|
|
|
Polnička 02-04/02/2007 Beruš, Johny, Yettík, Ema, Móňa, Zlesi, Černítko, Míra, Polís, Rosi, Tomcat, Pitrís, Vency, Katyš, Beny, Puma, Poky, Honzys, Sádlo a Eura °°° Pátek °°°
Sádlo °°° Sobota °°° Po včerejším varování, že dnešní den bude opravdu náročný, jsme se na něj řádně vyspali. To například Zlesi, aby se na náročný den pořádně připravil, spal celou noc na spoustě zeleniny, převážně na kukuřici:) Šli jsme na snídani a jelikož jsme byli na té známé akci Polnička s přívlastkem DeLuxe, kterou pořádá Beruš, tak jsme se měli na co těšit. Rohliky a sýrus a salamus a pomazankus a zeleninokus. No bašta to byla i Eura měla svůj nazdobenéj talíř. Další plán byl jasnej, vydat se za Svatým Grálem. U snídaně se totiž strhla hádka mezi Emyskou a Zlesim o to kdo získá Grál, rozdělili si lidi na 2 půlky a pak se šlo připravovat na pátrání. První indícii jsme našli před školou u zábradlí, Poky nám ji přečetl a pak jsme přemýšleli…prej za domorodcema a říct jim kouzelnou formuli Templář a oni by nám na oplátku měli dát indícii, ale Polnička není úplně malá obec, takže domorodců je tu habaďůra. Ještě, že máme Emu Hladovou, jí snídaně nestačila a tak nás zatáhla do obchůdku, ještě že tak, protože tam nám domorodci dali indícii. Jupí! V indícii stálo Gruntovní rybník a tam se utkejte v souboji. Tomcat vyrazil v první linii a zdárně nás tam dovedl, jen se mu to Zlesi snažil znepříjemnit tím, že tvrdil, že ví kde je ten rybník ať jdem za ním, tak jsme prošli kolem rybníka a pelášíme si to dál za Zlesiho rybníkem, to už někteří nevydrželi a řekli, jdem zpět k opravdovému Gruntovnímu rybníku!:-) Našli jsme ho a nastal souboj o indícii mezi Em skupinkou a Zle skupinkou ve hře Emgličani & Zlesti. Byla to napínává bitva, ve které jsme mohli sledovat 2 různé strategie-obranou a útočnou. Nakonec vyhráli Zlestikosti, ale zachovali se gentlemansky, protože v jejich týmu bylo více chlapáků, a tak byla další hra. Fuskokoulovačka, každém do své smradlavé ponožky dal kousek sněhu a měl kouloponožku, v této hře zvítezili suveréně Emštejni. Indicie byly vyrovnané, každý tým měl stejný počet. Udělali jsme si ohýnek a byli jsme promrzlý až na kost. Další cíl cesty byla Polnička, tam jsme měli najít číslo 225, po delší době se nám to podařilo, byl to byt, kde bydlela paní kuchařka, co nám dělala tak chutné jídlo na akci. Směnili jsme s ní indicie a zase dumali a dumali. Byl to pekelnej oříšek. Rozhodli jsme se jít pro radu za Rosim a Černíkem, jak nás uviděli tak se rozhodli nás pustit do tepla školy, a my sme už ze školy až do večera nevylezli:) ve škole jsme luštili indicie a mohli jsme další získat, v úkolech, například jsme se celej tým měli dostat přes provaz ve výšce 1,5 metru vysoko,další úkol jsme stáli celej tým na spacáku a měli jsme ho převrátit…super úkoly. Pak jsme luštili a luštili…vyluštili to první Emoušovci, a Zlesounkovci až po pár nápovědách…tajenka zněla NOČNÍ HLÍDKA. Po výtečné večeři se nám všem zvětšili pupky tak o5 centimetrů, pak jsme vyrazili ven za hlídačem Grálu. Tam se nám představil a my jsme setavili tajenku a měli jsme si vybrat, ze 2 Grálů, jen jeden byl však pravej…uf správná volba. Dostali jsme odměnu a razili ke škole a strážce zpět do Francie. Ve škole jsme ještě navštívili knihovnu a tak čekala odměna, jeden bonbon, ten nám řekl, že máme jít do jídelny a tam byla kupa a kupa dobrot, takže naše pupky o5 vyrostli o dalších 5 centimetrů. Ale zvládli jsme to, bylo to náročný, ale krásný! Móňa °°° Neděle °°° V neděli jsme vstávali v 8:00, ale někdo možná vylezl o něco později. V půl deváté jsme šli do jídelny na snídani. Tentokrát byl chleba se salámem, uzeným, sýrem, vajíčkem, paprikou, máslem a rajčetem. Byl to poslední den, tak jsme se chtě nechtě museli jít sbalit. Narvali jsme věci do batohů a začali jsme uklízet. Zlesi velel WC jednotce a ostatní si rozdělili schody, třídy, chodby a šatny. Zanedlouho bylo hotovo, a tak jsme vynesli batohy ven a zahráli jsme si hop-skok. Když bylo úplně všechno hotový zamčený a připravený, vyhoupli jsme se na „velbloudy“ a vyrazili jsme ke Žďáru. Beruš se ještě vrátila, prej tam něco zapomněla, a pak už jsme šli přímo domů. Nevím, o čem se bavili ostatní, ale tam, kde jsem byl já, se mluvilo hlavně o kanadách. Po stezce jsme došli až na hráz Piláku, kde se konaly nějaký závody. Chvíli jsme váhali, jestli to nemáme obejít, protože tam byl pán v reflexní vestě, kterej by nás mohl sprdnout. Nás ale bylo dvacetkrát tolik a tak jsme sebevědomě vyrazili po cyklostezce domů. Došli jsme kolem Libušína na most pod klubovnou, kde jsme se rozešli. Domů jsme dorazili o něco dříve, než bylo plánováno, a tak jsme určitě stihli i oběd. Míra |
