Pohádkový Pohledec 13.-14.9.2008

Je sobota 13. ráno, blíží se čas srazu…..Jééé, tady je Rákosníček. A tady Karkulka a taky Kocour v botách. A já zase vidím Honzu s ranečkem buchet. Tolik udivených pohledů a dotazů – tak takhle jsme vstoupili do pohádky a zároveň začala i naše společná první víkendovka.

Krásné pohádkové bytosti čekali na nádraží na ostatní Duháčky. A potom jsme už společně vyrazili do pohádky. Během cesty jsme si poskládali střípky pohádkových pohlednic. A rázem každý věděl, ke komu patří. A to buď ke Včelínkům a nebo ke Šmoulíkům. Pohádkovej vláček nás odvezl do Nového Města na Moravě. Tam každá skupinka obdržela kouzelný obálky a pak už jsme vyrazili po svejch do Pohledce. Pro jistotu, měl každej s sebou raneček buchet . Co kdyby na nás jukl pohádkový dědeček……

Nocleh jsme našli ve skautské klubovně. Shodili jsme bágly a s malým batůžkem jsme se vydali na výlet. Cestou nás čekala spousta překvapení a pohádkovejch příběhů.

Vždycky, když jsme otevřeli nějakou obálku, vykoukla na nás kouzelná pohlednice a přesunuli jsme se do nějaký pohádky. Každá totiž skrývala nějaký příběh a k němu odpovídající soutěž.

Ocitli jsme se u Macha a Šebestový, Fíka, Amálky, Boba a Bobka…..Ne každá soutěž měla svoji odměnu, ale některé stály za to. Třeba v čase oběda jsme navštívili Křemílka a Vochomůrku. Když se snažili opravit díru na kalhotách, zamotala se jim špulka s nití. Totéž se stalo i nám. Úkolem bylo naší lidskou špulku rozplést a to, co nejrychleji. Zvítězila parta Včelídků. Odměnou jim byl ohromný PA-ŘÍZEK! Nevěříte? Věřte. Byl opravdovský a vepřový a tuze moc dobrý. Hlubokými lesy jsme se prodrali až k místům, kde údajně skolili posledního vlka. Zda-li byl pohádkový, jsme nevěděli. Ale i tak nám ho bylo líto a proto jsme k jeho pomníčku s úctou složili pár kamínků. Soutěž v těchto místech se nemohla týkat ničeho jiného. Šlo o napínavou soutěž, kdo bude mít vlka s největším břuchem. Kupodivu vyhráli ti, jejichž vlk měl břuch menší, protože ten by určitě do studny tak rychle nespadl. Odměnou jim nemohlo být nic jiného, než Karkulčina bábovka.

Kolem 18. hodiny jsme se vrátili zpět do klubovny tak trochu znaveni, ale se spoustou zážitků. Vyvolení vběhli do kuchyně chystat pohádkovou véču a ostatní po skupinkách začali nacvičovat divadélko se spoustou pohádkových bytostí. A už je večeře hotová, začínáme si plnit naše pupíky výborným rizotem a za chvíli máme v bříšku jako v pokojíčku. A po té nás čekalo opravdové divadlo se skvělým hereckým obsazením. Pro velký mimořádný úspěch se několikrát musela opona zvedat a herci se vraceli a ostatní děkovali!

Ale co to je? Něco velkého jasného je na obloze! Nelenili jsme a vyběhli jsme ven z klubovny, abysme se přesvědčili na vlastní oči. Ano, nastává úplněk a tím začíná pro nás všechny velký čarodějnický bál. Z další kouzelné obálky na nás mrkla Malá Čarodějnice a spustila nádhernou muziku a začalo se tancovat. No a pak už jen spacák a „dobrou“.

Ráno jsme se s Hurvínkem protáhli u rozcvičky a pak spěchali do kuchyně. Právě včas aby jsme stihli plný hrnec slaďounké kašičky(určitě byla vtipná, celý den byla skvělá nálada).

A honem ven, navštívit ještě pár pohádek. Čekal nás Ferda mravenec, … nebo Bob a Bobek.

Ono udržet bobek taky není jen tak. Každý si to vyzkoušel na vlastní kůži. Cestou zpět jsme se vyřádili při válení sudů a přes ohrady a humna se vraceli do klubovny. Zďobli jsem navařený guláš s pohádkovým krajícem chleba a pomalu se začalo s úklidem. Potom nastal zas ten smutný okamžik. „Návrat“. Ale nesli jsme to statečně, protože máme spoustu zážitků a je na co vzpomínat.

Dík všem Dáša a Yetti