Pohádkový Pohledec 13.-14.9.2008
Je sobota 13. ráno, blíží se čas
srazu…..Jééé, tady je Rákosníček. A tady Karkulka a taky Kocour v
botách. A já zase vidím Honzu s ranečkem buchet. Tolik udivených
pohledů a dotazů – tak takhle jsme vstoupili do pohádky a zároveň
začala i naše společná první víkendovka.
Krásné pohádkové bytosti čekali na
nádraží na ostatní Duháčky. A potom jsme už společně vyrazili do
pohádky. Během cesty jsme si poskládali střípky pohádkových
pohlednic. A rázem každý věděl, ke komu patří. A to buď ke Včelínkům
a nebo ke Šmoulíkům. Pohádkovej vláček nás odvezl do Nového Města na
Moravě. Tam každá skupinka obdržela kouzelný obálky a pak už jsme
vyrazili po svejch do Pohledce. Pro jistotu, měl každej s sebou
raneček buchet . Co kdyby na nás jukl pohádkový dědeček……
Nocleh jsme našli ve skautské
klubovně. Shodili jsme bágly a s malým batůžkem jsme se vydali na
výlet. Cestou nás čekala spousta překvapení a pohádkovejch příběhů.
Vždycky, když jsme otevřeli nějakou
obálku, vykoukla na nás kouzelná pohlednice a přesunuli jsme se do
nějaký pohádky. Každá totiž skrývala nějaký příběh a k němu
odpovídající soutěž.
Ocitli jsme se u Macha a Šebestový,
Fíka, Amálky, Boba a Bobka…..Ne každá soutěž měla svoji odměnu, ale
některé stály za to. Třeba v čase oběda jsme navštívili Křemílka a
Vochomůrku. Když se snažili opravit díru na kalhotách, zamotala se
jim špulka s nití. Totéž se stalo i nám. Úkolem bylo naší lidskou
špulku rozplést a to, co nejrychleji. Zvítězila parta Včelídků.
Odměnou jim byl ohromný PA-ŘÍZEK! Nevěříte? Věřte. Byl opravdovský a
vepřový a tuze moc dobrý. Hlubokými lesy jsme se prodrali až k
místům, kde údajně skolili posledního vlka. Zda-li byl pohádkový,
jsme nevěděli. Ale i tak nám ho bylo líto a proto jsme k jeho
pomníčku s úctou složili pár kamínků. Soutěž v těchto místech se
nemohla týkat ničeho jiného. Šlo o napínavou soutěž, kdo bude mít
vlka s největším břuchem. Kupodivu vyhráli ti, jejichž vlk měl břuch
menší, protože ten by určitě do studny tak rychle nespadl. Odměnou
jim nemohlo být nic jiného, než Karkulčina bábovka.
Kolem 18. hodiny jsme se vrátili
zpět do klubovny tak trochu znaveni, ale se spoustou zážitků.
Vyvolení vběhli do kuchyně chystat pohádkovou véču a ostatní po
skupinkách začali nacvičovat divadélko se spoustou pohádkových
bytostí. A už je večeře hotová, začínáme si plnit naše pupíky
výborným rizotem a za chvíli máme v bříšku jako v pokojíčku. A po té
nás čekalo opravdové divadlo se skvělým hereckým obsazením. Pro
velký mimořádný úspěch se několikrát musela opona zvedat a herci se
vraceli a ostatní děkovali!
Ale co to je? Něco velkého jasného
je na obloze! Nelenili jsme a vyběhli jsme ven z klubovny, abysme se
přesvědčili na vlastní oči. Ano, nastává úplněk a tím začíná pro nás
všechny velký čarodějnický bál. Z další kouzelné obálky na nás mrkla
Malá Čarodějnice a spustila nádhernou muziku a začalo se tancovat.
No a pak už jen spacák a „dobrou“.
Ráno jsme se s Hurvínkem protáhli u
rozcvičky a pak spěchali do kuchyně. Právě včas aby jsme stihli plný
hrnec slaďounké kašičky(určitě byla vtipná, celý den byla skvělá
nálada).
A honem ven, navštívit ještě pár
pohádek. Čekal nás Ferda mravenec, … nebo Bob a Bobek.
Ono udržet bobek taky není jen tak.
Každý si to vyzkoušel na vlastní kůži. Cestou zpět jsme se vyřádili
při válení sudů a přes ohrady a humna se vraceli do klubovny. Zďobli
jsem navařený guláš s pohádkovým krajícem chleba a pomalu se začalo
s úklidem. Potom nastal zas ten smutný okamžik. „Návrat“. Ale nesli
jsme to statečně, protože máme spoustu zážitků a je na co vzpomínat.
Dík všem Dáša a Yetti |