Pátek 26.6.

Na zmrzku a překvápko se v pátek 26.6.2009 nachytali: Baryš, Karlík, Puma, Terka, Prochy, Nikolka, James, Pája, Honzys, Jiří, Bart, Evča, Kysa, Karol, Pasťa, Smolda, Hery, Mini, Čely, Kubula, Žanda, Beky, Nikiska, Katy, Soník, Majkí, Emyš, Moňa, Beny, Misha, Dáša, Yetti, Poky, Gogo, Pitris, Rosi, Nikis, Lucyš, Vency, Katyš, Míra, Big

Blížící se konec školního roku s sebou přinesl i tradiční výpravu na zmrzlinu jakoby za vysvědčení. Ta letošní byla zpestřena překvapením. Každý si mohl tipnout, jaké to bude. Pár tipů se sešlo, ale všechny mimo terč. Ani hry, ani zákusek, ani výstava na Tvrzi… Sraz u Tvrze jsem trochu posunul a posílal dorazivší davy na schodiště u kostela. Tam proběhlo nejprve slavnostní vyhodnocení celoroční hry o Cheky. Každý dostal svoji postavičku s celkovým počtem Cheků, žetonky na zmrzlinu a dvacet nejúspěšnějších poukaz na extrasuper akci – sobotní výlet do Vodního ráje v Jihlavě. První čtyři ještě obdrželi duhová trička. Po přečtení všech výsledků jsme se seřadili jako prvomájový průvod a za odměnu dostali malý přívěsek se svítilnou. Naše cesta vedla k parkovišti u tržnice, kde jsme překvapili paní ve stánku se zmrzlinou našimi barevnými penízky. Naštěstí byly proplaceny z Bigovy peněženky českými korunami. Každý si mohl vybrat, jakou chce zmrzku, ale protože nás byl opravdu štrúdl, tak brzo došla nejen kiwová, ale pak i čokoládová. Nejvíc šla asi na odbyt granátová. Teda jako s příchutí granátového jablka… jen co jsme začali mlsat, začaly se stahovat bouřkové mraky a mně se začal stahovat nervozitou žaludek a koutky. Představa, že do někoho práskne blesk na věži, byla až moc reálná… Po chvíli jsme se přece jen vydali za naším překvapením. Cestou začalo pořádně pršet, takže jsme se uchýlili pod stříšku v Čínské restauraci. Dlouho nepřestávalo, tak jsme začali hrát na telegram. Kysovi hádání moc nešlo, až teprv po mohutné nápovědě Nikise: Hery, posílám ti telegram… Kysa zachytil signál. Když chvilku přestalo pršet, vyrazila na věž první skupina – Hafíci. Byli ukáznění, ale stejně na věži dostali další dávku deště. Přišla i další skupina – Lapíci. Ti už byli divočejší a taky zmokli. To už bylo skoro půl šestý a v ten čas se zvoní klekání. Proto jsem vzkázal, aby další parta přišla až po zvonění. Nějaká moudrá hlava si ale řekla, že ty dvě bimbnutí v půl šestý byl slíbený signál a vyrazili po schodech vzhůru. Naštěstí jsem je pod zvonicí zadržel a přečkali jsme desetiminutovou kanonádu v relativním bezpečí. Ale v uších mi zvoní ještě teď. Když zvon utichl, vyrazila na ochoz i schůzka KŘFŇ. Mezitím se ale na věži objevili další zájemci ve druhém kole. Nebyli sice zváni, ale budiž. Korunu tomu však dal Smolda, který v nestřeženém okamžiku začal rozhoupávat obrovský zvon. Při představě, že to uslyší kostelník, se mi udělaly mžitky! Smoldo, okamžitě toho nech a zmiz. A švihej!!! Po prohlídce Žďáru z výšky jsme všichni sestoupili na pevnou zem, rozloučili se a s prázdninovým pocitem se ubírali k domovům. Slíbené překvápko se tedy nakonec konalo, a připravené hry si zahrajeme někdy příště. Škoda, svatej Petr nebo kterej, nám to prostě nepřál. Krásné prázdniny. A taky prima vysvědčení!!!

-big-

galerie