Jak začít, snad tím, že jsme měli mít 100,- Kč, znali dobu příchodu na nádraží, věděli, co na sebe a do sebe a důležité věci do batůžku. To co jsme chtěli vědět ze všeho nejvíc, kam vlastně jedem, jsme se dozvěděli až při výstupu z vlaku. Ale zpět na začátek. Sešli jsme se všichni, jako vždy u PC, Emě a Bigovi odevzdali penízky a po zakoupení jízdenky nastoupili do vlaku. Tam nám Big sdělil, že jsou tu mezi námi mamky a taťkové, kteří se dali dohromady, pořídili si děti a byli z nás čtyři několikačlenné rodinky.

Emyš + Max-a ratolesti Tomcat, Fíla, James .
Yetti + Gogo- Venci, Míra, Poky
Beruš + Černítko- Katysh, Pepek, Čeli
Léňa + Zlesi- Lucysh, Honzy,Wajgl

Big a Rosi nás celou cestu provázeli a občas se k někomu připojili. Aby nám lépe ubíhala hodinu a půl trvající cesta, dostali jsme od Biga první úkol, se kterým jsme se po jednotlivých rodinkách měli poprat. Jenom se nám z hlav kouřilo. Trápili jsme se z vyluštěním hádanek, přísloví a různých doplňovaček. Po správném zodpovězení jsme dostali drobné lístečky s písmeny a značkami, které nám měli pomoci vytvořit slova budov(jak říkal Big), později jsme se dozvěděli, že to všechno byli názvy hradů.Všichni se snažili nejen hádat, ale také směňovat písmenka, aby měli co nejvíce možností, sestavit správná slova. Úkol končil po výstupu z vlaku na zastávce v Nedvědici. Po spočítání správně vyluštěných názvů hradů, nejlépe dopadla rodinka Yetti a Goga.

No a po té, co jsme se dozvědeli názvy hradů, nám také došlo, kam se vlastně dneska vypravíme a to nám také pověděli nejmladší členové rodinek. Hrad Pernštejn-náš cíl. Celá cesta byla provázena různými pověstmi a příhodami(které jsme si i zahráli) vypovídající o hradu a jeho okolí. První pověst vylíčila Lucysh a byla o tom jak hrad vznikl, a proč s ním byl spjat jeden strom. Big šel zakoupit lístky a nám ostatním zbylo trochu času na prohlédnutí prostor pod hradními branami. Někdo se kochal pouze pohledy, jiní fotili a předháněli se kdo bude mít víc a lepších snímků- viď Emysh. Na čtvrtém nádvoří se nás ujala průvodkyně,která prohlásila,že budeme procházet úzkými prostory,a proto si máme dát batohydo zdejší úschovny.Poky se obrátil na Maxe a prohlásil „ To budeš mít problém se tam protáhnout.“Ale pohotová odpověď Maxe mě rozesmála „Při pohledu na průvodkyni,nemám vůbec žádné obavy.“Celý průchod hradem trval asi hodinu.Bylo tu spoustu obrazů,pěkného nábytku a také jsme se dozvěděli co se dělá v přípravně před kuchyní – že Venci.Po ukončení prohlídky někteří z nás navštívili místní obchůdek se suvenýry a utratili penízky za pár drobností.Rodičové z důvodu doplnění tekutin navštívili místní občerstvení ,děti si zakoupili pamlsky,zmrsku a za dozoru instíků pobíhali v podhradí.V pověsti,kterou nám přednesl Big, o uhlíři Věnovovi,dostal každý z nás svoji roli.Nikdo nevěděl,jak a co zahrát,ale s pomocí Biga a improvizace,jsme hru dokončili.Velký potlesk a smích.Následoval Rosi,který prozradil,o čem budou celoroční schůzky a víkendové akce.Děti,tak zvaní – věžníci – budou získávat body po splnění úkolů a stavět tak věže ve svých hradech.A vyrážíme dál,jenže tápání a přemýšlení kudy a kam,postihla puboše,ktří nás měli po žluté značce dopravit až na stanici vlaku Věžná.Po krátkém výstupu,při spršce z nebes Zlesi řekl,že nám přednese a předvede další z pověstí.Dokonale zahranou pověst o tom,proč se říká,že někdo chytil vlka,jsme ocenili velkým potleskem.Stále poprchalo a tak pokračovalo další vyprávění,tentokráte od Yetti.Herecký výkon Venci,Tomketa a Zlesiho nám ukázal,jak Eliška stále vzhlížela do zrcadla,až se jí to nevyplatilo.Pokračujem stále po žluté s krátkým zápasem Zlesiho a Emysh(že má ale páru,ta křehká mladá dáma,viďte)?Poslední z pověstí byla o Bílé paní v podání Emysh a jejích pomocníků z řad dospěláků.Blížící se nádraží nás provázelo po velice náročné cestě.Nejenže přeskakujem „koblihy“od koní,prodíráme se roštím v lese,ale také musíme odolávat dětem z rodinky od Beruš,kteří v zápalu hry neznají bratra,natož cizí rodinku – že ano Pepku a Čeli.Úkol spočíval v tom,že Emysh ztrácela za sebou lístečky popsané písmeny.Každá z rodinek je musela sbírat a složit slova – bílá paní.Byl to velký boj i pár škrábanců se objevilo,nicméně nálada byla bezvadná až do samého konce.Honil nás čas,a tak hra skončila dříve než jsme dorazili na nádraží.Trochu nám však času zbývá,zahrajem si kohoutí zápasy.Takto přispěl Big a hned určil nejmladší dvojici,ale ti nejstarší již na řadu nepřišli.Přijížděl totiž vlak.Cestu někteří prokecali,jiní prospali –Fíla,Zlesi(snad budou fotografie).Je tu Žďár a konec prvního výletu věžníků.Nesmím zapomenout na vyhlášení výsledků posledního úkolu,nejvíce nasbíraných lístečků měla rodinka Beruš a Černíka.Získali bílou čokoládu,o kterou se samozřejmě,jako dobří kamarádi se všemi podělili.No a teď už se jen těším na další takhle vydařenou akci.

Léňa