Poslední předprázdninová akce – trochu tajemna a  trochu sladka

29. června 2006

Ve 14.41 hodin mohl shlížet zámecký lev na duhové hemžení. Konala se poslední předprázdninová schůzka a jak pravil Big: „ Přišli nejen ti, co chodí stále, ale i ti, kteří se mockrát během roku neukáží.“ Po sečtení nám vyšlo pěkné číslo 33/ přičíst můžeme i kočičí slečnu Cipísek/ a našli jsme si místečko za čekárnou a Big  řekl pár teplých či vlažných slov k závěru školního roku v Duze. Došlo i na vyhodnocení tipovací ec soutěže a krabička až krabice jahod mohla putovat k úspěšnému típkovi, což byl Pitrísek. Gratulujeme.

A nyní už kroky nás všech mohly směřovat k cukrárně U Tří hvězd a objednat si dle svého gusta dva kopečky zmrzliny. Při vychutnávání zmrzlinky jsme se rozprostřeli do velkých prostor cukrárny, někdo jen tak posedával, někdo vybíral a nakupoval další cukrářské pochutiny, takže se záhy začaly objevovat různobarevné jazyky či jiné potvůrky. Dorazila i šéfová s Věrkou a malými Součky, takže počet účastníků stále narůstal. Po naplnění bříška zmrzlinou a podporou zisků této cukrárny jsme se vydali do Zámku. Čas domluveného setkání s panem farářem ještě ale nenastal, tudíž nás Pitrísek postavil do řady na patník a začala otázková hra, po ní schovkovaná. V 16hodin nás už očekával milý a usměvavý pan farář a hurá do kostela. Nejprve pár dějepisných údajů před mozaikovými obrazy. Moc jsme si toho z minulé schůzky nezapamatovali -  Bočkové, Smilové, Elišky, Eufémie atd. se nám trochu pletli a tak jsme byli rádi, že jsme pokračovali v prohlídce opravované Studniční kaple, prošli se nádhernou klášterní zahradou. Pak pan farář zavelel, abychom se rozdělili na dvě poloviny a budeme moci vystoupit po lešení až ke stropu kostela. Snažili jsme si neuhlídatelné členy Duhy rovnoměrně rozdělit a mohlo se vyrazit po dosti nebezpečném lešení vzhůru k výškám. Ještě teď mě trochu polévá horko z „meziprknového výškového skotačení“ některých duhových „bobánků“. Pan farář byl v klidu, Bůh nad námi bděl , a tak dobře dopadly i pohledy přes kývající se lešení na kostelní podlahu. A fakt to bylo super a asi se nám už většině nepoštěstí se takto dostat až ke stropu kostela a cestou dolů či nahoru ještě prozkoumat objevené prostory . Poděkovali jsme skvělému panu Záleskému/farář/, podělili se o dojmy a nechali si přislíbit další výpravu za tajemstvím kláštera, pořáli si  krásné prázdniny a mohlo se jít k domovům. Některým bylo smutno po Móni, tak jsme ji šli pozdravit do kavárny v kapli, kde si vydělává a docela těžce penízky. A museli jsme konstatovat, že jí to šlo a že měla docela frmol. My /4/ jsme si jen tak hověli a mlsali její výtvory. A protože Ema měla veliký hlad na kus masa, rozloučili jsme se a hurá k domovům. /tedy kromě Emy-ta hurá za masem/.   

- beruš -