28-30/09/2007

poky, čely, dalík, puma, honzys, juniorka, beny, katysh, lucysh, míra, pitris, gogo, yetti, big

Je tu pátek a máme svátek, takže razíme na výlet do Bystřice. A sraz byl kde?? No jako obvykle u PC. Ale už v 8:20, což je pro někoho dost brzo... Takle si to du na nádr a najednou za mnou Big s kotlíkem a bez batohu. Prý nechal doma kotlík, taxe eště vracel:)

Koupili sme jízdenku a mohli sme nasednout do vlaku a jet. A Big byl dost překvapený, že jízdenka pro 13 lidí stála jen 210,- :). No takže sme nasedli do vlaku, otevřeli všechna okna, páč normálně topili a mohli vyjet. Když sme vyjížděli ze Žďáru, tak bylo krásně. Ale čím víc sme se blížili k Bystřici, tím víc bylo černo a začínalo pršet. V Novým Městě jen přeháňka, ale v Bystřici úplná průtrž mračen. Fakt hustý:) Takže sme nasadili pláštěnky, hodili batoh na záda a šli do toho psího počasí. Kdyby aspoň ten nádr neměli tak daleko od centra. Ale ono to bylo asi víc jak 1 km a tady v tom počasí....K DDM, kde sme byli ubytovaní sme došli kolem desátý. Jenže Big byl s ředitelem domluvený až na půl jedenáctou a střecha žádná a děsně lilo. Takže sme se šli schovat pod most:) a hlídali sme vchod, aby nám pan ředitel neutekl. Ale čas utíkal a pořád nikdo nešel. Až najednou vidíme 3 týpky, jak si to mašíruj do DDM. Vzali za kliku a normálně šli dovnitř. Takže buď sme blbě hlídali anebo měli svoje klíče. Jenže druhá možnost je docela nereálná, takže sme blbě hlídali:) No nevadí, aspoň sme si pod mostem zahráli tichou poštu. Vzali sme teda batohy, šli se ubytovat a naobědvat. Všichni chleba, rohlíky...a Čely měl kuřátko..Tsssss! A ubytování fakt luxus. Prostě spali sme v zrcadlovým sále, video, DVD, rádio, bedny jak k...a, kuchyňka a naši puboši /po výletě sme jim začali říkat "torpéda"/ hned objevili počítačovou učebnu. A co jiného, hned tam nalezli. Ale to neva, stejně děsně lilo a taxme čekali, jesli přestane, abysme mohli vyrazit na výlet. A asi tak po hodině skutečně přestalo, takže sme se sbalili na výlet a mohli vyrazit. Míra s Gogem šli napřed a hráli sme stopovanou, šli po šipkách a plnili různý úkoly...První z úkolů byl zjisti otevírací dobu lékárny, kterou sme míjeli. Takže sme vyslali torpéda Honzyse a Čelyho. Běželi strašný kus a Dála nám pak řekl, že lékárna byla přece za rohem, že neví, kde sou klucit tak dlouho:) Další z úkolů bylo nasbírat 200 šípků a jít podél drátů vysokého napětí: to byl drsný úkol, páč před tím lilo, takže pole namáchaný a my měli krásný botičky:). Potom to taky bylo poznat na silnici, kde sme vyšli. Všude samý blátivý šlápoty a tak... No tímhle způsobem sme měli dojít až k Vítochovskému kostelíku. A najednou byl úkol: Od této chvíle až k dalšímu úkolu musíte mlčet. Úkol nad naše síly, teda nad torpédový...No a když mlčíte a chcete upozornit na růžový domeček, tak je to fakt super:) To si určitě dokážete představit...A pak už sme došli do Vítochova a chystali se ke kostelíku. Puboši šli první a nekoukali se za sebe. A najednou ze zatáčky vyjel chlap na kole a řval na Pumu, ať uhne. Ta uhla, ale Dála se zasmál a pán se asi naštval. Zastavil a otočil se na něj: "Je tady něco k smíchu?? Podívej se támhle. Vidíš to?? Tam letí pár facek, tak ať nepřiletí na tebe!!" A pán se na nás koukl a odjel. My bysme se mu omluvili, jenže sme nemohli mluvit. Pán si musel myslet, že sme úplně blbý... Došli sme ke kostelíku a Gogo s Mírou nikde. Taxme si mezitím přečetli pověst a obhlídli kostelík. A jak tak dem, najednou pán s kamerou a druhý má klapku. Natáčeli tam ňákej dokument /asi Toulavou kameru/. Nakonec už přišel i Gogo s Mírou jenže z úplně jiný strany, páč my sme minuli jeden úkol, ve kterým bylo, že je máme v lese najít. Chudáčci tam na nás celou dobu čekali:)

Po Vítochově sme vyrazili směr Karasín. A jaxme pořád stoupali výš a výš, taxe nám poskytoval nádherný výhled. Ani na hory nemusíme...Ale jelikož už bylo ze pět 5, taxme mákli, abychom eště stihli jít na rozhlednu. Když sme tam přišli, tak už paní zavírala bufík, ale rozhledna je otevřena až do 20, takže sme měli velký štěstí a mohli vyjít nahoru. Vyšlapali sme zabijáckých 129 schodů /jako po tom výletě je to fakt hodně/ a už sme se kochalu krajinou. A najednou Big: Ty vogo, tam se blejská...A fakt. Před náma byla obloha úplně černá a blesky lítaly a hřmělo, prostě děs... Ale ňák sme nespěchali. Říkali sme si, že to přejde a nic z toho nebude. Jenže sme se dost mýlili. Čím víc sme se blížili k Bystřici, tím větší bylo černo. Asi je Bystřice ňáká prokletá nebo už fakt neím... Šli sme a šli a najednou tma jak v pytli. Prostě úplná tma a každou chvíli nás osvítil nějakej blesk a vylekal hrom. Ale pořád nepršelo, taxme si mysleli, že to stihneme a určitě ani nezmoknem. Ale smůla. Najednou začalo hodně pršet. Vzali pláštěnky a šli dál. Nikdy přece nemůže být hůř. Myslíte?? Já neím no...Přestalo pršet a místo toho začaly padat kroupy. Ale jako fakt a ne zrovna maličkatý. A dyby ste věděli, jak strašně to štípe. To bylo hrozný...Radši sme se rychle běželi schovat do zastávky. Blesky, hromy, kroupy no prstě krása. Co víc si přát??:) po chvilce to naštěstí ustalo a šli sme dál. A teď zase začalo svítit sluníčko. Ale jak. To vám bylo tak strašně moc krásný...No a to už sme konečně došli do Bystřice. Otevřeli dveře do DDM, zuli si botky, šli do sálu a padli mrtví na karimatky. Ale můžu vám říct, že to byl fakt super zážitek:) Pak už sme si jenom uvařili večeři /brambory s mlíčkem/ a zahráli pár her. Na dobrou noc četl Big dětem Harryho Pottera 7, takže se jim to určo líbilo a dobře se jim spinkalo. S vedoucíma a Benym sme v kuchyni hráli hru, že jedeme na 3-týdenní cestu vlakem Ruskem a koho si vezmeme s sebou. Na výběr byli různý lidi /alternativní týpek, tlustá Němec, učitelka, feťák/, ale nakonec sme se rozhodli pro sedmiletou holčičku, skladatele, doktora, tanečnici, afrického studenta a další, ale to už si nepamatuju. V jednu sme se konečně dostali do spacáků a snili krásné sny. Dobrou noc:)

-lucyshka-

Sobota 29/09

A "Bigovy" zvony bimbají a my se probouzíme do dalšího dne. Je tu sobota a čeká nás další výlet. Tentokrát to bude docela náročná procházka - projít zříceniny Zubštejn, Pyšolec, Aueršperk. Ale když se pořádně rozhýbete a k tomu si ještě pořádně nacpete pupíky pěkně vypečenýma rohlíkama, tak to jistě hravě zvládneme.

Nabalit baťůžky, nezapomenout na kotlíky a vyrážíme směr Pivonice. Cestu jsme zvolili nejdříve po silnici. Hned na začátku jsme si zahráli zamotaného hada. Okolo hlavičky háďátka se zamotává celé tělíčko. A dokolečka, dokola, až jsme pěkně v chumlíčku. Potom nastupuje hlavička a snaží se vylézt, podlézt, až se zase celý tělíčko hada rozmotá. A jdeme dál. Ty kráso, před námi stádo kraviček. Pěkně jsme se s nima pomazlili, teda chtěli jsme, ale nějak se nás lekly, či co?! A jelikož Katyška chtěla stůj co stůj vidět i telátka, museli jsme chtě nechtě dojít až do teletníku. A byly tam, holky jedny malý. Jenže čas utíkal, tak jsme vyrazili dál. Ještě pár jablíček na cestu jsme si "půjčili" a hurá na Zubštejn. A stoupáme a stoupáme i houby po cestě sbíráme a už jich taky máme. A konečně! Jsme tu! Na Zubštejně! Lucyš nám přečetla pověst o Blažence a její nevěrné lásce, pak jsme si zříceninu pořádně prošli. Jenže nám začíná dost kručet v bříšku. No, nic. Musíme začít chystat oběd. Udělat ohniště, najít chrastí, dřevo a můžeme začít. Našli jsme si zajímavý místo. Pěkně tam profukovalo, takže udržet oheň v takovým průvanu....no, vyřešili jsme to docela zajímavě. Začali jsme skládat kameny kolem ohniště na sebe výš a výš, až nám vznikla skvělá pec. A to se to potom vařilo. Pochutnali jsme si na těstovinách na sladko s kompůtkem. Chvilka odpočinku, uklidit ohniště a opět vyrážíme na další zříceninu - Pyšolec. A zase les a spousta hub. A my neodoláme a sbíráme a sbíráme. Přece je tam nenecháme, ne?! Kotlíky se nám pěkně začínají plnit, to je pravda. Opět jsme vylezli a slezli spoustů kopců a čím dál se blížili k Pyšolci. Pěkně jsme naslouchali Lucyš, která nám přečetla pověst o Loupežnících na Pyšolci a zjistili jsme, že nám ten čas nějak moc rychle utíká. Tak jsme se museli vydat dál na poslední zříceninu Aueršperk. Zvolili jsme si cestu kratší, taková ta naše zkratka. Ale na mapě byla, to zase jo. A tak si tak jdeme a najednou se před námi objeví něco fakt krásnýho - výhled na Vír. Ale ne na výra obecného ale na Vír s měkkým I. Na přehradu. No, fakt nádherný! Pěkně jsme se pokochali a capkáme dál a dál. A jak jinak zase před náma kopec, ale tentokrát fakt dost hnusnej. Po náročném výstupu jsme se vyvalili na louku, kde jsme se vydýchali a pak nás Katyš překvapila a příjemně hrou s lístečkama. A moc se nám líbila, páč jsme mohli u ní sedět, ležet a jen tak se válet. Všichni jsme se stali písmenkama z abecedy a vymýšleli jsme slova na začáteční svoje písmeno - kytičky, rybičky, města....a bylo toho moc. A kdo zvítězil? No, přece Bigoušek. Učitel jeden! Mezitím se nám už ozval Pitrísek, že už je na cestě za námi. Tak jsme po zaslouženém odpočinku museli opět vyrazit, abysme se našli. Sice se Pitrísek vydal po modré turistické značce jako my, trochu bloudil, páč klub turistů nějak zajímavě značil cestu, ale povedlo se! Prostě jsme se našli, jupí! A teď už hurá na Aueršperk. Ze zříceniny se dochovalo jen korzo věže. Naběhla Lucyš s pověstí o Hejkalovi, posvačili jsme a museli jsme se pomalinku polehounku navracet do Bystřice do našeho domečku. Vydali jsme se po modré značce a měli to teda dost blbě značený. Na některých místech jsme vůbec nevěděli kam máme jít. Ale zvládli jsme to a dorazili jsme do Bystřice. Sice hodně dlouho, ale nebylo to až tak hrozný:) Většina pak naklusala do kuchyně a začla se připravovat večeře. Byla rýže s kuřecím masíčkem. To jsme si nadlábli:) Po večeři jsme ještě očistili houby. A že jich bylo... Potom už jsme si mohli jít zahrát hry. Hrála se pantomima /obsluha veřejného WC, polykač ohně, Pitrís předváděl ženský pěvecký sbor, Míra písemný styk- no tipněte si, jak to asi předvedl:)..../. Pak byla na řadě hra s kolíky. Byly zavěšené na provázku a postupně z každé skupiny vyběhl jeden a musel ho sundat pusou. A taky ještě pexeso. Hrálo se ve skupinách, ale jinak normální pexeso. Teda muselo se běhat o poschodí níž, takže trochu těžší na spolupráci. Ale jinak jsme si ty hry užili. No a potom už byla hotová druhá večeře, smaženice, takže kdo chtěl, mohl si jít dát. A jakmile jsme dojedli, byla večerka a všichni padli jak mrtví... S vedoucíma jsme ještě šli do kuchyňky zahrát si nějaké hry /pantomima a tak/ a Beny tam pořád nacházel nějaké krabice s vybavením do počítače a na začátku bylo věcí minimálně 10 a pak postupně začaly mizet a mizet. Beny, copak si s tím udělal???:) A tímto končí naše náročná sobota, teda už možná neděle. Tak to je vše přátelé!

-Yetti-

Neděle 30/09

Probudili jsme se do krásného nového nedělního dne asi ve tři čtvrtě na osum (někteří jako do školy:) Big nám hned objasnil plán dnešního dne a řekl, že není času nazbyt a že se máme všichni hned sbalit. Nikdo si nedovolil odporovat, a proto bylo vše za pár minut hotovo. Dali jsme si batohy do šatny, aby se mohla spací místnost uklidit. Potom nás Yetti zavolala na snídani. Neposlušní mladí puboši měli za trest každý jen jeden plátek vánočky, zatímco vedoucí a instíci si cpali pupky k prasknutí. K tomu ještě dobrý kakajíčko. Po snídani jsme vyrazili ven s jasným cílem - Siesta Park neboli bystřické lanové centrum. Hned vedle sportovní haly. Dorazili jsme tam skoro hned, jenže ono bylo zamčeno a nikdo tam nebyl! Ale pohotová Yetti vzala do ruky mobil a domluvila nám vstup. Psali tam, že prý do pěti minut se někdo objeví. Malinkou mezeru v programu zaplnila Lucyš a její hry - HopSkok a KámenNůžkyPapír. Po chvilce (ale delší než 5 minut!) přijel chlápek, uvítal nás a otevřel centrum. Po odložení věcí a zběžném prohlédnutí centra nás chlápek - Standa zaučil v jištění a poté co jsme si v pohodě prolezli překážky 20cm nad zemí, nám řekl, že teď skončí sranda (on a jeho banda, Standa:) Nasoukali jsme se do výstroje a zkusili si zajistit se na překážkách. Všichni to zvládli na jedničku a tak nic nebránilo tomu, abysme vylezli po žebříku do dvanáctimetrové výšky! Teda vlastně jedna věc tomu bránila - strach. Ale ten je od toho, aby se překonával, a tak už první odvážlivec Honzys lezl na první ze šesti překážek. U Katysh se strach projevil trochu víc než u ostatních, ale zkušený Standa se nenechal vyvést z míry a Katysh začal uklidňovat. Její strach asi dostal strach, takže za chvíli už Katysh suverénně kráčela přes první lanovou překážku. Někteří rychleji, někteří pomaleji, ale všichni s maximálním nasazením a prožitkem překonali všech šest překážek - Tramvaj 1, Girlandy, Účka s lávkou, Pohyblivý most, Pavučinu a Tramvaj 2. Ale tohle všechno bylo nic v porovnání s poslední činností. Třešnička na dortu, skok BIG SWING ze 12ti metrů! Slova asi nedokážou popsat pocity a zážitky. To musí vědět každý skokan sám, jak se cítil, jestli se sebou hodně bojoval než skočil, jak moc si to užíval...sám za sebe můžu říct, že být jediný kdo neskočil by pro mě bylo nemyslitelné, takže jsem byl odhodlán skočit. Ale bál jsem se. Moc. Po prvním zhoupnutí jsem si to užíval, žejo Bigu? Na zemi jsem se ale ještě 5 minut klepal jak ratlik. Rozloučili jsme se se Standou, vykoupili mu zásobu Kofoly a odešli směr DDM, plán byl jasnej - najíst se, uklidit a jít na vlak. Nakonec se ani nevařila bramboračka, kdo měl hlad, vzal si vánočku. Uklidili jsme celkem rychle a vyrazili na vlak. Na nádraží jsme došli s předstihem a tak jsme si zahráli Bigovu hru "KrokUděláTen,Kdo..." Ale to už jel vlak, tak jsme nastoupili. Spokojení a nic netušící jsme dojeli až do NMnM. Potom se to stalo. Honza Mašinka Čech za náma přišel s tím, že ukradli kus kolejí a vlak nejede. A že možná pojede náhradní autobus. Prvně jsme mysleli, že si z nás dělá srandu, ale když to začal říkat i ostatním spolucestujícím, došlo nám, že mluvil pravdu. Vystoupili jsme a na nádraží čekali. Další info bylo, že ukradli 12cm kolejí někde u Veselíčka. A tak jsme čekali a čekali a čekali na autobus. Chvíle jsme si krátili hrami - SlepýHlídač a VašíčekBezČárky. Autobus přijel po notné chvíli čekání, kdy někteří už kupovali kolu v přilehlém hotelu. Nasedli jsme a zmáčkli se, poněvadž jsme očekávali velký nápor turistů. V autobuse to bylo převelice zajímavé, zejména nedostatek vzduchu a úžasné otáčení busu na zastávkách (Radňovice :) Nakonec jsme ale v pořádku dojeli na žďárský nádraží. Vystoupili, konečně se nadechli, rozloučili se a vydali se každý svým směrem domů...jedním slovem - NEUVĚŘITELNÉ:)

-pitris-