Pátek 30.4.2010
-
Sraz v 18:08
-
Odjezd autobusu s reklamou
DŮM BAREV
-
Zastávky: Škrdlovice a Vojnův
Městec
-
Heri se ztratil GPS
-
Při cestě do chaty jsme hráli
Pokyho hry
-
Zabydleli jsme se a šli
upálit puexáckou čarodku
-
Ani pokus o vyndání petard
uschované uvnitř při zapálení jedna po druhé vybuchovaly
-
Opekli jsme si buřty a šli
jsme spát
-
Bouřka nás zastihla při
čištění zubů – utekli jsme jí
-smolda-, sepsáno ve spěchu v
pátek na akci
Sobota 1.5.2010
-
8:00 budíček
-
8:05 rozcvička
-
8:15 snídaně
-
9:15 celodenní výlet
-
Cestou hry
-
13:30 příprava ohně
-
13:40 oheň, oběd
-jirka-, sepsáno ve spěchu v
sobotu na akci
Neděle 2.5.2010
Ráno jsme se vzbudili v 8:30.
Potom následovala Pokyho rozcvička ve spacáku. Na snídani jsme měli
vánočku s máslem, ale někdo měl fazole. Zanedlouho jsme si šli
vyčistit zuby. Po vyčištění zubů jsme si šli balit batohy. Pitris
nám rozdal práce na uklízení. Když jsme douklízeli, tak si pro nás
Sája nachystala hry. Chvíli na to jsme se připravili na odchod. A
nesmíme zapomenout na foto. Vydali jsme se do Krucemburku na bus.
Ale přišli jsme brzy, proto jsme si opět zahráli hry, tentokrát s Bigem.
Za 20 minut jsme nasedli do autobusu a jeli do Žďáru. Když jsme
dojeli do Žďáru, následoval konec akce u okresu :)
(akce byla super)
-kubula & šíma-, sepsáno ve
spěchu v neděli na akci
Summary - pátek až neděle
…tak a je to. Konstruování za A,
laborky z fyziky úspěšně za mnou. Frčím rychlíkem domů a po cestě
vypracovávám protokol, abych toho potom neměl moc. Ve Žďáře strašný
vedro, ale valím domů. Pot ze mě lije jak na zkoušce z matiky. Doma
do sebe naházím oběd, rychlá sprcha a balím se jak o život. Spacák,
přezůvky, KPZ, kartáček, jídlo…co ještě nemám? Sakra, pohádku na
dobrou noc. Tak jo, hotovka.
Valím do klubovny s megataškou narvanou společným jídlem. Tam nabalím
posledních pár věcí a zanedlouho je tu pan Bednář se svým prostorným
kombíkem, kam nakládáme čarodku a všecky věci. Po pár drobných
zastávkách konečně dorážíme k chatce. Všechno mi ochotně ukáže a
vysvětlí, vyndáme věci a už jsem tu pánem já. Co teď? Natahat pitnou
i užitkovou vodu, nachystat dřevo a oheň s čarodkou, přichystat
spaní pro zbytek. Ani se nenaděju a už tu jsou! A já je viděl! To je
rychlost, takový duháci, to je...:)
(Asterix &
Obelix: Mise Kleopatra, 10:44-10:48)
Tak, milé děti, já vás teda
vítám na akci, teď se běžte zabydlet, vemte si véču, pití, notýsek a
tužku a pojďte k ohni. Před slavnostním zapálením se nestačím divit,
kolik třaskavin se dá narvat do tak malinké postavy čarodějnice. Po
důkladném osahání všech končetin je konečně dán pokyn od hlavního
pyrotechnika k zapálení hranice. Čarodku pomalu olizují plameny a my
na papírek píšeme naši špatnou vlastnost či zlozvyk, kterého se
chceme zbavit. Papírky házíme k čarodce a věříme, že se jich zbavíme
stejně rychle, jako to udělal oheň s papírem. Poslední zbytky
čarodějnice dohořívají a my si konečně jdeme opéct buřťáky,
klobásky, jablíčka, rohlíky a další pochoutky. S plnými bachory nás
dovnitř zažene blížící se bouřka a jemný deštík. Po chvilce zlobení
si jdeme k nedaleké studánce vyčistit chrup. Po cestě zpátky nás
zastihne jemný deštík č.2, který je pro některé dostatečnou motivací
k pohybu rychlejšímu než je chůze (rozuměj - běh:) ) Teď už jen
stačí se převléct do pyžámek, zalézt do spacáků a nechat si přečíst
první část pohádky o Šuškandách…brou noc!
Tak si tak říkám, co vlastně
budeme dneska dělat? Venku chčije a chčije,
(Na samotě u
lesa, čas nevím) a to
máme za dvě hoďky vyjít na celodeňák. S neklidem znovu usínám, ale
za sekundu mě budí tolik milovaná a zároveň nenáviděná písnička –
každý ráno mě bohužel i bohudík vytrhne ze sladkého snění… Jdu
vzbudit děti a posílám je se Sádlíkem na rozcvičku. Skoro hned jsou
zpět, a tak jdeme papat. Každý si dopřává dle libosti – Jack, ehm,
teda sorry, Žek, ten trápí svůj cholesterol (a nás taky) svými
řízečky, James zase trápí svůj zažívací systém duetkami s hořčicí.
Inu, proti gustu…:) Po snídani neposíláme děti do školy
(Buty –
František, 1:52-1:56),
anóbrž je sobota, navíc svátek práce a ještě k tomu jdeme na
celodenní výlet. Balíme si batůžky, popadnem kartáčky a jdeme si
vyčistit zubáky. S pitnou vodou a našimi kartáčky posíláme silný
chlapy Nikise a Kubulu zpět do chatky, mezitím zaskáčem hopskok a
zahrajeme Bigovu telepatickou koulovací psychohru.
Chlapáci jsou zpátky, a tak nás James může úspěšně provést 300 metrů
bažinami, abychom se posunuli o 20 blíže k cíli naší cesty. Na hrázi
řeky měníme velení (ne, James nevedl špatně!) a všímavější jedinci
si povšimnou osoby, která VŮBEC NEVYPADÁ jako já, VŮBEC NEHRAJE
basket a VŮBEC SE NECHOVÁ jako já:) asi nějaký deža-nevý… Každopádně
pochodujem dále, po červené ke Starému Ransku, do kopce a po
rovince. Cestou velmi často zastavujeme a pokoušíme se být těmi
správnými médii a přenést myšlenky do té zatracené skleněné guly
(viď, Heri?:)) Zanedlouho přidáváme i další celodenní hru –
SudáNeboLichá? Pumík pro nás má oblíbenou střihací hru
KámenNůžkyPapírTeď. Schválně, za jak dlouho dokážete tohle
zaklínadlo říct vy, zatímco budete šíleně třást rukama, jako
kdybyste prodělávali nejhorší fázi Tourettova syndromu? Cože? Půl
sekundy? No nic moc, Big a James to zvládnou dřív než Chuck Norris
dokončí svůj kop s otočkou. A už jsme ve třetině našeho výletu,
kousíček od Ranských jezírek. Na odpočívadle překvapivě odpočíváme
jen chviličku a už vyrážíme dále. Po levé straně máte nádhernou
přírodní rezervaci z počátku 18. století, s krásnými barokními
motivy jezírek. A až si prohlédnete, můžete pokračovat do další
místnosti. A děkujeme, že nešlapete za natažená lana a nedotýkáte se
vystavených exponátů. Po drahné chvíli zjišťujeme, že nemáme míč!
Ochotné Sádlo běží zpět, zatímco my hrajeme psychoanalýzu svých
vlastností. Jste dobrosrdeční, tolerantní, vtipní? Chcete více
duhových akcí? A tábor v zahraničí? Tak si stoupněte na správné
místo mezi batohy a třeba i váš hlas rozhodne! :) Sádlík je zpět,
můžeme pokračovat.
Ještě chvíli po modré a už je tu příhodný lesík s potůčkem, kde rozbíjíme
základní tábor. Kameny, dřevo, opíkáčky, to vše máme hned hotové.
Oheň vesele plápolá a my si opíkáme topinky a matláme je ďábelskýma,
paštikami a okurkou. Neposedný Jameson poskytne i účinnou ochranu
proti lesním požárům – dva plně funkční kýble s vodou. Zvídavý
gymplák Heri zase zkouší odletět horkovzdušným balónem vyrobeným
z polypropylenového sáčku. Ohniště zamaskováno, odpadky spáleny (nee,
kecám, máme je v batohu!) a odchod! Ujdeme ale jen 50 metrů a před
námi se rozprostírá louka. A tahle louka, není nádherná?
Honzysákobisi, pocem. Je nádherná nebo není? Nádherná. Nádherná!
(Asterix
& Obelix: Mise Kleopatra, 4:56-5:01)
To by byl až hřích ji nevyužít! Než Nikis přichystá bejsbólku, Šíma
nám vysvětluje pravidla hry na Doktory&Nemoci. Heri a Honzys, co na
tom pořád nechápete? Je to přece tak jednoduchý…A je tu dlouho
očekávaný baseball! Hrajeme čtyři směny, ve kterých je moje
trojmužné družstvo deklasováno jak sedláci u Chlumce. Máme toho už
dost, a tak vyrážíme dál.
O-ou. Nemůžem! Kdo má GPSku? Tak kdo má tu GPSku? Ptám se naposledy, kdo
má tu GPSku??? Chmmm…nikdo. Nedostatečně vyběhaný Nikis se vrací
k našemu obědvacímu stanovišti a po chvilce se vrací, v ruce
znovunalezenou GPSku. Uf…Pokračujeme dále po modré a narážíme na
žlutou. To znamená jediné, jsme brzo doma! Jenže jdeme po silnici,
takže dvojice, zákryty a raz-á-dva-á-raz…Koulíme se dolů z kopce do
Hluboké. Hrajeme jednu z posledních telepatií a zjišťujeme, že
nemáme mapu…mno nic, to už nemá cenu se pro ni vracet, jdeme dál.
Poslední dva kiláky a jsme doma!
... ... ...Tam si zajisté dali zasloužený oddych, ze kterého je zajisté
dostala Sádlo se svoji psychohrou alá Tajná místnost. Big zajisté
šel vařit výbornou večeři. Nikdo zajisté nezlobil. Hru zajisté
dohráli a zajisté se šli věnovat deskovým hrám a pokeru. Big zajisté
dokončil výbornou večeři a všichni se zajisté dosyta nadlábli
kovbojských fazolí. A zajisté si pak šli i umýt ešusy. Pak zajisté
hráli Bigovu zrcátkovou hru a moje připravené psychohry. Moc toho
nevím, na tyto 4 hodiny mám záhadný výpadek paměti, který vůbec
nesouvisí s tím, že jsem šel hledat zatoulanou mapu:) ……
Setmělo se a my jsme vyrážíme na Nikisovu noční hru. S baterkami
křižujeme les a hledáme další záblesk od alobalu připíchnutého na
stromě. Na konci nám dá Nikis i napít! Ten je hodnej…Jemný deštík
č.3 nás žene zpátky do chaty. Tentokrát budeme prasátka a na zuby
nepůjdem. Zato zítra si je vyčistíme aspoň dvakrát! Jsme moc unavení
a tak někteří ani neví, jak vlastně dopadly ty tři Šuškandy ze
včerejška…dobrou noc!
„Ech…Cooo?...Kde mám ten blbej
mobil?...8:30?...Bože, za co?...Achjo, zabijte mě!...“ „Pitris, ty
jako nevstáváš?“ „Ehaskgfvnkldsjhngfivjbnsad“ (zvuk, který jsem ze
sebe dostal se těžko přepisuje:) ) Bylo to však něco ve stylu „no jo
porád, dyk už du“…Vylézám po schodech nahoru a budím děti. Poky pro
vás má rozcvičku, dokonce i ve spacácích. Pak pojďte dolů na
snídani. Rána nedočkavý Big si přivstal, uvařil čaj a nakrájel
vánočku. Všichni si pochutnáváme a posloucháme pokyny vrchního
velení úklidových sil. Generál Pitris povyšuje pět plukovníků a
k nim přiděluje po dvou vojínech. Rozkaz zní jasně: vyčistit zuby
(dvakrát!!!) a poté uklidit celou chatu i okolí. Za neuposlechnutí
rozkazu následuje podmínka, podmínka s výstrahou a poté rovnou
zastřelení. Naštěstí všichni makají jak šroubci, a tak se chata
zanedlouho blýská čistotou. Posledních pár her, společné foto a hurá
do Rumburaku, totiž Krucemburku. Jsme tam příliš brzo, naštěstí tu
je Big se svými čekacími hrami. Bus je tady, posledních pár minut
cesty a jsme ve Žďáře! Sláva nazdar výletu, skoro jsme nezmokli, a
už jsme tu! Tak zas někdy!
-pitris-, sepsáno v pondělí
v klídku domova ve Štatlu (pravotočivá zatáčka na Vídeň)
