Věcov 27.-29.10.2006
Pátek
V pátek 27.10.
byli všichni školáci doma. Někdo odjel na chatu, někdo zase za celý den
nespustil kukadýlka z monitoru. Jiní se jen tak váleli doma,ale my... My
přece nebudeme hloupý a vydáme se na další povedenou akcičku s Duhou!!!
Na nádraží se už shluklo pár mladších duháčků. Hádejte kde?? No jásný!! U
PC.Pak už to jelo jako po másle a než by někdo stačil říct knedlíky, zelí
a masoooo, byl nás skoro celý nádražní sál. Nastupovali jsme do dopravního
prostředku, který nás dopraví až na místo. Ale zrada! Rozdělili nás na dvě
části. V prvním vagónu seděli: Big, Emysh, Czernítko, Beny, Honzys, Puma,
Bára, Klára, Misha, Smolda, Gufy,Gába , Verča, Heri a Čeli. V druhém –
PUEX ( Pitrís, Míra, Luchysh, Polís, Venci, Sádlo, Tomcat a já ), Rosi a
Zlesík. To je divné.V tom něco bude! A taky, že jo. Sotva jsme se
nasoukali do vlaku už do nás Zlesi hustil, proč nejedeme z menšíma. Tak
tedy jestli to chcete vědět, Tak po reklamě na viděnou. ...Co byste chtěli
být?Já ovocem do jogobely :-) .... Po krátké přestávce se opět vracím do
vlaku(tady do chvíle,kdy Zlesi vysvětluje). Menší děti budou vystupovat v
Novém Městě na Moravě a pojedou autobusíkem do Věcova. My dostali mapu a
měli si nakreslit plánek cesty. Při vystupování nám totiž mapu vezme Zlesi
a už neukáže, leda za nějakej jemu prospěšnej úkol . Měli jsme vystoupit v
Rozcochách a dojít na vrchol kopce Na vršku, kde se sejdeme s mladšíma.
Cesta vlakem plynula. Gympláci vymýšleli složitou cestu a holky na to zase
káply! Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě,že :-)? Blížil se čas
výstupu. Stáli jsme u dveří a vlak se zastavil. Zlesi otevřel dveře a
stál. „Vystupujem!“. No tak du, ale vrtalo mi hlavou, že je Zlesi takovej
gentleman a nechal mě jít první, tak se juknu na ceduli a my ještě vůbec
neměli vystupovat. Ještě, že jsem tak INTELIGENTNÍ ČLOVÍČEK a koukám na
cedule:-). První úsek naší cesty jsem měla vést já. Ajajaj to nebude
dobrý. Věděla jsem, že se potřebujeme dostat na parkoviště, ale kde ho
najdu to fakt nefím. Konečně opouštíme vlak a mé obavy se potvrdili...
Vůbec jsem netuchala kam mám jít.Zlesi mi ještě přidal papír s otázkama.
Na plánek ani nepomyslím a zvolím špatný směr. Je mi to vážně líto, no ale
nikdo není neomylný. Půjčila jsem si plánek, ale stejně se v tom nedalo
moc vyznat. Naštěstí předal Zlesi vedení Polísovi a ukázalo se, že jsem
nešla až tak blbě :-)! Na silnici se každý rozešel na jednu stranu,
abychom zjistili, gde je žlutá značka ( po žlutý je to totiž skoro až na
kopec) . Tu našli a tak můžeme vyrazit dál.Baťohy na záda a de se. Kolem
rybníčku ,lesa a louček. Čas nám ubíhá a my nasazujeme dost hrubě rychlí
tempíko. Kmitali mi nožky pěkně rychle. U jedné ohrady jsem rozdala otázky
( např.: 3 dívčí a 3 chlapecká jména, 5 druhů květin, 4 vedoucí a instíci,...)
.Měli jsme na ně odpovídat tak, jak by odpovídala druhá skupinka. Mohlo se
jít dál. Zlesi předal vedení Sájulce. Ta se držela nějak pořád v zadu a ve
předu se ocitl Tomcat. Tak si tak ťapkáme,pofídáme si. Když tu najednou
někdo pronesl: „ Vede Sája ,viď Tomcate!“. Všicí se tomu začali chlámat (Polís
dodal,že to musí do kroniky ,tak to taj máš ;-) ) Sája vedla až do vesnice
Velké Janovice, gde u prvního baráčku předala vedení Tomcatovi. Za
vesničkou (nebo možná eště v ní) jsme si zahráli fotbálek s tenisákem.
Byla to docela sranda. Za dobře odehraný zápas nám Zlesi dal na chvilinku
mapu. Odbočili jsme na polní cestu. Už se blížíme cíli. Teď ještě tip
každého, který kopec to teda je. Nejlíp to vyšlo myslím Tomcatovi, ale
zbývá nám hrozně málo času. Kluci hodili sprinta a my ostatní alespoň
rychlejší chůzi a krásně jsme to stihli. Hačli si tam na vrchol a začali
obědvat. Lucyshka si položila svačinku na boooobiky a Sája nemohla být
pozadu a hodila si tam sešítek :-).Holky jsou prostě super dvojka. Po
chvilce se začali ozývat hlasy.Hodně se to rozlíhalo a slyšeli jsme je už
docela dlouho. Když přišli,pěkně nás přivítali a my je. Nasvačili se a
Lucysh vyhlásila hru „kolíčkovanou“ ! Rozdělili jsme se na skupinky a
každá dostala své jméno a dva kolíčky stejné barvy. Kolíčky měli být na
viditelném místě a jiné skupinky kradli kolíčky druhým. Někdo se do toho
pustil hned,že Honzys. Všichni jsme pokračovali dál.Po červené se dostali
až do Jimramova, gde nám domluvili návštěvu věže jednoho z kostelů.Měli
tam pěkné zvony a nízké stropy :-). Po prohlídce Rosi vymyslel úkoly (
spočítat nějaké jméno na hřbitově atd...).Všichni se rozutekli. Vrátili se
až po zjištění všech odpovědí.Následoval 45 minutový rozchod. Se
Sádlouškem a Lucyshkou jsme navštívili zdejší bistro,objednaly si zákusek.
Čekal nás poslední cíl. A to Věcov. Vydali jsme se tedy na cestu. A tak si
jdem a jdem...A někteří z PUEXu už toho měli docela dost...Třeba vím o
Sáji, Lucysh a mě. Třeba Sája už byla tak unavená, že se pověsila na
Czernítka a začala zpívat (Já si plavu se svou lodí,...... do poschodí,propluju
vám celý dům,během plavby piju rum, nebo: Když jsem šel z hub,našel jsem
zub,já na něj dub dub dub,našla ho johana z dlouhejma nohama a dál si to
nepamatuju...) prostě jí šmejklo. Ale to už jdeme kolem kraviček, který si
Big prostě musel vyfotit a pohladit.Pak se otřel o Sáju,ale pssst :-)!
Navečeřeli jsme se a šli ještě ven.Po dvojicích hrát hru se Snehurkou a 7
trpaslíkami.Každej trpaslík měl lucerničku a úkol.Sněhurka kontrolovala
všechny podpisy trpaslíků na kartičku,kterou jsme dostali od Emysh.Po
návratu do školy jsme usedli do místnosti a hráli hry, který si pro nás
připravil Míra. Postupně chodili spinkat ti nejmladší a v deset jsme už
zalehli všicí!Pro mě to byl náročný den a usnula jsem jako mimčo:-).Ale
byl to super den!!!Tak dobrou :-*
Vaše Katyshka
Sobota
Achoj všicí.
Sobota se rozjela hned pěkně od rána. Jen co jsme se vyspinkali, vlítla na
nás Ema s dost vostrou rozcvičkou:) Potom jsme se šli najíst. K snídani
byl rohlík s výbornou cibulovou (aspoň myslim) pomazánkou. S nacpanými
pupíky jsme si zbalili baťůžky a vydali se na vejlet. Před tím náš mlčící
Pitrís vyhlásil lavku pohybu a rostlin. Ještě než jsme se pořádně dostali
z Věcova, hledali jsme všicí na místních travinách ztracený nůž ,který tam
nechal Smolda při již zmíněné večerní hře na skřítky. Naneštěstí jsme ho
nenašli (to se fakt nedalo). Na začátku výletu jsme hráli stopovanou.
První šel PUEX a malé děti v čele s Emou,Bigem a Černítkem nás stopovali.
když jsme potom dorazili na zříceninu skály, chvilku jsme čekali na děti a
potom sme se všichni odebrali ke společnému obídku. Nacpali sme břicha
těstovinami a šli si prohlídnout zříceninu.
Po prohlídce
jsme se začali pomalu odebírat do školy. Těsně před Věcovem jsme si ještě
stihli zahrát Angličany a Skoty. To už bylo krásné pozdní odpoledne a po
příchodu do vesnice jsme to zapíchli ve smoldově chaloupce a tvarovali si
tam různá zvířátka a věci z marcipánu. My co jsme drželi lavku pohybu, (to
jest neustálé chození po dobu 10 hodin) chodili jsme po dvorku jak
nervózní krocani, ale přece jsme si taky něco vymodelovali (snědli).
Když se
došlo do školy, ještě jsme sháněli já, Pitrís, Katysh, Sádlo, Míra a Rosi
přísad do bramboráků, jako třeba majoránku nebo česnek. Někdy sem byl
vopravdu rád, že máme s sebou Míru, páč už byla docela tma :). Večer se
snědli bramboráky, padlo ještě něco málo her a mazali jsme spát...
autor
neznámý:)
Sobota
V sobotu nás
kolem 9:00 hod. probudil budík Myšina mobilu, na kterém hrála píseň z
pohádky Bob a Bobek. Oblékli jsme se a šli na rozcvičku, při které jsme
oběhli polovinu Věcova. Každý vymyslel jeden cvik a po dokončení rozcvičky
jsme si šli vyčistit zuby a rychle na raňajky. Pořádně jsme se najedli a
po sbalení (holek a batohů) jsme vyrazili na celodenní výlet. Ještě před
výletem náš Smolda poprosil, jestli bysme mu nepomohli najít jeho nožík,
který Smolda ztratil na místní louce. Big vyhlásil lavku chození a
poznávání květin a šli jsme. Prohledali jsme celou louku, ale nožík se
nenašel.
Puex vyrazil
před námi a cestou dělal šipky a značky, na kterých nechával obálky se
šipkami, které vedly k lístkům, na kterých byli napsány různé úkoly, např.
spočítej ovce v ohradě, hraj schovku apod. Nakonec jsme se všichni sešli u
hradní zříceniny. Dostali jsme za úkol najít poklad, což byli 2 pytlíky
bonbonů JoJo, které našel James (Bond 007) ve vykotlaném pařezu pod
zříceninou hradní věže. Prošli jsme skoro celý hrad a po prohlídce se šel
udělat pod kopec Štarkov oběd. Zatímco se vařil oběd, hráli někteří na
Skoty a Angličany.
K obědu byly
nudle s tvarohem a nananasem (toho bylo pěkně málo!!!). Jídlo bylo
výtečné.
Prohlídka
začínala ve 14:00 hod., tak jsme se vydali na cestu. Hrad měl 4 části k
prohlídce a pan průvodce nám o každém místě vyprávěl. Z hradu se šlo
stejně a potom jinou cestou a nakonec jsme vyšli na louce, kde jsme zase
hráli na Angličáky a zelený sukně, ale bylo to delší, lepší a vyhráli
Anglický rohlíky a dudákům na peci praskly dudy.
Pro příchodu
do Věcova jsme navštívili chalupu, kde bydlí babička a děda Smoldy a ti
vyrábí marcipán. Dali nám samé dobroty jako žemlovku, křížaly, sušené
ovoce a samozřejmě marcipán. Venku už byla zima a Míra, Rosi, Sádlo,
Pitris, Katysh a Polis si užívali noci co mohli a víc o nich nevím. My
jsme se ale cpali dobrotami a modelovali z marcipánu.
Po návratu
do školy už to nebyla pohádka o Karlíkovi a továrně na čokoládu. Ale k
večeři byli bramboráky s omáčkou, potom se hrály hry, vyčistit zuby a
chrrr chrrrr...
Čely
Čely, příště mi to prosím pošli na mail, ju? Dík Gogo.
Neděle
Dobré ráno!
Zbytky spánku činí zoufalý boj s decibely, které mi po desítkách vletují
do ucha. Náporu první skladby se ještě odolat dá, pak už to je horší. Snad
všichni už jsou vzhůru. Oblékáním se bezvýsledně snažím únavě naznačit, že
už sem se vyspal dost. Moje tělo má patrně jiný názor. Po ranní hygieně
následuje lehká snídaně. Asi jsem to včera s těma bramborákama přece jen
trochu přehnal. Uklízíme (dokonce i já) celou školu. James se Smoldou
ochotně a zcela dobrovolně zametli „ložnici“, čímž mě opravdu potěšili. K
divácky nejatraktivnějším činostem určitě patřilo umývání nádobí, záchodů
a třízení odpadkových košů. Po částečném spláchnutí nejočividnějších
nečistot se většina dětí odebrala do „tělocvičny“, kde s Pitrísem a Lucysh
hráli veselé hry. Přibližně kolem desáté se čety Mírovců a Pitrísovců
vydali do ulic Věcova hledat dva místní smírčí kameny. V nehezkém až
ošklivém počasí se přibližně za hodinu vrátili zpět a ven se vydali zbylí
puboši a já. Prošli jsme asi dvěma ulicemi, než nás letní monzun zasypal
další dávkou přívalových dešťů. S vědomím porážky (avšak od mnohonásobně
silnějšího nepřítele – počasí) jsme se vrátili na základnu. Úklid už byl
prakticky dokončen (i bez napalmu) a tak jsme si ani neodkládali a hned
jsme se vydali opět na cestu. Na autobusovou zastávku jsme došli promoklí,
ale po nástupu do autobusu jsme nějakej ten litr vody zase vyždímali.
Přeběhnutí na vlak probíhalo podobně, ale nátlak nepřítele se stupňoval –
lidsky řečeno – po „příchodu“ do vlaku nebylo nutno ždímat, voda tekla
sama. Ve Žďáře při pochodu na Vysočany to vypadalo podobně. Zcela
neparadoxně po příchodu do tepla domova déšť zcela ustal. No a to je
vlastně všechno. Hezký zbytek dne!
Rosi
- zpět na břézoleum -
|