Výprava do aljašské divočiny.
Džumbíkům byl rozeslán dopis obestřený tajemstvím, žádné konkrétní informace.
Možná proto si to nechtěl nikdo nechat ujít a přihlásilo se tolik účastníků.
Vlastně ani Katyš a Freiwy nevěděli do čeho jdou. Všichni obdrželi jízdenky a
pak už se nechali večerním aljašským expresem vyvézt za město(na kole dorazil i
Big) a společně se vydali vstříc dobrodružství.
Chvíli bloudili divočinou podle staré mapy a po té, co mi vlezli do revíru jsem je překvapil „JÁ“ tehdy ještě neznámý lovec. Byla už tma a mně se zželelo těch mladých lovců vyrazivších na zkušenou. Dál už jít nemohli, vždyť na míle daleko už jsou jen hluboké lesy. Pozval jsem je tedy ke svému srubu. Důvěra však nebyla úplná.
Nedá se hned věřit každému kdo přijde(to platí i v životě) a proto je bylo potřeba vyzkoušet.
Základem přežití je oheň. A to byla jejich zkouška. Po tmě nasbírali dřevo a zdárně rozdělali oheň.
Společně jsme pak k němu zasedli, povečeřeli a vzájemně se představili.
Rozdělili jste se do dvou skupin a každá obdržela malý totem, na který jste zaznamenávali zářezy, o které se soupeřilo. První úkol přišel záhy.
Museli jste odhadnout, uříznout a rozštípnout dvě polena o délce 30cm. Hned od začátku jste fungovali jako tým a i když byla tma, úkol zvládli obě skupiny skvěle. No a první zářez byl na světě. Chvílu se ještě povídalo u ohně (přidal jsem pár zajímavostí týkajících se traperů) a pak jsme část uložili do srubu a těm odvážnějším jsem nabídl spaní venku. Rada starších se ještě zdržela u ohně.
Ráno(7:15) jsme já a Yetti provedli buzení. Každej si musel donést ze
studánky v hrníčku vodu na čaj. Za chvilku už stáli všichni u ohniště (šlo přece
o další zářez). Nikde není nic zadarmo a tak po snídani vás čekala dřevorubecká.
V lese nad srubem byla hromada klád a bylo na vás, abyste je co nejrychleji
dostali k ohništi. Přesunuli jsme se na louku, tam jsem hodil přes větev lano a
otestovali jsme sílu v rukách.(základem je unést sám sebe). Ti nejzdatnější, co
vyšplhali až nahoru, byli odměněni třemi zářezy. A těm, co to tolik nešlo, se
lano změnilo ve výtah.
Na konec se nahoru dostali všichni. Hodila se sváča, zahrála se ruská schovka a pod usměvavým sluníčkem jsme se vydali na malou vycházku. Trochu jsem vám chtěl přiblížit okolí a ukázat místa, kde stávají tábory. U rybníka se Big odpojil a svištěl překvapit další partu. My pokračovali dál, cestou si hráli a sbírali zářezy (třeba se procvičil hod na cíl). Došli jsme až na starou trať k bývalému mostu. Jak se dostat na druhou stranu???
Nadnesl jsem situaci, která by se mohla stát. Většina by do toho sice odvážně šla, pro názornost jsem imitoval překonání vodního toku v blízkém lese. Vyzkoušeli jsme několik způsobů a záhy všichni zjistili, že to zas tak snadné není. Být nad řekou, málo kdo by se dostal na druhý břeh suchej. Pak už se svištělo zpět ke srubu.
Tam dostalo každý družstvo pytel a hurá na šišky.(vždyť byl ve vzduchu
poslední zářez) Mezitím jsem já s Yetti připravili poslední zkoušku. Mladí lovci
museli prokázat svou zdatnost ve střelbě. Jako terč nám sloužila kresba králíka.
Nasbírané zářezy se tímto proměnily v náboje a kdo jich měl víc, měl větší šanci
ulovit oběd. A že šlo skutečně o oběd, dosvědčí určitě všichni. Každý lovec pak
dostal kus flákoty a tu si mohl upravit dle chuti. Odměnou vítězného týmu bylo
maso navíc.
Všichni se nabaštili a začalo se balit. Ještě se ve srubu při svíčkách jsme společně probrali zážitky a protože se slunko už pomalu sunulo za les, nezbylo než naskočit na zpáteční vlak. Ve Žďáře jsme se před halou šifrovaně rozloučili. Nebo tak to aspoň připadalo všem, co na nás hleděli a přemejšleli, co znamenají slova : „ Hu aléa, čiky čiky čamba, masa masa masa a to poslední si ani nepamatuju. Ale byla to čuryna.
No co dodat? Byl jsem mezi váma prvně a většina mě poznala až teď. Myslím, že jste skvělá parta a umíte se bavit. Kéž vám to vydrží navzdory technice, která vás obklopuje.
Měl jsem strach, že se to nepovede a že nebudu umět vás upoutat, ale snad se to povedlo a líbilo se vám to. Hodnocení nechám na vás.
Tak se mějte (a snad brzy ). AHÓÓÓÓJ
Dáša