BÍLÝ KRÁLÍK NA HORKÁCH
aneb když se děti stanou vedoucími
30.1. - 1.2.2009

Pátek 30.1.
Sraz: 8:45
Předpokládaný odjezd: 9:32
Skutečný odjezd: 10:40

A jak to všechno začalo? Takžeee, bylo 8:45 když se děti sešli u smírčího kamene ve tvaru srdce u zdravky. Tam na ně čekal dopis, ve kterém stálo že mají následovat bílého králíka. Ve stejný čas se vedoucí sešli na nádraží a čekali na příchod dětí. Čekali a čekali a pořád čekali a děti nikde! … tak čekali dál.
Najednou telefon, Kačka: „Vency, nevíš, kam máme jít?“… a Vency položila telefon. Jenže to už se blížil čas odjezdu vlaku, tak jim Pitris poslal sms s takovou menší nápovědou. Vlak přijížděl a děti přicházely. Vedle pc na ně čekal kouzelný pokrm – džus a jablko, a ve chvíli kdy ho všichni snědli se začali dít věci! Z dětí se stali vedoucí a naopak. Honzys vybral peníze a spolu s Jamesem šli koupit jízdenku. Jelikož nám vlak ujel čekali jsme na další A hurá! Jedeme z druhého nástupiště! Přijdeme k vlaku, nastoupíme, konečně si sedám a v tom všichni začnou utíkat z vlaku ven. Odjela lokomotiva. Děti se začali bát, jestli si vedoucí nespletly nástupiště, ale lokomotiva přijela z druhý strany:D … tak teď už jsme všichni najisto nastoupili a vyrazili směr Praha.
Vystoupili jsme v Přibyslavi a odtud se vydali do Železných Horek. Po cestě jsme si zahráli pár her. U Žižkovi mohyly „jsme našli“ kešku a o kousek dál jsme si zahráli frisbí a kopanou. A teď už hurá do tábora! Po příchodu jsme si sedli venku na lavičky a odpočívali. Pomalu nám začínala být zima. James konečně otevřel srub a zatopil, teda až potom co zlesi nasadil na komín takovou trubu a to bylo až potom, co jsme vylezli na střechu. Někteří se ze střechy dostali po žebříku, někteří museli skočit… a teď už se mohlo začít topit. Došli jsme do dřevárky pro dřevo. A pak jsme šli s vedoucíma na louku hrát Kouzelníka. Hra netrvala dlouho, protože nás kouzelníci všechny pochytali.
A co teď? Hoši se odebrali do lesa pro dřevo a my děvčata do kuchyně.
James se rozhodl, že začne vařit večeři (hrachovou polévku) jenže neměl z čeho. Takže jsme s Pumou a Kačkou vzali kárku, barel a vydali se k pumpě. Šli jsme po zledovatělé silnici, no takže jsme spíš jely než šly..konečně jsme došly k tý pumpě, narvaly pod kohoutek barel a začly pumpovat. Nejdřív jsme ho chtěli jen vypláchnout, takže vody stačilo málo. To šlo celkem hladce. Barel byl vypláchlej, takže se mohlo pumpovat na ostro. Když už byl plný po okraj chtěly jsme ho vytáhnout, ale to jaksi nešlo… zkoušely jsme to všelijak, ale furt nic… nakonec se to podařilo! A přímo na moje nohy! Jupí! Barel byl poněkud těžší než jsme předpokládaly, takže jsme se rozhodli, že ho ke kárce, která byla na cestě dostaneme pomocí techniky „válení sudů“. Pořádně jsme ho zavíčkovali a utáhly, úplně jak jen nejvíc to šlo! Teď už jen zbývalo ho položit a může se začít válet! No jo, jenže v tu chvíli kdy se barel dostal do ležící polohy z něho začla voda vytýkat úplným mega-proudem. Nechali jsme ho v klidu se vyprázdnit a zase začli od znova:D .. tentokrát jsme se rozhodli, že ho ke kárce dostaneme samy, to ale taky nebylo tak jednoduchý, takže nakonec kárka musela za náma.
To už byla tma a dostat barel na kárku taky nebylo jednoduchý, ale povedlo se! Konečně zpátky do tábora! Ehm.. jenže ten kopec před námi byl docela zrádnej. Tlačili jsme a tlačili a furt tak nějak popojížděli chvilkama vpřed a pak zase kousek vzad, chvíli směrem do potoka a pak zase rovně…to všechno bylo doprovázený pauzami v intervalu zhruba 10 sekund. I přesto, že ten kopec byl nekonečnej a strmej a my už fakt nemohly jsme to zvládly a vytlačily ho až úplně nahoru na silnici. A teď už jsme fakt doufali, že to nejhorší je za náma. Naším jediným cílem bylo, aby se barel nepřevrátil a nevylil, protože to už by byl asi fakt konec. Namrzlá silnice to všechno nějak urychlovala – hlavně tu kárku. Chudák Pumík se taky natáhla a myslím, že né jednou:D .. uf, a konečně jsme v táboře, na louce před srubem se nám kárka zabořila do sněhu a vůbec nechtěla jet, ale potom všem, jsme musely zvládnout i tohle! Konečně jsme do jeli do srubu!
Večeře se začla vařit. Asi to ani netrvalo dlouho a byla uvařená a hned na to snědená a hlavně výborná! Následovaly hry – na právníka a pak jsme se přesunuli na marodku, kde jsme si vymýšleli příběh – jen tak přibližně(z toho co si pamatuju): bylo v něm 9 účastníků, psy, kočky… všichni furt obžívali a umírali. A pak se šlo spinkat. A teda někteří ještě topili? … páteční den je u konce… tak a to je ode mne vše přátelé!

-Vency-

Sobota 31.1.
Kronika třicátého prvého dne měsíce ledna, léta Páně 2009: Paprsky ospalého sobotního slunce osvítily východní obzor a do údolí přišel nový zimní den. Za oknem se z nebe líně snášely veliké sněhové vločky, pod srubem bublal potok a z kuchyně se ozývaly hlasy lidí. Trochu s námahou jsem si nazul ztuhlé kanady a vyšel ven do mrazivého vzduchu. Už před kuchyní mě přivítal James, který štípal dříví. Minul jsem ho s přáním dobrého rána a vstoupil dovnitř. Tam se již s nesmělým praskáním rozhořívala kamna a několik lidí si kolem nich zahřívalo zkřehlé ruce. V další půlhodině se v kuchyni sešla celá výprava až na Vency. Puma s Kačkou se daly s pilností jim vlastní do mazání chlebů s máslem a povidlím, Honzys s Jamesem uvařili čaj a snídaně byla připravená. Nakonec přišla i Vency . Chvíli trvalo než rozmrzla, ale zanedlouho byla v  pořádku. Po snídani jsme se rozhodovali, jak strávíme dnešní den. Rozhodli jsme se, že si půjdeme zahrát několik kolektivních her. Kolbištěm se stala louka kousek za táborem směrem na Žižkovo pole. Po frisbee a rugby se James schoval v posedu a my ostatní jsme ho ostřelovali sněhem, ragbáčkem a megahopíkem. A právě tím se Pitrísovi podařilo rozbít okno. To je ale vandal, co? Unavení a mokří jsme se vrátili do srubu a začali se sušit. Pára stoupala z našeho oblečení v žáru praskajících kamen. Udělali jsme si topinky a přemítali o tom, co bude dál. Rozhodli jsme se pro krátký výlet. V Horkách jsme zašli do lomu a obdivovali jeho monumentální kamenné stěny. Za kapličkou si ti, kdo měli dopravní prostředek, zabobovali a ostatní si házeli míčky. Došli jsme až ke tvrzi a potom jsme šli už zpátky. Na haldách se James pokoušel zničit kapotu od auta, ale výsledek byl tak trochu opačný. Ubírali jsme se hladkými zasněženými loukami podél potoka. Na druhém břehu nás až domů provázely pohádkově zasněžené špičky stromů. Ve srubu jsme ten den již poněkolikáté roztopili kamna a začli vyrábět jídlo. K večeři byly bramboráky. Nepříjemným překvapením byl připálený čaj, který někdo nechal na kamnech. Po jídle jsme si ještě povídali, děti v kuchyni a vedoucí na marodce. Vzpomínali jsme na akce, co byly a do údolí za okny se začal vkrádat soumrak. Spát jsme šli docela brzo. Vedoucí sice ještě dělali kravál, ale i přesto jsme zanedlouho usnuli. Trojice jasných hvězd Orionova pásu věštila mrazivou noc stejně jako hučení v okolních lesích prozrazovalo zvedající se vítr.

-Míra-

Neděle 1.2.
Ráno byl budíček ten že až se všichni vzbudili tak byli vzhůru. A tak se všichni přesunuli do kuchyně.Hlavně tam bylo zatopeno. A jelikož děti měli hlad tak jsme začali dělat snídani. A to byla krupicová kaše s kakaem. Prvně se nalila voda a pak tam Honzys dal krupici, ale nasypal jí tam rovnou a ne po kouskách. Takže tam byli hrudky tak jsme je rozmačkali šťouchadlem na brambory. Pak jsme to dali zpátky, aby jsme to dovařili tak sem Já a Honzys míchali. Když to bylo tak si každý vzal a nasypal si na to kakao. Někdo se sbalil a někdo si ohříval nohy nad kamnama! A pak už bylo 11 tak se začal dělat oběd. Uvařili se těstoviny a nakrájela se cibule a otevřela se masová konzerva. Cibule a konzerva se osmažili na pánvičce pod vedením Jamese. Najedli jsme se a Big si udělal opečený bebečka na kamnech. Pak se všichni dobalili, rozdali se společný věci a začalo se uklízet. Pitris, Kačka, Big a Já jsme uklízeli v místnosti kde se spalo. A zbytek umýval nádobí a uklízel v kuchyni. No a pak sem se šla zahřát do kuchyně a tak sem dostala hrnec ať ho umyji. Tak sem šla k potoku a začala sem ho umývat když v tom mi začali mrznout ruce, ale překonala sem to! Tak sem se vrátila že už to víc nejde! A tak mi dali drátěnku:D. Ale pořád to nešlo…asi po 10 minutách co Pitris držel hrnec a já ho drhla jsme přišli na to že je tam jar tak jsme ho použili a hned to šlo lépe?. Nakonec Honzys ještě vytřel podlahu a vyšlo se! Na cestu jsme měli asi 1 hodinu a 15 minut. Což bylo celkem málo. A jak sme šli tak Kačka a Big začali zpomalovat a oddalovat se. Když jsme přišli do Přibyslavi tak jsme stejně museli čekat na opožděnce, takže jsme vlak který jel v 16:15 nestihli. Tak Vency podala návrh jít do cukrárny, kde si každý něco koupil…mňam:) A tak byl podán další návrh ale ne poslední. A ten zněl že půjdeme na nádraží protože tam není taková zima…tento návrh podala Vency. Po cestě byl podán opět další návrh že pojedeme busem ale nikdo se ho nechytl a tak jsme pokračovali směr nádraží. Když jsme tam KONEČNĚ došli tak James koupil jízdenku. A čekali jsme půl hodiny na vlak. Mezi tím přijela nějaká velká skupina lidí a tak bylo nádraží poněkud plné! A za asi 5 minut nám měl jet vlak. Tak se zavelelo že se pude na nástupiště. Když jsme tam přišli tak zrovna přijel vlak tak jsme nastoupili. Ve Žďáře jsme vystoupili a Pitris nám řekl nějaké to slova na konec akce.Všichni jsme šli z nádraží a postupně jsme se odpojovali. Byla to dobrá akce se super zážitkama a se smíchem:) Prostě bylo to fajn