 |
|
Kdo jel?
A jak to bylo? Sice jsem před akcí měla několik bezesných nocí, protože jsem furt viděla jak nás pojede strašně moc a nevezmou nás do autobusu! Naštěstí se to nevyplnilo a na nádru se nás sešlo pouhých 12! Nechtělo se mi tomu věřit, ale tentokrát mi to vůbec nevadilo. Zřejmě pozdní návrat a vysoká cena akce všechny odradila jet vyzkoušet zase něco nového! Takže v klídku jsme se zařadili do fronty na autobus a v pohodě jsme se všichni do busu vešli a usadili se. No být nás o pár víc, tak už se asi neusadíme. Vyjeli jsme, nějací žrouti začali hnedka svačit, někdo pospával, někdo si povídal a najednou…hra! :) Big nám vysvětlil první hru. Sedadlová dvojice dostala na kartičce večerníčkovou dvojici. A každá dvojice si měla vymyslet nějaké povídání, aby ostatní poznali o jaký večerníček jde. Pak proběhlo stěhování v autobuse, uvolnily se zadní místa. Jo a víte, že vzadu není pět sedadel? No když tam sedí Johny tak tam jsou jen čtyři! Fakt! :) A po přestěhování jsme k sobě měli všichni blíž a tak jsme začali hrát tu hru. Všichni to měli docela jednoduchý, akorát Ferda s Broukem nám dali docela zabrat. A víte proč? Páč takovej večerníček dávali jen před 30 možná 40 lety a teď už si ho nikdo nepamatuje! Pak jsme si zahráli ještě jednu tipovací soutěž o Pardubicích a teď jsem si vzpomněla, že jsme ji zapomněli vyhodnotit, ale to nevadí! Za hoďku a půl jsme dojeli tam kam jsme měli. Rozdělili jsme čísla dvojicím, abychom se náhodou neztratili, páč při tak malým počtu bysme si to přece nemohli dovolit! Akorát dvojice číslo jedna nám dělala nějaké problémy, tak jsme ji degradovali na nuly! No a tyto dvě nuly nás měli dovést k infocentru. Rovnou za nosem. Když jsme došli k ceduli, kde bylo napsáno INFOcentrum a šipka přímo dolů do jedněch dveří, tak jsme ještě na místě nebyli. Bylo to takový zajímavý, pořád jsme hledali kde to tam teda vlastně je a pak jsme zjistili, že to je ještě o pár metrů dál a proč tam maj tu ceduli, to jsme nezjistili… Infocentrum měli opravdu honosné. Pěkně jsme se tam všichni vetřeli a zahřáli. Vzali jsme si mapky a ptali jsme se pana infocentristy na zvídavé a záludné otázky. Pak jsme šli na náměstí, kde měli velký vánoční strom. A to bylo tak všechno co tam měli:( Ale krásné staré baráčky tam byly, takže náměstí hezké. Vydali jsme se po naučné stezce směr zámek. V Příhrádku jsme si prohlédli mini vánoční tržnici, ohřáli jsme se s Ponocným u ohýnku a hned vedle v takovým baráčku jsme měli příležitost poznat staročeské vánoční tradice a lidové zvyky jako je házení střevícem, lití vosku, věštění z hrnečku, polínka, skořápky a další. Mnozí z nás si si spoustu věcí na vlastní kůži vyzkoušela a .... a už ví co je čeká! Pak jsme šli do zámku na další vánoční výstavu. U pokladny jsme si dali malou ohřívací a hlavně svačící pauzičku a šli jsme navštívit tu výstavu – dvě místnůstky s vánočními předměty a pár slečen a dam vyrábějících vánoční dekoraci. No co byste taky za pětikačku chtěli! A teď už nás čekali jen nákupy!!! Jupííí!!! Jako první jsme zvolili nakupovací místo s názvem Pardubické Vánoce na výstavišti Ideon. Za půl hoďky jsme měli nakoupeno. Asi další půlhoďku jsme nakupovali Trdelníky, dobrota! A pak jsme společně vyrazili opět do centra. Zde jsme si dali skoro dvouhodinový rozchod. No rozchod, moc jsme se nerozešli, akorát skupinka čtyř pubošů si šla po svých. My jsme šli teda taky po svých, ale všichni společně, i když občas se nám taky někdo někde zatoulal. Takže jsme tak procházeli obchůdky a obchoďáky a občas si někdo něco koupil. Nakonec nás to už fakt nebavilo, takže jsme zvolili nakupování lepších věcí – jídla! Někdo si skočil na pizzu a někdo se šel usádlit do Mekáče. Nakonec se tam sešla zase celá naše skupinka a bylo tam opravdu veselo se slečnou separistkou. No prostě Johny zase dělal ostudu. Jelikož jsme se tam tak přecpali, že jsme se nemohli vrátit na místo srazu, zavolali jsme skupince pubošů, že už jsme jeli domů, aby přijeli sami, že ve čtyři jim to taky jede. Věděli jsme, že až půjdou na nádr, že musí projít kolem Mekáče, takže jsme tam na ně vyčkávali. No a tak jak jsme překvapili my je, tak překvapili oni nás, protože šli taky do Mekáče. Takže jsme tam ještě chvíli seděli a pak jsme se jim začali pomalu ztrácet. Prostě byli jsme strašně vtipní! Nakonec to dopadlo tak, že Em s Moňou tam zůstali nejdýl a všichni jim utekli. No ale jelikož nejsme s Moňou žádný trubky, věděli jsme kde je nádraží a vyrazili jsme za nima. Nevím co se tedy dělo po cestě v hlavní skupince, u nás se dělo jen to, že když jsme čekali na zelenou na jednom přechodu, došla nás skupinka asi čtyř frajerů, stoupli si za nás a hodnotili naše krásné postavy. Menší problém byl v tom, že to byli ukrajinci a my jim vůbec nerozuměli, ale lichotilo nám to, že konečně si nás někdo všimnul. Před nádražní budovou jsme se všichni sešli a čekalo nás předávání dárečků. Vybrali jsme si jednu borovičku hned vedle nádraží. Dárečky jsme si očíslovaly a pak si náhodně vybrali dárek jiný. Každý měl obrovskou radost, například Vency z mrtvého štěnátka, Móňa z přívěšku se jménem Miloslav a z podobně krásných dárečků. Jo a málem bych zapomněla, taky jsme si u toho stromečku krásně zazpívali. No nebudu to komentovat, fakt krásně! Teď už jen rychle koupit jízdenku, spočítat nástupiště a nasednout do toho správného vlaku. Ve vlaku jsme se rozdělili na schůzky a hráli jsme hru o kůže. Takový šifry jsme luštili. Ufff! Ale vyhráli ti nejlepší! V Kolíně jsme přestupovali. Vlak měl 20 minut zpoždění!!! Takže jsme se prvně podívali jak tam mají krásné smradlavé nádraží a pak jsme si radši na nástupišti na čerstvým vzduchu povídali o dárcích, které bychom rádi od ježicha dostali a nebo jaké dárky si myslíme, že dostanou ostatní. Ani jsme to nestihli a už tu byl vlak. Obsadili jsme volná kupéčka a vydali jsme se domůůůů! V našem kupéčku jsme si hráli super hru s pexesem. No třeba si vytáhnete buk a musíte ho předvést bez pomocí slov a ostatní musí uhodnout co to je. Paráda. Dost jsme se nařechtali! To vám povím. Akorát já jsem se občas nějak nesmála…No to tu nebudeme rozepisovat. Protože nakonec jsme všichni všechno uhádli, pochopili a předvedli, jsme prostě strašně šikovní. No a takhle nám skončila naše předvánoční pardubická akcička! Bylo to náročný, všude velká zima a Pardubice takový zajímavý. Čekala jsem od toho víc, ale tak zas víme, že příští rok pojedem asi radši zase do Brna :) Mějte se všichni krásně vánočně! Váš eMoušek No muselo to být fajn, v Pardubicích! A zatím je kronika bez fotek, snad je dodá Katysh, hm? |