Zvířátka na Hlubočáku
27.12.2008

Poté, co jsme se několik dní jen nacpávali cukrovím, váleli se u televize a u počítače, přišla Lucysh a řekla "dost!". Připravila si totiž pro nás tradiční vánoční výlet spojený s krmením zvířátek.

Sešli jsme se hrozně brzo ráno (ještě byla skoro tma) u klubovny, kde nás Lucysh rozdělila na lišky a jezevce. A už v 9:45 jsme vyrazili směrem ke Křiváku. Všichni si sdělovali dojmy, co jim stromeček naježil za dárky, takže netrvalo dlouho, a dorazili jsme k zahrádkám. Tam začala první hra - jezevci i lišky byli pořádně vyhládlí(é) (narozdíl od nás) a tak měli za úkol sbírat potravu. Hra to byla velice napínavá, především pro Katysh a Míru, jelikož se o potravu prali jako malí... Už né tolik napínavá byla pro Pokyho, který dlouze váhal, jestli má cenu se namáhat a vylézt na malý kopeček pro 7 kousků potravy. Téda Poky... Po chvíli jsme konečně dorazili ke Křiváku a tam jsme spočítali ulovenou potravu. Vyhráli jednoznačně lišky! Eh - pardon. Chtěl jsem napsat vyhrálY, promiň Beruš;) U křiváku jsme si zahráli veselou hru, kdy myslivec po zuby ozbrojený holýma rukama musel ulovit nebohou veverku. No, vlastně to byla hra na honěnou v kroužku, ale napínavý příběh tomu vždy dodá pořádnou dávku adrenalinu!

Pokračovali jsme až nahoru ke křížku, tam jak tamtudy chodíme na Babín. Tam Lucysh s Yetti nachystaly další hru, abychom si potrápili i naše hlavy, a v některých případech aby nám značně kleslo sebevědomí. Měli jsme jít po cestě a zapamatovat si 10 čísel. Někdo to zvládl na jedničku (=plný počet), já jsem byl ten ztracený případ, který zapomněl to poslední číslo, i když toto číslo a místo, kde jsme čísla zapisovali, dělilo od sebe přibližně 37 centimetrů.. Takový pocit je hrozně fajn, zvlášť když mě za pár dní čeká zkouška z matiky:/

Za chvíli jsme došli k rybníku a tam jsme na hrázi ozdobili zvířátkům stromeček. Snad si pochutnají.. Teda jestli u nás žijou žirafy, protože některé lahůdky byly dost vysoko i pro Dášu na žebříku. Tady jsme se taky nadlábli a pokračovali dál. Po cestě jsme narazili na spoustu zamrzlých kaluží, které Katysh prostě musela zničit. A od teď si přeje, abyste jí říkali Ničitelka. To už jsme se pomalu blížili ke Žďáru, všichni byli docela promrzlí, a tak nás Lucysh pozvala na čaj do Vysočiny. Udělali jsme jim tam parádní tržbu a parádní ostudu. No co byste řekli na bandu, která se předhání v tom, kdo dokáže víc ohnout palec, prsty, loket, zápěstí, a další zajímavé věci se svým tělem... Naštěstí jsme brzo dopili a tak se číšníkovi ulevilo. Před Vysočinou se s námi Lucysh rozloučila a společně jsme vyrazili směrem ke klubovně...kde se s námi rozloučila podruhé a tak skončila zvířátková akce.

-Gogo-

galerie