 |
|
17.5.2008 Jedu si takhle jednoho krásného slunečního sobotního rána na kole. Na cyklostezce se objeví Katysh. „Čauvec kam valíš?“ na to jí odpovím, že nevím. „Tak pojeď s námi nebudeš se nudit.“ A když na mě udělala ty prosící očíčka, neodolala jsem a jela jsem s ní. Dojeli jsme na sraz, který byl na Jamské. Přijelo dalších 16 fajnových lidiček. Takže nás bylo celkem 18. Big udělal menší technickou kontrolu. Johny si 3 hodiny pumpoval kolo, a proto byl čásek na přečtení pravidel jízdy na kole a Zlesi ještě ukázal kudy a kam pojedeme. Emyška nás rozdělali do 3 skupin. My jsme byly pod vedením Freiwyho, který celou cestu mlel, jak byl v autě. Bylo to velmi poučné:). První zastávka byla nad Jámami, kde jsme hráli na „bombu a štít“ a procházeli se po hrázy rybníčka , tam nás Freiwy postříkal vodou. Zanedlouho odjíždíme a jelo se dál. Jeli jsme krásnou krajinou. Zastavujeme v Řečici na dětském hřišti, abychom se vrátili do svých mladších let. Moc se nám tam líbilo, ale musíme dál. Po závodech do kopce jsme byli mrtví. Čekal nás sjezd do vesnice Mirošov. Pod kopcem se čekalo na ostatní účastníky zájezdu, mezitím jsme sjela k babičce pro buchty, ale dala mi jen bombóny. A rychle nahoru, aby se na mě dlouho nečekalo. Kde byl náš cíl? Přepadnou Westernové městečko na Šiklově Mlýně. Vytáhly se pistolky a už to střílelo pif paf. Když jsme dojeli posadili jsme se na tribuny. Pěkně se napapkali a jukali na skupinu lidí, kteří se trefovali do dřevěného terče sekerkami. Aby se jen nesedělo vyrazilo se na louku, kde nás čekala další hra. Cestou jsme zhlédli stádo koňů a bizonů. Na louce jsme si zahráli Zlesiho hru. Na indiány a ty druhý. Ve 3 hodiny nastal čas odjezdů domů. Rozhodovalo se kdo pojede na kole a kdo vlakem. Tady se naše cesta s Katyshkou rozdělila:). Katyshka vlakem a já na kole. KATYSHKA: Několik odvážlivců se vydalo na 6 km výjezd na nádraží, odkud měl jet vlak do Žďáru. Ale pozor! Nic nebylo jistý. Tudíž jsme jeli možná do menšího problému. Pač bychom se třeba nemuseli vejít do vlaku. Což by byl docela problém. Ale nevadí. Riskli jsme to. A risk je zisk. Bylo to „skoro“ pořád z kopce, takže se nám jelo krásně. Postrašila nás čarodějnice na strašidelném hradě. Občerstvili jsme se v hospůdce a přišla ta chvíle napětí. Přijel vláček kolejáček. A vagónek navíc nikde. Hm, snad se vejdeme do toho prvního. Ale jo, vešli. Takže se jede! Vlakem se linul náš krásný zpěv. Ve Veselíčku jsme zamávali mrtvým aktivistům. Ve Žďáře pápá a honem domů. KAČKA: Vyjeli jsme na kolech, pač jsme nechtěli jet vláčkem. Proč jet vlakem, když máme kola. Ze začátku to bylo z kopce, zachvěli se jásalo, že pojedeme do kopců :D. A začlo se to pěkně střídat do kopce z kopce. Udělali jsme si kratší přestávku abychom nabrali nové síly. A jelo se dál. Čekali na nás další kopce. V jedné vesničce jsme navštívili hospůdku, kde jsme doplnili tekutiny. Nasedli jsme na dopravní prostředek a byli jsme rádi, že sjíždíme kopec. Baf a je tu další kopec co se musel vyšlapat. Huráááá a jsme nahoře. Další zastávka, na který jsme čekali na vláček kolejáček, kde jsme zamávali naším účastníkům zájezdu. A huráááá domů. U Žďáru jsme se ještě zastavili a koukali jak je Žďár krásnej:). ZÁVĚR: Tahle akce se nám mocko líbila:). Určitě pojedeme obě zas. SPORTU ZDAR. Káč, káč. Katysh + Kačka
|
