pondělí 30.4.2007
gUFY, sMOLDA, fÍLA, bENY, pUMA, kUBA, vÁŠA, mIKISKA, nIKISKA, mISHA, sÁDLO, kATYŠ, hERY, čELY, pOLÍS, vERČA, pASŤA, hONZYS, zOUBY, pITRIS, mÍRA, rOSI, lUCYŠ, gOGO, yETTI, bERUŠ, bIG, + HOSTITELÉ: sMOLDA ST., P.sMOLDOVÁ, sMOLDA MINI
Trochu zbytečnej den ve škole (protože po
víkendu bylo jen pondělí a pak zas svátek ...) jsme zakončili malým výletem a
následným pálením čarodějnic. Sešli jsme se ve čtyři odpoledne u klubovny a po
doběhnutí všech opozdilců (no, někteří doběhli až na Vápenici...) jsem vydal
pokyn Vášovi, aby nás zavedl k Mamlasovi. Cestou jsme se zastavili u lípy, která
je vlastně dva javory. tady Pitris vyhlásil možnost plnění lavek - první pomoci
a rostlin. Kytiček tam byla spousta, tak mnozí začali sbírat a určovat. Větší
problém byl s tím, že se jim to nechtělo nosit, takže nakonec si lavku kytek
udělali jen Pitris a Gogo. U Mamlase jsme se rozdělili do schůzek a luštili
morzeovkovou zprávu. Vyšlo nám jméno nějaký paní: Herdekbabka Plnotučná. Bylo to
jméno ježibabky, která se nám zanedlouho zjevila z hlavy Mamlasovy...
Další kus cesty vedl Kuba k Mikšovci. Nejdřív zaváhal, kdo to je, ale pak si
vzpomněl a správně nás navedl k rybníku, kde jsme nepřehlédli největší českou
bylinu rákos obecný. Od Mikšovce vedl Hery k Vápenici. Snažili jsme se ho
zmást,ale nedal se, skautík. U jezírka nás čekalo další luštění. Tentokrát to
byla Sádelnice Špekatá. Ta se nám ale zjevila až kousek za Vápenicí u chajdy,
kde kdysi řádili čerti. Asi s nima měla nějaký mechtle... I tuhle příšeru jsme
vzali s sebou.
Od Vápenice pod kopec Salvátor nás vedl Čely. Taky bez problémů, dokonce znal
cesty podezřele podrobně. Nakonec z něj vylezlo, že tady běhá orienťák. Cestou
nás "úplně náhodou" potkal Zouby, kterej se zdržel na tréninku. Tak už nás bylo
27. Poslední zastávka pod Salvátorem a taky poslední luštění. I tady nás čekala
další babizna: Chlupatice Bradavičnatá. Taky jsme ji vzali. Docela se pronesla,
ohyzda! Viď, Pumo!
Od Salvátoru k cíli cesty už to bylo co by kamenem dohodil (nebejt těch
stromů!). Tuhle část si vzal ochotně na starost sám Smolda, protože se chlubil,
jak tady zná každou cestičku a tak nás vzal zkratkou. Fakt to znal dobře a
cestou už jsme se jen občerstvili u studánky Salvátorky. Pak jsme snadno došli
na soukromý pozemek Smoldů, kde už několik desítek let mají svoji chatičku
(pokud si vzpomínám, tak ten letopočet byl 1936 - no, to jsme zrovna před
okupací s klukama hráli kuličky :-))).
Uvítali nás zbylí Smoldové - Smolda starší a nejmladší a mamina Smoldová.
Všichni byli moc příjemní a ochotní (teda ten malej se myslím moc neprojevoval).
Paní Smoldová nás provedla jejich sídlem (mají to tam moc hezký) s podrobným
komentářem. Párkrát je tam navštívili zloději, ale asi nějaký tupani, protože
prej vzali jen nějaký bezcennosti... Mezitím se ujali přípravy táboráku Pitris s
Mírou, ale taky spousta dětí a ostatní měli za úkol najít deset klacků (jako
fakt klacků dřevěnejch...) dlouhejch jako předloktí, ale musely být od
nejtenčího po nejtlustší. Po splnění úkolu si hráli na perfektně sestříhaným
trávníku anebo řádili na houpačkách. Když byl věžoidní táborák hotov, dostali
někteří za odměnu smolný louče a mohlo se zapalovat. Po mém přivítání se slova
ujala Lucyš a pak už čtyři ohnivci zapálili oheň. Následoval soud. Soudili jsme
tři nalezené ježibabizny. Misha, Sádlo a Puma na ně práskly tolik hrůzy, že ani
obhájkyně z lidu Nikiska, ani samozvani obhájci Hery a Čely nic nezmohli. Aspoň
měly holky poslední přání - každej měl o nich říct něco hezkýho... A pak už se
musely jít smažit, aby zlo bylo potrestáno a vymýceno a taky ostatním pro
výstrahu! Však taky Katyš měla co dělat, aby neuhořela...
Následovala přehlídka čarodějnických lektvarů, které si každý doma připravil s
patřičným komentářem. Úkol zněl jasně: vyrobte a přineste k ochutnání
speciální čarodějnický lektvar – teplý či studený, sladký, hořký, slaný či
kyselý, zaručeně poživatelný, zdravotně nezávadný a hlavně fungující na nějaké
trápení… A tak jsme mohli ochutnávat nejrozmanitější chutě i
vůně a kdo poctivě ochutnával, tak musí bejt dneska absolutně bez problémů (nebo
mrtvej - což je taky bez problémů :-))). Rodiče můžu ubezpečit, že všechny
nápoje byly lihuprosté, teda jako bez alkahólu. Ani finta nového člena Pasti s
rumovou trestí nevyšla... Takže jsme sice chlastali, ale jen to, co děti můžou.
Po ochutnávkách byla na řadě večeře. Trošku jsem znejistěl, když Smolda starší
přinesl dvoje vidle a dal je desinfikovat do ohně. Proboha, snad se v něm
neprobudili kanibaloidní předkové!!! Ba né, to nám jen nabídl zcela originální
vidličky na rožnění. A protože nás bylo hodně, tak rovnou vidle. Ty napíchaný
buřtíky na vidlích vypadaly fakt suprově!!! Zanedlouho už jsme pomlaskávali nad
opečenou dobrotou. Rosi ještě zamachroval s obrovskou kostí od uzeného (teda
jako maso na ní taky bylo!).
Když jsme byli napití a najedení, přišel Gogo se známou hrou na města. To je ta
hra, jak se při ní děti mlátí do hlavy!!! No, to bychom přece nedopustili, ale
jistý kontakt plastové lahvičky s lebeční kostičkou tam tedy nastává. Ale sranda
byla!
Pak ale najednou, kde se vzala, tu se vzala, jedenadvacátá hodina odbila! A to
znamenalo konec radovánkám, uhasit oheň, posbírat si věci, uklidit a šup domů.
Paní Smoldová ještě ochotně nabídla odvoz Nikisce a Mikisce, které bydlí trošku
mimo trasu, no a kdo myslíte, že se k nim ještě vetřel? No Gufy! Ostatní
mašírovali po cyklostezce rušeni mými neustálými výkřiky do tmy: cyklista!!!
ještě!!! ještě jeden!!! No, naštěstí byli osvětleni, takže jsme je včas
registrovali. Před desátou už jsme byli na mostě pod klubovnou, takže snad
všichni dorazili domů včas bez výjezdu empéček (MP=rozuměj: Městská policie).
Tak to bylo snad několik nejzajímavějších momentů z pálení čarodějnic roku
dvoutisícího sedmého u Smoldů. Ještě jednou jim DÍK!
p.s. Já vím, že RÁDO SE STALO.... -big-