 Mafiáni po stopách ne NEBEZPEČNÝCH zvířecích tvorů
stateční mafiáni: Šíma, Bětka, Karol, Kubula, Pasťa, James, Krči, Kačka, Míra, Pitris, Lucysh, Gogo, Beruš, Yetti, Big, Zlesi Strastiplnou cestu po stopách nebezpečných zvířecích tvorů jsme zahájili v jednu hodinu po poledni na konečné zastávce u Piláku. Beruš byla celá nesvá, že bude muset vyrazit sama, ale nakonec se našlo osm statečných dětí a osm neméně statečných dospěláků. Protože Beruš známe, nemohli jsme si nechat ujít další zvířecí překvapení. A že bylo!!! Nejprve jsme byli losem rozděleni do zvířecích klanů – Dikobrazů, Lišek, Tygrů a Velbloudů. Hned od první soutěže – najít podle náznaků svého zvířecího velitele - jsme byli bodováni. Další pochodovou soutěží, která se kupodivu velice zdárně ujala bylo zjišťovat otázkami, jaký dárek kdo dostal pod stromeček. Někdy to nebylo tak lehké: zkuste se dopídit třeba digitální ladičky, kytary španělky, pískacího kladívka nebo akvária pro mravence. Tak takovéhle dárky se taky objevily u našich duháků. Dále jsme se ubírali po zachumelených cestách k Táborkám, kde byla další soutěž, ve které měli mít navrch Dikobrazi. Úkol zněl: přenést druhého z dvojice co nejrychleji na zádech k vyznačené metě. Přesto, že se šéf Zlesi s Bětkou na zádech hodně snažil, do cíle se nakonec doplazil po čtyřech… Potkávaje lyžaře, pěšáky, pejsky, ale i koně jsme pokračovali dál kolem Salvátorky a Vápenice. Měli jsme sice namířeno k Hynkovci, ale dorazili jsme k němu trošku větší oklikou. Ne, že by nám brodění sněhem nějak vadilo, sranda byla i tady, ale Beruš trošku stresovala, že nebudeme včas v místě překvapení. Protože jsme ji však pozitivně nasměrovali, nakonec všechno dobře dopadlo a my dorazili s malinkým zpožděním do školy v Polničce. Jako správní mafiáni jsme hned vnikli dovnitř a zabydleli se. Během svačinky zatím Beruš docílila návratu netrpělivé návštěvy, se kterou jsme se tady měli potkat. Za chvilku byla za dveřmi a my pořád nemohli zjistit, o jaké překvapení jde. Někdo tipoval koně (do jídelny…!!!), kozy, hady, hmyz, kočky, … nechali jsme se překvapit a bylo to boží! Po přípravě arény se na scéně objevili – králíci. Zkušeně přeskakovali překážky a vypadali, že by se s námi brzo dali i do řeči. Další se z klícky vyřítili asi nejobdivovanější hrdinové celého odpoledne. Neměli sice takový ty žahnutý žuby naholu, ale byli to naprosto dokonalí vepříci. Byli velcí asi jako koťátka, Bubáček byl černý a Šmudla růžovoučký. Neměli chybu! Cupitali mezi námi, nechali se hladit i chovat a vydávali zajímavý zvuky. Spíš než chrochtání to bylo káchání jako kačenky. Prostě miláčci! No a pak vtrhly do arény dvě krvelačné bestie. Teda byli to normální psi – dobrman a retrívr (úplně jako Eura), jenže jejich majitelé nám je líčili jako opravdu nebezpečné šelmy. Asi to nebylo špatně, jenže pak se nemohli divit, že se kolem nich všichni báli projít, pohladit je nebo si na ně lehnout. Absolvovali jsme takovou poučnou přednášku o psech, co od nich můžeme čekat, k čemu se používají a dokonce jsme museli vyzkoušet, jakou pozici zaujmout, když se na nás řítí naštvanej pesan. Celý to vystoupení bylo fakt krásný, vůbec jsme se nenudili, ale v pět hodin už jsme se museli rozloučit, uklidit a vyrazit zpátky domů. Moc se nám do tý zimy a noci nechtělo, ale za chvilku jsme si zvykli a kolem Piláku uháněli domů. Cestou jsme ještě zvládli zbývající soutěže. Tygři vymysleli, že každá skupina bude minutu počítat postupně, aby se všichni střídali a kdo napočítá nejvíc. Lišky měly běhací hru – která rodina nejdřív doběhne svojí cestičkou k Mírovi, přičemž nám zbývající Lišky v cestě bránily. Poslední rodina měla soutěž až v cíli: jako velbloudi ve dvojici přenést na hrbu neupevněný batoh a která rodina dojde celá do cíle nejdřív. Po sečtení všech bodů jsme se dověděli pořadí: první Lišky (kupodivu měly dvakrát víc bodů než ostatní!), druzí Tygři a třetí a čtvrtí Velbloudi i Dikobrazi. Tak skončilo letošní putování za zvířátky. A že nebylo vůbec nezajímavé dokazuje i to, že jsem úplně zapomněl napsat, že jsme taky zdobili stromeček pro lesní zvířátka. Takže: zdobili. V lese nad Hynkovcem. Fakt je tam. Kdo nevěří, ať tam běží. A ať to stihne ještě letos. Takže všem zvířátkům, ale i lidičkám a mafiánům obzvlášť: šťastný a veselý nový rok plný překvapení! -big- |