 |
|
CYKLO VLKANOV 4. - 6. KVĚTNA 2007 Kdo
byl? Pátek 4. května
V pátek sme se sešli v 16:10 na nádru u PC. Když nás s kolama pan
původčí uviděl, protočili se mu panenky. I přesto sme naházeli klola do
vlaku a vyrazili. Přestupovali sme v Havlíčkově Brodě na dvoupatrák
který nás dovezl až do Sázavky, a taky nám očividně vyhovoval. Jakmile
sme v Sázavce vystoupili dostali sme podrobné informace o jízdě po
silnici. Po přejetí z asfaltky na polňačku sme zaznamenali problém.
Stoupání do kopce nám ještě víc znechutily stromy přes cestu , a tak sme
to vzali polem na nějakou normálnější asfaltku. Jelikož nás má Lucysh
ráda a chtěla abysme nasbírali co nejvíc Věžníkových stop, rozhodla se,
že nás trochu provede po zdejším kraji, abychom věděli, kde sme vlastně
byli. Do vlkovanské ubytovny sme nakonec dojeli. Zabydleli sme se a šli
si ohřát nějakej ten paras nebo chlebik. To už byla tma a nám se začala
víčka tlačit k sobě. Vzali sme to nejkratší cestou do postele. Ještě sme
dostali pohádku a nebýt Benyho rušičky byli bysme v tu ránu tuhý. Brou
noc...
Sobota 5. května Po včerejším náročným dni jsme se vzbudili veeeelmi brzo, už o půl osmý. Nikomu se ale ven ze spacáku moc nechtělo, ani se nedivím – zatažená šedivá obloha, déšť na spadnutí, prostě počasí spíš nic než moc. Ale když musíš, tak musíš. Yetti zavelela a za necelý dvě minutky už jsme stáli nastoupený na dvorku a čekali na tradiční rozcvičku. Netradičně jsme ji zahájili skákací hrou na dlaždicích, poté následovala netradiční chůze místo běhu spolu s předváděním netradičních cviků a závěrem jsme popřáli Sádlíkovi k narozkám! Už je to přece jen velká holka. Řádně protažení jsme se vrátili dovnitř a vytáhli si svoji nabalenou snídani. Po kuchyni zavoněly buchty, záviny, tousty a jim podobné pochutiny. A taky bylo fajn, že Yetti s Danou uvařili čaj. Během baštění nám Lucyš řekla plán dnešního výletu a co si ssebou máme nabalit. Byli jsme takhle poránu nečekaně rychlí a tak už jsme kolem půl devátý nervózně přešlapovali před budovou. Před výjezdem ale ještě běžná kontrola kol. Objevilo se pár málo nafouknutejch duší, ale s tímhle megavelkým problémem se několik párů rukou a několik děleno dvěma pumpiček celkem snadno vypořádalo. Tak teda vyjíždíme, směr Opatovice. I když nám počasí a technické problémy pořád moc nepřejí, celkem rychle přijíždíme do Světlé nad Sázavou. Tam, aby se neřeklo, solidně blokujeme provoz. Slovy Madame de Pompadour – „Po nás potopa!“ Teda nee potopa, ale kolona. To je skoro stejný:) Zastavujeme na náměstí a vůdkyně chytře usuzují, že po silnici to bude peklo a tak dál pokračujem pěšmo po chodníku. Ale ještě předtím naše chytré vůdkyně musely najít správnou cestu, tudíž vzniklou mezeru jsme zaplnili momentálně velmi populární hrou HopSkok. Jedeme dál, kolem rybníka, na kterém zrovna probíhaly rybářské závody. Poky, cože to tam vlastně lovili? Mno jako jasný že ryby, ale jaký? Fakt nefim. Jo a ještě na tom rybníku měli fakt super ostrůvek. Byl moc krásnej, oproti němu náš Horňák hadr! Jedeme stále po modré, do Závidkovic a dál. Přijíždíme do (Rockové) Lipnice a jedem se podívat na Národní památník odposlechu. Že jste o něm nikdy neslyšeli? Nevadí, on je totiž docela novej. Koukáme na Ústa pravdy a Bretschneiderovo ucho vytesaný do skály. Úchvatný pohled. Vracíme se zpátky do Lipnice na prohlídku hradu. Prohlídka začíná až ve dvě, což nám ale vůbec nevadí – sedáme si před hrad, vytahujem chlebíky a paštiky a začínáme dlabat. Po zajisté vydatném obědě rozehráváme pár HopSkoků. Jenže už se nachýlila kýžená hodina a tak celá partička kromě Džina a Pitrise vyráží objevovat hradní tajemství. Hodinová prohlídka byla určitě nadmíru poučná. Ještě skupinové foto u hradeb a vyrážíme dál. Na rozcestníku pod Lipnicí se vydáváme po žlutý do Broumovy Lhoty, tam pokračujem po silnici a vracíme se zpátky do Závidkovic a posléze i do Světlý nad Sázavou. Tam opět zastavujem na náměstíčku. Yetti s klanem Kellerovic jdou do Penny nakoupit. Před jejich odchodem ale probíhá rozhovor typu: „Yetti, kup mi prosím Salko... tak mě taky... a mě taky... i mě!“ „Tak kolik jich chcete?“ „Jeden, dva, tři, čtyři, pět... PĚT!“ Mno asi tak. Nejspíš se chystá megavelká Salko párty. Nákupčí odchází a zbytek jde pro změnu hrát HopSkok. Už nás to pomalu přestává bavit, jenže Yetti aspol. nikde. Začínáme hrát schovku, ale Polís ani nestačí všechny zapikat, přichází totiž nákupčí četa v obležení několika červenejch tašek značky Penny market. Rozděluje se proviant a už už chceme jet, když vtom se ozve Poky: „Já sem asi píchnul!“ Tak asi nebo určitě? No asi určitě. Tým “Charlie“ vyráží zpátky domů (to jakože do Vlkanova) a tým “Podrž-granát-a-hoď-Charliemu“ mezitím rozdělal nářadíčko a začal operovat. Operace proběhla úspěšně, ani svorky ani skalpel jsme nepotřebovali. Jedeme po staré známé cestě a bez větších problémů dorážíme do Vlkanova. Únava je patrná – přece jen 34 kiláků je 34 kiláků – a proto všichni ulehají a odpočívají. Všichni kromě kuchařek, které nám zanedlouho servírují báječné těstoviny. První chod – nudle alá bažant neboli nudle na slano neboli nudle s kečupem, cibulkou a masem. Druhý chod – nudle na sladko neboli nudle s tvarohem, cukrem a máslem. Třetí chod – nudle s čajem ale bez nudlí:) Po večeři znovu odpočíváme, ale ani tentokrát nee nadlouho. Dospělí nás poslali do terénu pro brambory, že prej na zítřejší oběd. Taxme se oblíkli a vyrazili. Byla to fakt dřina – hlavně když nás jedna moc příjemná paní (asi tak jako tříska v zadní části těla) důrazně upozornila, že dál nemáme chodit, že tam sou koní uprchlíci (to jakože koňové, co utekli ze stáje). Ale nakonec mise splněna – brambory jsme dostali, žádní mrtví. Jenže do ubytovny jsme nemohli, a tak jsme si šli na dvorek zaskákat. Jojo, pro jistotu opět HopSkok. To abychme nevyšli ze cviku. Když jsme potom vešli dovnitř, čekalo nás velké přeqapení. Hlavní místnost byla upravená pro večerní hry! Zahajujeme Kolíčkovanou – 2 týmy se snaží co nejdřív dopravit své kolíčky ze šňůry do talíře a to bez pomoci rukou. Následuje zábavná VidličkoLžícoNožovaná – členové obou týmů sedí za sebou a pomocí domluveného znamení musí určit, kterou část příborové sady jim vedoucí ukázal. Pro oddechnutí hrajeme Míčkovanou – 2 týmy hází tenisáky do bedýnky, když se první trefí, posouvá se dozadu a celý tým postupuje dopředu. Další hra – Gymnastická – prověřila, jak moc jsme ohební. Hází se pořád dokola kostkou a tím se určí končetina a pole, na které se musí končetina dostat. Značně rozlámaní si sedáme do kroužku a už se smějeme při populárních Městech. Na závěr ještě hrajeme Benyho novinku – Balónovou argumentaci – každý si vylosuje povolání a snaží se obhájit, proč zrovna on(a) nesmí být vyhozen(a) z klesajícího balónu. To už jsou ale všichni unavení a proto toho necháváme a jdeme na kutě. Ještě vyhlášení páteční tipovačky a večerní hygiena, páč nejsme žádný prasátka. A už ležíme ve spacácích. Lucyš nám na dobrou noc předčítá Bořkovy lapálie... - pitris - Neděle 6. května Usínala jsem při krásných romantických písničkách z Mírový MPtrosky:). Netušila jsem ale, co mě čeká ráno. Asi jsem málo zdůraznila, že bych chtěla JEMNĚ probudit. Spím, spím a najedou. Rany jako z děla (nebo spíš ze samopalu) To byl největší lek!!! No, ale byla jsem vzhůru. Fakt vám převelice děkuji chlapiiii! Teď se budu na akci bát usnout:). Rozcvička byla luxusní a to vám povídám, takových by mohlo být víc:)! Ptáte se proč vlastně? No bylo to asi tak: Leželi jsme na zádech, zavřený oči a dýchali. Následoval další cvik: Ošiška stále zavřená a ručičky natáhnout před sebe jako kdyby jsme na něco chtěli dosáhnout. Třeba Polís sahal po uzeném masíčku, já po lízátkách a třeba takovej Míra ....To radši až po desáté večerní:-D! Nesměli chybět oči a nejtěžší cvik : Dát si nožku přes nožku, položit je a hlavičku položit na druhou stranu:). Čekala nás jedna z nejdůležitějších částí dne. Hygiena? NE!!!Tsss... Přece snídaně:) . Mňamózní marmeládka s rohlíkama nebo rohlíky s marmeládkou:). Jak chcete. Hezky do postýlky. To se to snídalo. Takový lehárko. Začalo se mírně uklízet a balit na výlet za zvířátky. Nasedli jsme na kola a jelo se. Cestička byla asi pětikilometrová. Někdy z kopce, někdy do kopce ( dost často :-D ) a občas i rovně, ale to bych nepřeháněla. Ani jeden z nás si nevšiml cedule se zvířátky:) Proto jsme vyjeli kopec a pak si ho zase krásně sjeli dolů. Alespoň jsme si prohlídli kus vesnice. Z dálky byl vidět dům. Už tam asi budeme. A taky jo. Přivítala nás krásná roztomilá kočička. Naštěstí jen z klece. Myslím,že to byl možná rys...Ale nechci kecat. To bylo ještě to příjemnější přivítání. Následovalo to horší. Z domu vyšel nějakej pán. Vypadal rozzlobeně. A hned na nás vypálil,že esi jdeme na prohlídku, tak až v jedenáct. Yetti se ale nedala a řekla mu, co měla na srdci!!! Pán si ještě něco zamumlal, myslím, že něco o tom, že ho paní ředitelka pěkně štve. Pak nám oznámil, ať počkáme. Tak jsme čekali. Hráli hop-skok. Tahle hra je fakt super. A měli ste vidět Mírovi džampy! Udělali jsme pár good foteček, třeba skoro všechny holkiii měli něco červenýho a kluciii byli zasejk všicí v tmavým. Pak přiběhl pes. Jako střela. Fakt!To byla rychlost. Jak když krokouši sežrali mněhně. Hned za ním pán. Prvně jsme se zastavili u dvou ptáčků. A to pořádných. Pak už to šlo jako po másle. Ptáků tam bylo hafec, takže si nepamatuju, jak to šlo po sobě, ale vím, že nám pán ( kterej už byl teď příjemnej :-D ) ukazoval maličkou (mláďátko) sovičku pálenou, kterou jsme si všicí pohladili. Byla rozkošná. Takovej chlupáček. Takovýho ťutíka mít doma :). Pokračujeme dál a dojdem ke kleci, kde lítal ze strany na stranu norek. Ani vyfotit se to nedalo. Byla to největšejší rychlost!!! Vedle bylo akvárko, kde si pěkně plaval a že uměl dooost dobře plavat. Pán donesl malýho cejna,aby nám ukázal, jak loví. Natočila jsem to na video...to se nedá popsat. Je to lovec, ledoborec na konec:)! Taky jsme viděli dvě malý veverušky, další ptáčky a černýho i bílýho čápa. A vydrouška!!! Ten se nejvíc líbil Pitískovi:). Přece jenom je to jeho krev. Pán se s námi rozloučil a my mohli jet zpátky na obídek. „Doma“ jsme si zahráli pár her. A dobalili baťohy. Přišla další z nejdůležitějších částí dne. No? Co to asi bylo?:-D OOOBBBĚĚĚDDD!!!Nejmňamóznější gulášová polívčička. Při papkání jsme s Pitrískem zjistili, jak krásně lítaj brambory a že katapult může být i lžička :-D! Po obídku trošku nervíků. Stavěli jsme véčko z domina. Někomu se to ani po několikátý nepovedlo. A nervíky jsou nervíky :) . Ještě jsme si na chvilku hajnuli, teda někdo:), pak udělali další společnou fotečku a začali uklízet. To bylo během chvilky hotovo, a tak se můžem rozloučit s ubytovnou, nasednout a odjet směr Sázavka. Cesta byla pořád do kopce a když už se zdálo, že by to mohlo být lepší, bylo to ještě horší :-D. Třeba poslední část cesty se mi moc nezamlouvala. Ale vyjela jsem to s jazykem až na zemi. Pak už jenom kopeček dolů k zastávce,kde jsme pořídili ještě poslední společnou fotešku a zahráli hop-skok. Vláček už přijížděl. Jenže k naší smůle neměl nákladní vagón. Naštěstí tam byl hodnej pan průvodčí, který nám pomohl kola rozmístit po vlaku :). A jelo se domů. Já s Mírou, Pitísem a Polísem jsme po cestě poslouchali zajimavé písničky a popíjeli salko. O ostatních moc nefím. A tak skončila krásná, zajímavá akcička. I když jsem se jí trošku bála, jsem moc ráda, že jsem tam nechyběla!!!! - katysh - |
