Průzkum okolí Zelenky

Je 17.10., 8 hodin ráno a právě obcházím Zelenou horu, kde je sraz na dnešní akci. Nikde nikdo, a tak jsem zavolal Johnymu, kde přesně je sraz a aby na mě počkali, něž najdu ostatní. Dozvěděl jsem se, že sraz je u Zelené hory. Mezitím jsem došel k hlavnímu vchodu a tam Duháci. Taky mě to mohlo napadnout dřív. Na akci přišlo 7 lidí (Jenda, Poky, Katyš, Míra, Pitrís, Johny a Zlesi), což není mnoho. V takový tý chodbě kolem hřbitova ukryl Johny nafukovací balónky a každém z nás si jeden našel. Balónky jsme nafoukli a Zlesi nám řekl, že to nejsou balónky, ale pozitronové štíty. Ještě jsme se rozlosovali do dvojic, z nichž každá nás později půl hodiny vedla. První byli Pitrís a Jenda. Během jejich vedení jsme objevovali, co je pro nás, pozemšťany, nebezpečné. Šéfové zjistili, že náš nepřítel je hlavně oraniště. Oraniště je, když zemědělci zasejí semínka a z těch vyrostou obilné klasy. Přes ně přejede kombajn a zbyde strniště. To zrejpá traktorista s pluhem a je z toho oraniště. U rybníku jsem převzal velení já s Pokym. Ostatním jsme rozdělili funkce jako v opravdové válce(Johny a Zlesi - stopaři, Pitrís - medik, Jenda - ženista, a Katyš - radar, protože předem uhodla, že se blíží ježkovy oči /auto/). Poky našel vystřelené nábojnice, z nichž zručně vyrobil ruční granáty. Uviděli jsme posed a řekli si, že ho dobyjem. Museli jsme ale projít vysokým rákosem, kde nám Zlesi a Johny ukazovali, jak se bojovalo ve Vietnamu. K cíli zbývalo jen asi 100 metrů. Vyrazili jsme ostře vpřed. Po kolena v bahně stopaři rozhodli, že to obejdem po cestě. Ocitli jsme se pod přímou palbou ufonů na posedu. Zlesi se obětavě proplížil k dopředu v ruce s fosforovou bombou. Přišel o nohu, ale medik Pitrís mu ji v mžiku přišil. Najedli jsme se a místo velitele obsadila Katyš, na níž nezbyl nikdo do dvojice. Prodírali jsme se hustým lesem, když tu náhle šéfka padla zraněná k zemi (že by ňákej sniper?). Medik usoudil, že musíme přivolat vrtulník Rudá vážka. Našli jsme mýtinku a kouřem vyslali signál. Pitrís zapaloval chrastí. Mě napadl rychlejší způsob, ale Johny mi to típnul. Vydali jsme se na další cestu a došli k ňákýmu potoku. Našli jsme taky takovou neznámou věc. Vypadala jako zelená skleněná kulička. Kontaktovali jsme vědce z Brna, ale ani s jejich pomocí jsme nerozluštili, co to je. Na druhé straně potoka jsme se naobědvali. Jediná špatná věc byla, že mě Zlesi trumfnul v krkání. Po obědě jsme došli na sluncem prohřátou stráň, kde jsme si zahráli hru na straky. Pravidla jsou stejná jako u Skotů a Angličanů, ale jsou všichni proti všem a každý má svůj vlastní poklad. Po hře jsme se už vrátili do Žďáru. Postupně se odpojovali lidi až jsme zbyli jen já a Pitrís(jako ne že bysme nebyli lidi, ale nevím jak jinak to napsat).Tak to je všechno a těším se, až se sejdeme na další akci.

Zdraví vás Míra