Ještě než začneme bych rád zdůraznil, že pro vytvoření této kroniky jsem byl vybrán zkorumpovaným losem (že, Zlesi?), tudíž nenesu žádnou zodpovědnost za jakékolik nersovnalosti, či psychické postihy při čtení tohoto díla.

Časně ráno za úsvitu, a štěbetání ptáčků, jsem se my, banda zoufalých maloměšťáků setkali na nádraží, očekávajíc velice dobrodrůžnou a napínavou výpravu do úplně odlišného a neznámého světa. Bylo něco málo po čtvrt na osm, když docházel poslední očekávaný účastník (Míra), takže jsme si konečně mohli vysvětlit, co že se to bude dneska vlastně dít. Na začátek jsme se rozdělili do dvou skupin, jelikož Zlesi je maloměšťák, takže velmi komplikovanou rovnicí spočítal, že nás tak jízdenka vyjde levněji. Pvní skupinu tvořili všechny děti společně s několika vybranými vedoucími, druhou skupinu pak zbytek instíků a vedoucích. Cestou vlakem nebyl naplánován žádný program, takže si naši přibližně dvou a půl hodinovou jízdu mohl každý vychutnat, jak si zamanul. Po příjezdu do onoho neznámého světa (něco po desáté hodině) se objevil první úkol a sice dostat se do technického muzea, což nakonec ale nebylo zase tak těžké, protože stačilo nakoupit jízdenky, ujít nějakých 300 metrů na zastávku a počkat na šalinu :). když jsme vystoupili z tramvaje, tak někteří z nás poněkud znervózněli, protože nám Zlesi řekl, že jsme muzeum přešli a místo něj se půjdeme podívat na největší výstavu traktorů v Praze .. jenže jsme se nakonec nějakou náhodou (netuším, jak to Zlesi dělá) opravdu dostali k slibovanému technickému muzeu, takže se nakonec prohlídka traktorů nekonala (což je fakt škoda, protože věřím, že by to bylo velmi zajímavé a poučné :) ). Asi po 30 minutách čekání ve frontě jsme se konečně dostali dovnitř, kde následoval skoro 3 hodinový rozchod. Každý z nás ho strávil jinak: někteří pilně studovali každý exponát, fotili co se dalo a podobně, jiní to po nějaké době prostě nevydrželi, usadili se na lavičku a vesele začali svačit :). když jsme se ve 2 hodiny všichni sešli, unaveni po vyčerpávající prohlídce, jsme se s muzeem rozloučili, a naše objevná cesta pokračovala. Na chvíli jsme se usadili v parku, který se nacházel kousek od muzea, kde následovala krátká přestávka na doplnění sil. Poté jsme šli a šli a šli … až jsme došli k nááádhernému Pražskému hradu, se kterým se v našem plánu ale vůbec nepočitalo :D. Takže jsme si pěkně prošli nádvořím, vyfotili pár Japonců, a pokračovali dál. Další naše zastávka byla v oblíbeném Mc'Donaldu, protože jsme ho jako správní burani z jihu prostě museli navštívit ! Poté jsme se přes Karlův most dostali na Staroměstské náměstí, kde jsme se podívali na orloj, doplnili trochu energie a potom už hurá na nádraží, kde následoval poslední krátký rozchod na dokoupení zásob do vlaku. Pár minut po šesté hodině večerní jsme se začali tomu úchvatnému městu vzdalovat a zpět do našeho rodného města jsme se dostali asi o půl deváté. Co říci závěrem ? Kdyby mi Zlesi nevnutil psaní této kroniky, byl bych spokojenější, ale stalo se .. akce se povedla, doufejme, že to zase někdy přístě zopakujeme :). A to je konec naší pohádky, dobrou noc .. :)

-mini-