|
BENY
PUMA
BARYŠ
KAREL
SMOLDA
JAMES
MINI
FÍLA
HERY
JUNIOR
LAKY
POLÍS
LUCYŠ
GOGO
MÍRA
EMYŠ
ZLESI
YETTI
BERUŠ
BIG
SMOLDA ST.
FÍLA ST. |
|
Sraz na tradiční lednovou noční
hru byl na lávce pro pěší u Táferny. Sešla se opět docela netradiční sestava
i s novými tvářemi. Byla docela dost zima a protivnej vítr.
Na lávce jsem se nejdřív snažil trochu připravit věžníky na zkoušení, které
se dalo očekávat od našeho pana faráře z kláštera... Nemýlil jsem se!
Přesto, že jsem uvedl hodně důležitých indícií o svatém Janovi z Nepomuku,
při samotné přednášce v ledovém kostelíku nikdo na kontrolní otázky ani
nepomuknul! Ale povídání to bylo rozhodně zajímavé a poučné. Třeba si do
příště někdo přece jen něco zapamatuje a nebudeme při vyslovení jmen - Jan z
Nepomuku, Jan z Jenštejna, Václav IV., Václav Wejmluva, Jan Blažej Santini
Aichl - úplně za tupce. V kostelíku už jsme začínali přimrzat k lavicím, ale
naštěstí pan farář spěchal, tak se s námi rychle rozloučil a my jsme mohli
začít opravdovou noční hru.
Hned po proběhnutí ambitu kolem kostela jsme vyslechli pověst o zazděném
pokladu, kterou nám zpaměti vylíčil náš poklad: Emyš :-) A hned, že prej ten
poklad najdeme. Radou nám měl posloužit náhodný, opodálstojící slepý a blbý,
ale ne hluchý zedník Zlesi. Pár kreseb ve sněhu nás akorát zmátlo, protože
poklad měl být osvětlen někde u zdi kolem naší památky UNESCO. Bez problémů
každá dvojice poklad našla a všichni si z něj vzali jeden zlaťák. A mohli si
ho nechat!
Potom jsem vysvětlil pravidla stezky odvahy. Každý ze dvojice měl vyběhnout
jiným směrem kolem kostela na Zelené Hoře a druhou stranou se vrátit zpět.
Čekal jsem fňukání a smlouvání, aby někdo nemusel jít, nebo aby šli dva, ale
kupodivu vůbec nikdo ani necekl a směle a odvážně vyběhl na svou
strašidelnou cestu. I ti mrňousové ze Prahy... Chválím všechny za odvahu!!
Jste hrdinové!
Mezi vybíháním na stezku odvahy Zlesi chrlil svoje nemrznoucí pohybové hry,
takže nebylo pochyb, že nikdo nezmrzne. I Smolda starší se vrátil do
dětských let a řádil jak malej... Nejlepší ale byl pohled na stádo indiánů
na koních!!! To byly původní dvojice, z nichž jeden běžel po čtyřech a na
něm se vezl druhý a u stanovených met se vystřídali. Pohled na stádo dětí
lezoucích po kolenou ve sněhu s klátícími se jezdci mě dostal!
Když jsme se vyřádili i v těchto dispiplínách, přišla na řadu kolektivní
dramatizace pověsti z okolí Černého lesa - o chechtavých divoženkách, oráči
Václavovi (Mini) a jeho nevěstě (James) a o svatebních koláčcích. Každý
vyšvihnul svou hollywoodskou roli skvěle a za ni se v závěru mohl nacpat
koláčky od divoženek.
Pak jsem jen tak lehce upozornil, že by se v okolí ještě mohly vyskytnout
nějaká světýlka od kdovíjakých bludiček a .... ejhle! Fakt se objevily.
Vydali jsme se za nima, po koulena v závějích, ale s jasným cílem: zjistit,
co jsou zač. Po pár desítkách metrů zůstalo jen světýlko, ale opodál se
válely dvě bílé příšery. Vysvětlil jsem, že si může každý tipnout, kde leží
obluda G(ogo) a kde obluda M(íra). Kupodivu se jen málokomu podařilo dojít
správně ke svému tipu. Odměnu ale dostali všichni.
A pak už bylo čtvrt na devět a to byl tak akorát čas zakončit noční řádění
ve sněhu a ubírat se k domovům. Vedoucím jsme přidělili, koho mají kam
dovést a šlo se. Stejně jsme šli skoro všichni pořád společně. Až pak
najednou ne.... Ale to už je jiná pohádka. A tu já neznám. Snad i tahle
dopadla dobře!
-big- |
|
toto
je
kousek
tmy
z
noční
hry
|