Poky, Nikis, Puma, Honzys & Mini

Jednoho krásného dne jsme se sešli na další polívku, která se nám (myslím) vyvedla… Zadání úkolu znělo, jeden musí vzít toho druhýho do náruče, nechat se vyfotografovat s kolemjdoucím a ještě se na téže fotce musí necházet auto vždy s jinou krajskou SPZ. No, nejdřív jsem si myslel, že to bude pohoda, lidí je ve Žďáře plno, času jsme měli taky dost…

…ale vše začalo problémově, kdy jsem oslovil dvě „slečny“ (vypadaly na to). Slečny mi ale odvětily, že neví kam se fotí a neví taky proč by měly být foceny, takže první prosba dopadla fiaskem… Tak jsme u pečovateláku stáli ještě nějakou dobu, když tu náhle šli kolem chvíli po sobě dvě famílie; Glajcovi a Smolíkovi… A najednou jsme nestačili fotit… Pak jsme blejskli ještě jednu „pastýřku“, která se s náma nechala vyfotit a pokračovali na parkoviště před zimním stadionem… Tam jsme potkali další dvě dívenky které usměrnila a navedla Puma… Poté jsme brouzdali chvíli městem, až nás nohy dovedly k Albře, kde jsem „svedl“ (samozřejmě pouze k jedné fotce- otatní jsou mi svědky) dobrotivého panáčka, který se nás naštěstí nebál… U Lidlu pokračovalo pro někoho možná trochu groteskní, ovšem pro mne zcela nervy přetrhávající vystoupení, kdy majitelka „Účkové“ SPZ šla nakoupit něko dobrého a levného do Lidlu a my (respektive já) museli provést rychlý útočný manévr… Naštěstí se nám (mi) podařilo splašit jednu dobrou duši, která se s námi (mnou a Pumou) vyfotila…

…ovšem akce trvá dál! Prcháme! Přímo cváláme. Dál! Přímo za nosem. Vyhýbáme se překážkám. A konečně jsme tu!- Úplně jiný svět- i když tak blízký a přeci úplně jiný… Každý má svůj nákupní vozík, každý jede a hamouní, každý nezná bratra ve frontě na šunku, každý chce ukořistit co nejvíc a co nejlevněji. !!!KAUFLAND!!! Tu se nakonec nestalo nic, jen jsem Minimu splatil dluh ve formě Chipsů, na které jsem pak mazaně počkal, a velkoryse dojedl, když už chudinka nemohl, měl bříško nacpaný, div, že neprasklo, ručičky od soli a pusinku špinavou od drobečků… Ještě u jednoho baráku při zpáteční cestě jsme narazili na statného ogara, který se s námi vyfotil u pěkné bíle Alfy Romeo. Cestu domů okořenila zastávka v parku U Ivana, kde jsme ztropili pár „výtržností“ (ne, přímo výtržnost to nebyla, ale zní to líp než slovo video) s fotoaparátem, kde jsme natáčeli různé scénky… Pak jsme se rozešli každý do svého kutlochu a dokonali již tak vydařené dílo tehdejšího dne…