|
|
Big, Bass, Emysh, Hormlík, Gogoušek, Pitrís,
Rosi, Anyš, Tomcat, Gábi, Gufi, Poky, Pokémonka, Puma, Sádlo, Míša, Míra, Marťa, Karel a Barel |
 |
Fotky z této akce až od Goga
:) |
Těžko říct, jak víkendovka opravdu začala, já jsem si začátek uvědomil v momentě, kdy jsme s Hormlíkem imitovali na louce stařenku a stařečka, jak obdělávají neúrodné pole a v dobré víře, že kolemjdoucí skupinka jsou naši milí dorazivší Duhaci, avšak byla to dosti pobavená skupina zcela cizích lidí... takže ještě jednou.To už byli duháci! A pak to vypuklo!
Rozdělili jsme se do skupin s vedoucími - tedy vedoucí si vybrali svůj tým a stejně tak jako v zimě jsme vyrazili nazdařbůh směr vrchol - nemusím ani říkat, jak to bylo jednoduché oproti zimní cestě. Všude barevné listí, modrá obloha, teplíčko, to bylo super!
Naše skupinka spolu s týmem dědy Biga se vydala stejně jak v zimě přímo - sníh nikde a tak cesta doslova ubíhala.
A za chvíli jsme byli v lese! Po cestě jsme samozřejmě vzpomínali a představovali si ty závěje všude kolem, bylo to tak živé!
Poznávali jsme úseky v lese, ukazovali, jak jsme kličkovali a brodili se do půl pasu sněhem a pak jsme došli k obrovskému padlému buku - vypadal jako kostra pravěkého zvířete, jak se suché větve rozpínaly do prozářeného ticha lesa. S Pokym jsme na toto zvíře vylezli a zvítězili - s vrozeným
instinktem vítězit a dobývat! Pak jsme slezli, prohlédli choroše a vydali se pozvolným stoupáním přes listím pokrytou půdu do hlouby pralesa - ano, dostali jsem se asi do míst, kde se nachází žákovický prales - a stálo to za to - mohutné kmeny křížem napadané přes sebe nebo majestátně ležící uprostřed spadaného listí. Škoda, že s
námi nešel Gogo a jeho foťák, byla to pastva pro oči se skvělým podzimním motivem. Touto neporušenou pralesní zahradou jsme brzy proklouzli až na vrchol Žákovice - tak přece jsme to dokázali! Po půl roce jsem konečně stanuli na vrcholu! Bylo to tak blízko! Až děsivě blízko naší zimní trasy - kde se stala chyba?!
Na vrcholu už čekali ostatní tři skupinky a tak jsme se hned pustili do přečtení příběhu o synu uhlířovu - Václavu, který našel u pramínku v lese chlapce, který jej prosil, zdali by jej nepřenesl přes ten malý vodní tok. Avšak Vašek se bál, zaváhal a tak se mu nedostalo odměny v podobě nádherného města, kterému by vládl - utekl do houští.
Vrátil se až s bandou uhlířů, ale to už bylo pozdě - nedalo se svítit. Město nebylo.
Hm. Zajímavý příběh, určitě nám všem utkvěl v hlavě, protože když jsem po krátkém kvízu a dlouhé svačině sešli dolu ke Stříbrné studánce, stal se příběh námětem na fotokomiks - a byl
pojat opravdu originálně. Však možná jednou spatří tento komiks světlo světa!:)
A pak jsem se podél malinká Svratky vydali směrem k Rumpoltovu rybníku. Na půli cesty mezi Žákovicí a Devítkou.
Tento velmi rakousky působící kus lesa - nová hráz, a upravený prostor kolem nového rybníka se stal naší další zastávkou. Zahráli jsme hry - jako Diplomati, Na bábu, provedli jsme průzkum kolem rybníku, postavili most a přešli potok a pak se vydali po šipkách za tajemnými úkoly do kopce na Devět Skal. Úkoly byly opravdu různorodé - od výměny oděvů, přes měření klád až po hledání jabloně ve smrkovém porostu. A pak jsem najednou stáli
na vrcholu Devítky a koukali do kraje. Třeba takový Poky, který šel notný kus cesty se zavázanýma očima musel dozajista prožít šok - a to hlavně z cesty po skále vzhůru, kdy nic neviděl, a byl pouze naváděn spíše stylem pokus-omyl než nějakou starostlivou nápovědou. Opravdu obdivuhodný výkon! Bylo to okouzlující a ten vítr, byl opravdu pádným důvodem kochání zbytečně neprotahovat. No nedalo se nic dělat- navíc byla
rozhledová plocha na skále opravdu trochu těsná pro nás 22.
A tak jsem sešplhali po kamenných schodech dolů.
Sešli podél eroze - jak vysvětlil Big Gufy a mohli pobíhat pouze po kamenech a kořenech až k Vysoké Studni. Nemusím ani dodávat, že tu byla opět svačinka - to je přece jasný - jak jinak by bylo možné sníst tolik jídla, co měl každý s sebou! To chce neustále svačit! :)
Gábi nám pak pověděla pravidla pro Mina-Bomba-Deset a cesta z kopce kolem Žida po modré do Herálce byla hnedle veselejší! :)
Blížili jsme se k Herálci, ale času bylo zatím dost,tak jsme dali na kraji lesa pauzu a zahráli na Rybičky a slepého rybáře na cestě a na pařezišti ještě Škatule. A mohli pokračovat dál. Po několika stovkách metrů doplněných ještě alespoň jednou výkřikem Deset! Jsme došli až na začátek Herálce. A tady má cesta opět končí. Odpojil jsem se spolu s Hormlíkem, abychom se vydali směrem ke Svratce po zelené, kdežto zbytek výpravy měl slíbenou návštěvu pohostinství v Herálci před příjezdem spoje. Myslím, že hranolky se objevily před nejedním z nich než nastoupili do autobusu směrem do Žďáru!
Tak skončil slavný opakovací výlet na Žákovu horu, tentokrát s nádechem podzimu.
Břéza ve slamáku
|
|
