Polárnící:
Big ,Léňa, Katysh, Pitris, Poky, Vency
Pátek 29.1.
Sraz: Na nádraží přišli 4 lidi: Léňa, Pit, Big, Poky.
Po koupení jízdenky jsme nastoupili do vlaku, ale průvodčí nám oznámila že jsme v 1.třídě,
tak jsme šli do jiného vagónu. V Přibyslavi obdržel Pit sms, že na nádraží u paní na přepážce
máme získat dopis, ale jen za heslo??? Indicie byla v lese nedaleko Macourova a nápady byly:
Tábor, velbloud, ghúr, krmelec.Paní ale kroutila hlavou a napověděla nám: "Horka". Big řekl
Horky a paní nám vydala dopis ve kterém bylo rozdělení do skupinek a 1.úkol vymyslet si jména a pokřik.
1. Červeňáci - Pitris + Léňa
2. Modráci - Big + Poky
Pokřik jsme vymysleli společně a takhle zní : "Na ostrově Horky čekají nás holky udělaj nám jídlo a pak bude mýdlo červeňáci modráci užijí si legraci!!"
2.úkolem bylo tipnout, jak dlouho bude trvat cesta i s úkoly. Tip byl 2hodiny čtvrt.
3.úkolem bylo udělat 3D(trojrozměrnou) sochu jednoho z nás, tak Big našel pěknou soušku břízy a
socha byl Big a obsahovala Bigovu bundu, rukavky, šátek, hrušku, pomerančovou kůru, moje maskáče a Pitovu čepici. Ještě fotka a de se dál.
U mohyly byl 4.úkol. Každý měl 10 koulí a měl se trefit do 30kroků vzdáleného stromu a dohromady jsme měli naházet 10 tref a tak to dopadlo:
1. Pit - 5 tref
2. Big - 4 trefy
3. Poky - 3 trefy
4. Léňa - 2 trefy
U školky v Žižkově poli Pit četl 5.úkol svést rakváče na bobech k obchodu a udělat foto u mamlase.
V té sms byl i 6., poslední úkol, dojít na silnici k strmému kopci tam před bránou, víme ne??
Tam naopak mladí měli zavázané oči a rakváči nás měli bez dotyku dovést do tábora k marodce. Docela to byl záhul brodit se po kolena v závěji sněhu a ještě poslepu.
Po splnění úkolů a sundání báglů jsme se šli ohřát, pak jsem šel z Bigem pro vodu (jako za umývárnu), ostatní chystali večeři. Bramboráky přes celej talíř 2 na každého prostě super tradiční žranice.
Po večeři jsem se přesunuli na marodku odkud sem do vody vyhodil na lopatě chcíplou myš.
-Poky-
Sobota 30.1.
Sobota na Pololetních ostrovech, kam se vydala šestice odvážných polárníků, začala lehce po půlnoci, kdy už je přestala bavit nekonečná
diskuse o tom, jestli je na marodce nesnesitelné vedro nebo zima. Zalezlí do spacáků jsme najednou přestali mluvit a nastala úplňkem
ozářená mrazivá noc na Horkách.
Škvírami v zabedněných okenicích dopadaly k mému rozespalému oku paprsky probouzejícího se slunečného dne. I když teplota místnosti nikterak
nelákala k opuštění vyhřátého spacáku, zodpovědnost za zajištění tepla, vody a jídla pro zatím spící členy týmu vyhrála a já vyrazil do ledového rána.
Nebyla to žádná hrůza. Naopak. Nádherné slunečné ráno bylo jak vymalované a ani rtuť teploměru už nekamarádila se zápornými čísly. První skoky v
botaskách vedly závějemi k umývárně jednak provést řádnou hygienu po vojensku ledovou vodou a také tuto ledovou vodu použít k uvaření čaje.
Za chvíli už praskal oheň v kamnech a netrvalo dlouho a mohl jsem zalévat horkou vodou připravené kapučíno. To bylo moje překvapení k budíčku
pro ostatní přesně v devět hodin. Snídaně byla také překvapením šéfa kuchyně. Každý si přivezl něco, co má rád a připravil to k snídani někomu jinému.
Komu, to rozhodl los. Naštěstí nikomu nepřipadlo jeho jídlo, takže Pitris nachystal míchaná vajíčka se šunkou Pokymu a Vency, Katyš měla pomeranč,
zeleninový salát a chleba s debrecínkou pro Biga, Léňa věnovala svůj chleba se stejnou debrecínkou a jiný salát Pitrisovi, Pokyho salát a chleba
se známou debrecínkou snídala Katyš a Bigovo teplé mléko s vločkami a sušeným ovocem si dala Léňa. Jen Vency držela dietu, takže nevěnovala nikomu
nic…
Po skvělém jídle jsme se trošku sbalili a vydali se na svah otestovat zasněžené pařízky vytvořením bobové dráhy s adrenalinovým skokánkem.
Chvíli byly jízdy bez problémů, ale když jsme rozjezdili nádherný prašan, začaly se nám do cesty plést právě zmíněné pařízky. Právě ty byly
příčinou několika prasklých vozidel. Naštěstí jen jich! Závěrečné jízdy už jsme si užívali i na skokánku, jak dokládají pořízené fotky a videa.
V poledne jsme zmáchaní a zmrzlí zalezli do kuchyně, upekli si pár topinek na kamnech a mázli ďábelskými tousty. Po hodování nás čekal důkladný
úklid celého srubu a příprava na zpáteční cestu. S Vencou jsme se rozloučili ještě v táboře, protože odjela autem na rodinnou oslavu.
Zbylá pětice s batohy na bobech se vydala zpět do Přibyslavi. Cesta byla zprava větrně mrazivá, ale jinak bezproblémová. Do Přiby jsme dorazili
přesně podle plánu, ale plánovaná hospůdka na oběd byla moc zakouřená, tak jsme navštívili neplánovanou náhradní a tam bylo všechno o.k.
Celou akci jsme tam pořádně zhodnotili a vydali se na vlak Ve vlaku jsme se nacpali modrou mléčnou a červenou hořkou čokoládou bez ohledu
na to, kdo byl Červeňák a kdo Modrák.
Cestou z nádraží už jsme si jen libovali, jak dobře jsme si celou akci užili! Díky všem, kdo jeli a nezalekli se ani ničeho, ani ničeho jinýho!
-big-
|