že nevidíš??? Ale jooo. Kolem tebe moje stáj jest.

Ty havěť mé koně zveš.

Pokus se co nejvíce stád nachytat.

Neboj sa!!!!!!!!! 

Hrrrrrrrrrrrrrrr na ně………….

Tak HIÁ!!!!!!!!!!!!

Po cestě, kterou ti tak divně nazýváš kolejemi, dále jdi.

Na jejím konci vzkazonosník hledej.

No takže jsme měli pro Huga chytat havěť. Všichni jsme se rozutekli na louku a snažili se nějaký broučky… Pár jich tam bylo. Takže jsme pro Huga nasbírali několik broučků, spoustu žížal, mravenců… a dokonce i nějakou mušku někdo chytil. Všechno jsme to dali do kotlíku a vzali pro Huga sebou. Pak jsme šli po kolejích, na konci kolejí jsme měli najít další dopis. Ten nám dal docela zabrat. Hugo si s náma trochu pohrál, páč byl docela schovanej. Takže jsme si trochu zahrabali a tento dopis našli:

Už tvá cesta ke konci se chýlí.

A co koně??? Stále jsou??? Chovej je, tvory krásné moc jsou.

Tvůj  poslední úkol splň.

To co mozkem zveš, použij!!! Že to bolí??? Jen se snaž Milášku.

Přeprav kotlík na společnou délku největšího a nejmenšího pacholka tvého klanu.

Jen tak, že šťouchnout NEsmíš.

Úkol těžký  zda se ti??? Ale jdi!!! Mysli a matičku přírodu užij.

Potom ke své skrýši věcí pokračuj. Pober je všechny a na KratiZub se vrat.

A mé koně na vhodné pastvině vypusť. Však již dost blízko již u Huga jsou.

Po setmění zprávu a díky čekej.

PAPAPAPAPA

PAPAPAPA

PAPAPA

PAPA

PA

Ufff, teď nám dal Hugo docela zabrat. Měli jsme přepravit kotlík, aniž bysme mu nějak pomohli. Big nám to vysvětlil, co můžem a co nesmíme. A my přemýšleli jak to udělat, nápadů bylo hodně a nakonec jsme zrealizovali jeden (už nevím čí to byl). Vzali jsme dva klacky a udělali takovou dráhu, na jeden konec jsme  postavili kotlík a pak jsme klacky na jedné straně nadvzedli a kotlík sjel dolů a nikdo se ho nedotkl. Jupííí, úkol splněn! Hugo z nás musí mít určitě radost! No a už jsme byli blízko štěnice, takže jsme šli najít naše bágly a stany, které jsme měly schovaný. Všechno to tam bylo, takže super. Vzali jsme to a šli zpátky do lomu. Tam už na nás čekla Zlesi a Rosi. Měli uvařenou suprovou polívku. My byli docela hladoví, takže ještě než jsme postavili stany, tak jsme se šli najíst. Už se začalo pomalu stmívat, rychle jsme postavili stany. Pak jsme hráli hádací hry u ohně. Někdo už skoro usínal a tak jsme šli chrupat. Byl to super den! Náročnej ale krásnej!

V neděli ráno se nikomu nechtělo vstávat. No ale tak kolem osmý už všichni byli na nohou. Rozcvička byla krátká. Jen jsme doběhli ke skalní stěně a tam jsme našli vzkaz od Huga. Bylo to napsaný křídou. Hugo nám napsal:

Miláškové moji, velice Vám děkuji.

Za Vaši snahu jsem vysvobozen. Odměnu pro vás po šipkách hledejte.

Běželi jsme dál po šipkách do lesa nad lomem.  U jednoho stromu byla z klacků postavená taková mohyla. A za tímhle stromem jsme našli pro každého z nás diplomy od Huga.

Vrátili jsme se zpátky a nasnídali jsme se. Měli jsme vánočku s marmoškou a čajík. Po snídani jsme se začali balit a uklízet. Rozdali jsme si svačinku na cestu – oplatek a jablko. Pak jsme si ještě v lese nad lomem zahráli pár her. Bylo už 11 a tak jsme se vydali domů. Po cestě jsme se stavili u Činčerů na kofolu!!! A pak hned domů!!! Super akce! Díky Hugo!!! :o)

A nebo ne?

== Pátek made by Vency ==

Den první: Jako každý rok jsme se tradičně měli vypravit na štěnici. Bohužel počasí bylo takový jaký bylo a tak to dopadlo tak jak to dopadlo. Sraz byl 16:30 před klubovnou a pač žďárské MHD mělo 10min. zpoždění přišla sem do klubovny o 12min. déle. Když sem konečně dorazila všici už tam byli napakovaní a zlesi rozděloval stany. Asi v 16:48 sme vyrazili jen co jsme vyšli před klubovnu začalo mírně pršet! :) Dali jsme se tedy na cestu většině z nás známou. Bohužel déšť sílil a sílil a tak jsme se schovali v nějaký budce asi to byla zastávka. Tam nás zlesi rozdělil do dvou skupin a my měli za úkol zahrát pantomimu hned na to přestalo pršet a tak jsme pokračovali v cestě. Konečně jsme se dostali do lesa a odtud to už byl opravdu kousek. Došli jsme tedy tam kam jsme dojít měli. Každý si našel vhodné místečko kde chtěl tuto noc přespat a začali jsme stavět stany. Náš stan(můj katyš a pumy) byl hned vedle zlesiho celty. Mno teď se zas nějako moc rozpršelo tak sme si vzali pláštěnky a šli do lesa pro suché chrastí to jsme šli asi 2x. Mno a pak Emysh zapálila oheň aby si každej mohl opéct svého buřta, kterého už jsme měli naporcovaného pěkně z domu. Všichni dojedli a přijel rosi(na kole) a hned potom přijela Yetti(autem) a dovezla nám papů abychom neumřeli hlady. Mno a protože neměla pláštěnku tak za chvíli odjela. Zouby měl na mobilu nějakej meřič všeho možného na tento týden tak jsme zjišťovali jaký má kdo a v čem výkon. To bylo velmi zajímavé třeba zouby měl všechno za 3 jenom to poslední za1!V 22:00 hod. byla večerka tak si všichni skočili do lesíka na wc a zalehli. A pač vedle nás spal zlesi tak jsme řešili všechno možný dokud neusnul pak jsme usli i my:) Mno a po noci už byl zase den ,který byl méně deštivý ale to už vám dopoví Máňa:) Jinak doufám že sem nezapomněla na moc věcí a esi jo tak to nevadí pač kdo tam byl je zažil a kdo ne má smůlu:)

== Sobota made by Emyš ==

Jo, Vencík to napsal hezky, takže pokračuju já! Celou noc pršelo a pršelo, no možná občas přestalo, ale to zase padala voda ze stromů, takže to vyšlo na stejno. No a ještě abych se vrátila k noci. Ve tři ráno se vzbudili gumídci (tak je nazývá Zlesi, jinak to byl stan č.1) a vesele se bavili. Takže sem je chvíli vydržela poslouchat a asi po půl hodině jsem se překonala a šla je trochu umlčit, podařilo se mi to napoprvé! No a pak sem zase nachvíli usnula a vzbudili mě zase až gumídci asi v půl sedmý. Ale to už pomalu vstávali všichni. Asi je už nebavilo ležet v těch kalužích:o). No ale já sem teda ze spacáku vylezla až před desátou. Takže ani moc nevím co se do tý doby dělo venku. Každopádně se rozdělal oheň, dle fotek vím, že si někdo sušil oblečení, atd. atd. Mezitím se tam najednou objevil automat na rohlíky s pomazánkou! Fakt! To bylo super! Normálně se do něj hodil padesáťák a vypadl ti namazanej rohlík! A pokud si neměl drobný, tak sis mohl předplatit. Třeba takovej Smolda si předplatil 100 rohlíků! No ale bohužel rohlíci zachvíli došli. Ale snad se všichni najedli. Jo a zlesi dokonce dostal special rohlík! S masem! Viz fotky:)
No a to byl můj čas a já vylízala ze stanu. To už bylo rozhodnutý, že dneska končíme a balíme a jedeme domů. No ale jako docela i občas vysvitlo sluníčko a tak se šly děti podívat do druhého lomu a zahrát si nějaké hry. Co sem slyšela tak hrály „kámen nůžky papír“ a na schovku. Ale nebyla sem tam, takže zase nevím… Já sem s Vency hlídala ohniště a stany a big šel pro vodu. Vency se tam učila, tak doufám že tu písemku v pohodě zvládla! No přišli všichni zpět a začala se vařit Zlesiho special polífka (bramboračka). Bylo to super, všichni jak mravenečci, každej něco dělal. No teda spíš okrajoval a krájel a Zlesi mezitím studoval svůj deníček, kde měl podrobně napsanej postup. No a to bych nebyla já, abych mu do toho nekecala a neustále nepředávala své skvělé kuchařské rady :o) No takže zlesi se ujal vařečky a už to šlo. Sádlo, špek, cibulka a nakonec mouka v kotlíku. Mezitím v druhým hrnci se už vaří voda s kořenovou zeleninou! A věřte že jí nebylo málo! Mega moc zeleniny! Fakt! No a už tam byli i brambory, ale ty se tam měli dát až nakonec, jak říkal Zlesi a jeho deníček. Takže pssst! Neříkejte mu to! No a to z toho kotlíku se dalo do hrnce a už to pomalu začalo vypadat jako poléfka. Takže se to všechno ještě nechalo chvíli povařit, nakonec přidat sůl, koření a česnek a je to! Tý vado! Nemohla sem tomu věřit, ale fakt to byla bombastyk polívka! Bylo jí strašně moc a skoro všechna se snědla. Všichni si přidávali, protože každýmu strašně moc chutnala!
No jen co sme se nabaštili, tak sme pomalu začali balit. Páč počasí si s náma pořád zahrávalo, ale většinou nepršelo a občas byla celá obloha modrá! Podle toho na jakou stranu sme se dívali. Sbalení sme byli zachvíli, teda gumídkům sme museli trochu pomáhat. Napsali sme si hezký diplomky, udělali společnou fotečku a vyrazili domů. Po cestě jsme se samozřejmě stavili u činčerů na kofolu a potom honem domů. V šest jsme byli doma!
Super akce! Vůbec mi nepřišlo, že jsme ji zkrátili, páč zážitků hafo! Tak jo! A teď si jdu vymýšlet druhou kroniku, jak by bylo kdyby nám počasí přálo!

počasí

16 odvážných:

• zouby

• vency

• katysh

• puma

• gogo

• čely

• zlesi

• belzy

• kuba

• polís

• smolda

• poky

• big

• rosi

• míra

• emyš

hádejte co to je:)

Odkazy:

• břézoleum

• fotky

• vzkazy

A co 4 puboši? - by Míra

Protože se počasí v sobotu zlepšilo, rozhodli jsme se my, tedy Polís, Zouby, Rosi a já, že na Štěnici zůstaneme do neděle. Rozloučili jsme se s ostatními a došli jsme pro dřevo a pro vodu. U studánky byl hajný, kterého jsme pojmenovali Kraken. Řekli jsme mu, kde máme stan, a tak jsme se báli, aby za námi nepřišel. Potom jsme si zašli do lesa pro hole a Rosi nás naučil s nimi bojovat. K večeři jsme si dali chleba s máslem a dál se učili kryty a výpady až do soumraku. Když se sešeřilo, "sklidili" jsme tábor a odešli do Hamrů za "zábavou". Hole jsme si vzali samozřejmě s sebou. Zapadli jsme do hospody U Činčerů a obhlédli nabídku dne. Pro začátek jsme si objednali kofolu, zapečenou housku a Rosi si dal utopence. Povídali jsme si a dostali jsme zase hlad. Koupili jsme si ještě grilované kuře. Měli jen dvě porce, tak jsme to měli dva a dva po půlce. Dostavila se žízeň a kluci si objednali něco k pití, jen já jsem si žádný alkohol nedal. (*) Kolem jednadvacáté hodiny jsme se zvedli a vydali se na cestu zpátky. Byla tma a co chvíli se nám zdálo, že nás někdo sleduje, nebo že slyšíme vzdálený, k smrti vyděšený hlas. Nemít ty hole, asi bych se skutečně bál. V našem ležení jsme rozdělali oheň a Rosi s Polísem psali ostatním duhákům, aby přišli, že je tam krásně. Taky jsme si povídali, a to hlavně o Krakenovi. Přemítali jsme o tom, kolik mu asi je, jestli má nějakou paní Krakenovou nebo jen psa a o mnoha dalších věcech. Když se rozpršelo, šli jsme spát. Ráno jsme zjistili, že déšť nejen že neustal, ale místo našeho spánku se stalo jakousi prohlubní a voda sem stékala z okolí. Sbalili jsme tedy celtu a odebrali se domů. Rosi jel na kole a já, Polís a Zouby jsme šli pěšky.

* poznámka: Některé události z kroniky pubošů jsou smyšlené a rozhodně se nezakládají na pravdě, i kdyby vám Zlesi tvrdil něco jiného:)