Jarní Horky, 8.-11.3.2007

Kdo byl?

Puma - Junior - Laky - Beny - Poky - Tom - Belzy - Čely - Gufa - Misha - Katysh - Míra - Pitris - Gogo - Emysh - Big

Čtvrtek 8.3.

Jóóó tenkrát, 8. března 2007 se sešla na nádraží parta 15 věžníků (misha dorazila později) a vyrazili jsme užívat si jarní prázdniny na Horky. Tuto akci měl mít nejdříve na starost strejda Zlesi, který nakonec nemohl jet, ale i přesto nám vymyslel libreto akce, což bylo: "jóóó tenkrát..." a to proto, protože jak všichni víte, na Horky už jezdíme 15. rok. Šéfem akce se tedy stal největší pamětník Big. A tak to všechno začalo....

Na nádraží Pitrís vyhlásil lavky. Někteří začali tedy hned plnit lavku ušlechtilosti (pitris) a také lavku mlčení. Lavku mlčení začaly držet všechny holky! To jste měli vidět to ticho! Vlakem jsme vyrazili směr Stříbrné hory, páč jóóó tenkrát jsme tam taky jezdívali. No a ve vlaku zase neuvěřitelné trapné ticho. Každý měl aspoň příležitost popřemýšlet, co všechno si zapomněl zabalit do batohu a nebo přemýšlet o tom, co nás asi všechno na akci čeká.

Vylodili jsme se tedy na zastávce ve Stříbrných horách a jelikož začalo zlehounka pršet, nacpali jsme se všichni do zastávky a oblékli si pláštěnky. Zde nás big přivítal na akci, vysvětlil nám libreto akce a také zaúkoloval mlčící holky, aby skočily koupit toaletní papír. Já, Katyš a Junior jsme to v pohodě zvládly. Nic jsme předvádět nepotřebovaly. I o doklad s razítkem jsme poprosily. Paní prodavačka byla velmi chápavá :) A tak teď už jsme měli opravdu ale opravdu úplně všechno a mohli jsme vyrazit směr tábor. Big vyhlásil první jóóó tenkrátovou hru - Štronzo. To bylo ještě v pohodě. Ale jakmile jsme dorazili do Samotína, tak ke Štronzu přibyla ještě Bomba. To už bylo horší. Lehat si s plně nabaleným batohem na bříško a ještě do takovýho bláta bylo fakt hustý. A hlavně pak taky to vstávání některým dělalo problémy, ještě že big nehrál, ten by tam možná ležel ještě teď. No a to už jsme pomalu vcházeli do Macourova, kde ještě přibyla Mina. Ale to už byla taky brnkačka, páč už jen pár rychlých kroků a před námi se objevilo naše krásné známé tábořiště na Horkách. No nádhera. Prohlídli jsme si novou ceduli s nápisem Údolí slunce, kterou zde hameráci postavili k loňskému třicátému výročí tábořiště. Teda aspoň si myslím, že to tak bylo. Také jsme u stolu našli dvě helmy, Míra by Vám řekl jaké to přesně byly, každopádně myslím, že na motorku se nepoužívají, byly zelené, asi nějaké pozůstatky ještě z války.

Ti, co byli na táboře poprvé, se seznámili s tím, kde všechno leží a pak jsme se už začali ubytovávat. Holčičky jeden apartmánek a kluci druhej. Vedoucí a instíci se nějak poskládají do kuchyně. Po vybalení nás big rozdělil do tří skupinek, ve kterých jsme celou akci soutěžili. A náš první úkol byl připravit si špejle na hru Mikádo. Ale nebyli to ledajaké špejle, byli to špejle přímo na Míru. Na Míru s velkým M. Takže délka špejlí tak jak je velkej Míra a ještě s nataženou ruku, tak asi 230 cm myslím. Každá skupinka připravila 8 kousků. No a jak dopadla samotná hra? Tak o tom snad raději někdy příště... :)

Poté jsme si začali ve dřevárce pálit ohníčky, někdo začal plnit lavku hmatu a jelikož začalo zase trochu poprchávat, Pitris vyhlásil ještě lavku ohně. Zapálit oheň v dešti a jen na pět sirek není nic jednoduchýho, ale je vidět, že většina Věžníků jsou už zkušení duháci a proto lavku ohně splnila spousta z nich. A aby jsme těch lavek neměli málo, tak Pitris vyhlásil lavku zdravovědy. Ten kdo zdravovědu ještě dobře neovládá, tak se to aspoň naučil pro příště.

Jo a teď jsme si vzpomněla, já jsem pořád mlčela!! Fakt! Nekecám! A se mnou taky ještě Katyš a Míra. Už jsme měli za sebou aspoň pět hodin mlčení, uffff. Takže lavku zdravovědy jsme si nemohli udělat. Ti, kteří neplnili zdravovědu, tak si hráli různé jóóó tenkrátovic hry s Gogem. A jelikož se už pomalu stmívalo, začali jsme připravovat večeři - gulášek! (teď jsem si uvědomila, že jsem Vám zapomněla napsat, že jsme taky obědvali, jen tak lehce, páč tam nebyl s náma johny). Jo a tak jsme teda vařili gulášek, to byla zrovna povinnost naší skupinky, takže ani nevím co se dělo jinde. Já stále mlčící jsem se domlouvala s dětma, jak vlastně ten gulášek uvaříme. Oloupali jsme brambůrky, cibulku, nakrájeli salámek a už se mohlo začít vařit. Bylo to hotový raz dva...no možná i tři :) Páč jsme ještě museli dochucovat, aby to mělo dobrou chuť, na dochucení jsme toho použili hodně, že jo? Pamatujete? No ale hlavní bylo, že všem chutnalo, teda to aspoň říkali. No a já pořád mlčela (katyš a míra taky). Už to bylo docela hrozný, tady už mě to mlčení fakt vůbec nebavilo a světe div se, ani sem neměla hlad, jak jsem byla z mlčení otrávená. A nebo že by to bylo tím, že sem už byla plná z toho dochucování? :) Každopádně mlčet 9 hodin je docela výkon, ale ještě 15 hodin mlčení před náma! No a tak se umyli ešusy a venku už byla tma tmoucí. Nějak vyjímečně nefungovali pouliční lampy, takže nebylo vidět na krok. Proto jsme se zase všichni rychle vrátili do kuchyně, kde jednak bylo krásně teplíčko od kamen a taky zde hořelo pár svíček. Sedli jsme si do kruhu a začali hrát různé zajímavé hry. První byla taková poznávací a že jsme se dozvěděli nových věcí! Například tam nebyl ani jeden člověk (teda kromě Lindy, která to vyhlašovala), kterej má doma psa. A nebo jen jeden člověk - Tom, kdo bydlí v rodinném domě. No fakt docela zajímavé. Už si nepamatuju co všechno tam bylo. No a pak jsme hráli spoustu dalších her, že už si je ani nepamatuju. No jednu vlastně jo, asi tu kterou Katyš začne nesnášet, páč se jí ani nedivím. No znáte to, všichni se drží za ruce, jeden stojí uprostřed a posíláme elektřinu. A ten komu elektřina dojde, tak řekne "Mám". No a tak si tak hrajem, ti co mlčí tak místo říkání dupou a najednou někdo posílá elektřinu Katyšce. Jo, fakt, bohužel se to stalo, chudinka si to neuvědomila a už to bylo venku!!!Jen tři slova! Mám!!! Velká smůla a naštvání! No jo, ale co se dá dělat. Takže teď už jsme mlčeli jen já s Mírou. Katyš promluvila po 10 hodinách, slušnej výkon!! A zase jsme hráli spoustu her, například Blbinec. Taková velmi inteligentní hra, můžete se podívat do fotek. No a už se blížila desátá hodina večerní, takže jsme hráli poslední hru. A co se také nestane? No hádejte! Jo, taky sem promluvila jedno malý slovíčko "Už". Chtěla sem říct Už jdeme spát. No hrůza. 12 hodin mlčení za mnou a já si promluvím! NO nejsem blbá? Sem! No co se dá dělat, příště to zkusím znovu. A míra stále mlčí!!! A jestli to vydržel, tak to se ode mně nedozvíte, protože zítřejší kroničku píše myslím Katyshka. A tak abych to už dokončila, hru jsme UŽ skončili a UŽ jsme šli spát. Myslím, že pak UŽ se nic zvláštního nestalo. Takže dobrou noc...

-eM-

Pátek 9.3.

píše Katysh

Sobota 10.3.

Stejně jako včera jsme i dnes začali den rozcvičkou. Teda, vstávat z velký zimy ve spacáku do ještě větší zimy venku není nic moc. Ale kickboxová rozcvička byla docela fajn. Ještě vyčistit zuby ve vodě ledovější než led a můžeme na snídani. Jedli jsme-víte že už si moc nevzpomínám, co to bylo? Jo, už to vidím na fotkách. Chleba se šunkou + pomazánka ze včerejška. No, bylo zajímavý, že každej měl přidělený 3 kolečka salámu, a stejně jich ještě kupa zbyla. Po snídani jsme se sbalili a vyrazili na výlet. Dnes do České Bělé - máme tam domluvenou prohlídku kostela a oběd:) Po cestě se nic zvláštního nestalo - Beny nasadil ostré tempo, asi kvůli zimě. Byla fakt kosa, navíc poprchávalo a foukal vítr. No nic moc. My vzádu jsme dětem pomalu ani nestačili, řešili jsme totiž Pitrisovy hádanky.

Na místo určení, tedy do České Bělé, jsme dorazili kolem 11.hodiny. Myslím, že jsem nebyl sám, kdo se už těšil na oběd a na teplo hospůdky. Ale bohužel, ještě nebyl čas. Big nám na jedný moooc zajímavě popsaný autobusový zastávce zadal několik otázek ohledně vesnice, které jsme museli během 3/4 hodiny zjistit. A abysme toho neměli málo, tak nám rozdal kartičky, například: "4 L-Y Č-U" a my museli uhádnout, že to znamená "4 LISTY ČTYŘLÍSTKU". Tak jsme se vydali po vesnici zjišťovat. Naše skupinka, to je Katysh, Puma, Laky, Tom a já, jsme vyrazili ke kostelu. Ale nic zajímavého jsme tam nenašli, kromě několika nápisů švabachem. Nezbývalo než se jít vyptávat po vesnici. Jako první jsme zazvonili u nějaký paní kousek od kostela. Ale skoro žádnou naši otázku nevěděla, ale poslala nás za místní kronikářkou! To se ukázalo jako velmi užitečné! Její dům jsme našli skoro hned, zaťukali na okno (páč tam neměli zvonek) a přišla nám otevřít nějaká paní. Tak jsme na ni hned vyvalili naše otázky a najednou přilítla další paní, že ona je kronikářka a že všechno bude vědět. No, byly hrozně ukecaný, ale taky hrozně milý. Všechno věděly, dokonce nám daly (vnutily, viď Tome) čokoládový bonbóny. Spokojení jsme začli hledat památný strom, u kterého jsme se měli sejít. Ale bez úspěchu. Dokonce ani naše posily v zázemí (Yetti a Max na internetu) nám nepomohly. No, ale stejně jsme se všichni našli u veliký lípy v "centru". Tam jsme vyhodnotili naše odpovědi a všichni vyhráli. Potom nás Big zavedl k jednomu ze dvou památných stromů - Jeffreoyvě borovici, která byla v "zámeckém parku", kde hlídá strašidelnej kohout a paní majitelka (nestrašidelná). U borovice jsme se vyfotili, gymplák Pitris spočítal, kolik asi tak váží a šli jsme dál. Ale...pořád nebyl čas na oběd! Museli jsme se zahřát jinak. Na jednom takovým plácku jsme si zahráli spoustu zajímavých her, které se tenkrát hrávaly. Třeba diplomaty, rybičky rybičky, na honěnou a tááák. Docela jsme se i zahřáli, i když jsou možná ještě lepší způsoby, jak se zahřát;) No...třeba si zapálit oheň. Ale teď už vážně chceme jít na oběd! Tak jo, přišli jsme do hospůdky, málem jsme si ani nestačili sednout, a už nám paní hostinská nosila na stůl pečený kuře!

(Teď malá přestávka. Něco vám řeknu: v úterý jsme byli s Pitrisem sami doma, tak jsme si museli vařit. No a měli jsme chuť na kuře, tak jsme si ho udělali. Ale ještě zbylo, takže ve středu jsme si ho dali znovu. Už na akci - v pátek - jsme měli k večeři...hádejte! Čínu s kuřecím masem! V sobotu - pečené kuře v hospůdce. Přijedeme domů a na sporáku...správně, pečený kuře. Ufff:D:D Ale zpátky k vyprávění...)

Ještě jsme si objednali pití, skoro všichni si dali kofolu. Pokyho, Benyho & spol lákal kulečník (nebo billiard, co já vím. Na icq se to jmenuje Pool, tak přesně to:)) Tak si ho hned zahráli. Ani si občas nevšimli, že místo koulí tam mají mandarinky, které jsme jim tam "nenápadně" podstrčili:) No a my, co už jsme velký, jsme si zahráli stolní fotbálek. Já s Mírou proti Katysh a Pitrisovi. Bylo to těsný, ale vyhráli jsme!! Už byl pomalu čas jít, protože nás ještě čekala návštěva kostela. Paní v kostele (průvodkyně?), když nás viděla, tak radši šla pro posily. Paní kronikářka! Tak tu už známe! Hned nám začala vyprávět o kostele, jak vypadal původně, že ho přestavěl Santini, kde všude byly vchody atd atd. Ale my už jsme se těšili na věž, a taky že jsme se tam podívali! Výhled byl suprovej, akorát nahoře pěkně fučelo. Dole jsme paní průvodkyni poděkovali, dali si malou sváču na posilnění a vyrazili zase dál - směr tábor. Z cesty si pamatuju zase jen zimu... Až kdesi v polích jsme uviděli jeden takovej posed, ke kterému nám Emysh s Bigem řekli příběh, který před pár lety na Horkách zažili. Hustý, že?? A šli jsme dál. Zapomněl jsem ještě napsat, že jsme měli v plánu najít hraniční kámen, který označuje hranice Říma. Našli jsme ho a opět zavzpomínali! A najednou...z mraků se vylouplo sluníčko! Poprvé za celý den! Wow! Hned nám to všem zlepšilo náladu, nabrali jsme nové síly a vyrazili jsme do tábora. Ještě nás čekal kus cesty. (Tak přeskakování potoka nebylo v sobotu, ale v pátek:)) Po návratu jsme opět dostali velkej hlad, a tak Pitris & spol začali vařit bramborový placky, a my ostatní jsme šli do lesa na dřevo. Pořádně jsme si mákli. Musím pochválit Pumu a Čelyho, kteří porazili mě a Laky v řezání dřeva na rychlost. (Ale Emysh jim trochu pomáhala;)) Když bylo dřevo hotový, vrátili jsme se do srubu a snědli placky a topinky. Mňam.

Po večeři jsme si zahráli pár her, zazpívali několik písniček. Když se chce, tak vůbec nevadí, že nikdo nezná slova. Jedna sloka a refrén přece stačí! A když jsme neznali ani to, tak jsme si pomohli asi takhle: "tři čuníci jdou, nanananana, nánanananána, nanananana." Mezitím Emysh, Big a Pitris zmizeli, a asi za hodinu se vrátili. Bude noční hra! Míra a já jsme měli za úkol hlídat, aby se někomu něco nestalo. Cesta byla jasná: od srubu až ke svahu, kde je schovaná socha z Vanuatu. Cesta je navíc vytyčená svíčkama, takže pohoda. A každý dojde jen tam, kam si troufne. I přes to, že byla tma jak v pytli se našlo dost odvážlivců, kteří došli až k soše. Už bylo ale dost pozdě, tak jsme šli na kutě. U nás v kuchyni jsme ještě dojedli všechny sladkosti, které nám zbyly, a povídali si o všem možným. Nakonec i nás únava přemohla a tak jsme zalezli do spacáků a hned jsme usnuli.

-gogo-

Neděle 11.3.

Když jsem se vzbudil tak byly otevřené dveře a vylétly z nich 4. vánočky a v zápětí se v marodce objevila Móňa která nás informovala o tom kolik je hod.?,aby jsme vylezli ze spacáku a jít na snídani . tak jsem tedy vylezl ze spacáku a šel jsem do kuchyně kde mě požádala Ema abych rozdělal oheň. já jsem kývnul a zkusil jsem to poprvé ale to mi nešlo tak jsem se zeptal benyho jak to mám udělat tak mě beny poradil a já ho poslechnul a hle ohýnek plápolá v kamnech. poděkoval jsem benymu přiložil jsem jedno nebo dvě polena a šel jsem se pozdravit s Johnym ,Móňou a Badem (Bad je Móni pejsánek). potom jsem přiložil rozloučil s Johnym ,Móňou a Badem a šel jsem se sbalit ale někdo asi Pumík nám přišla oznámit že je snídaně a tak jsme si vzali hrnky a šli jsme na snídu. po snídani jsem si šel dobalit a pomoct Čelimu s pláštěnkou potom jsme já Beny a Belzy přešli do dřevárky. samozřejmě jsme měli sebou sekery a kárku . Po naštípání dřeva jsme Já ,Beny a Tom Sbírali polínka . a potom Gogo zavelel jdeme a tak jsme tedy šli. kousek před Žižkovým polem jsme počkali na zbytek a šli jsme k mohyle tam jsme si dali 5minutovou přestávku a šli jsme dál do Dobrý a pak do Přibyslavi na vlak . Došli jsme na nádraží a big začal vzpomínat na mládí jak hrál s kámošema kuličky no nemohli bychom v jeho přání nevyhovět a tak jsme hledali místo na důlek nevím dlouho jak se hráli ale potom jsme si šli dát na záda batohy a vyrazili na nástupiště č.2 a tam jsme nastoupili do vlaku který nás odvezl do Žďáru. na nádraží čekali Honzys s Lucysh se kterýma jsme šli domů.

-Poky-

[gogo 2007]