Městská rada:
Parišák-Sofa
Vezír-Horst
Stráž-Hormlová
Kronikář-Černítko
Obveselovač-Míra
Kuchař-Gogo

Přes noc se nám posunul čas, na což si samozřejmě nikdo nevzpomněl a tak jsme si vstali o hodinu dřív, to jest v něco po půl sedmé. Vedoucí pro dnešní den oslepli, jeden po druhém, každý na 4 hodiny. Po rozcvičce ( štafetový běh, protáhnutí…) jsme se hladoví vrhli na snídani, kterou připravili Gogo s Horstem z vánočky s máslem a UOM či UČM(=univerzální oranžová marmeláda/univerzální červená marmeláda). Všichni si pochutnali a plni energie se vrhli na úklid trvající přibližně do devíti hodin. Měl totiž přijít místní šéf ale nakonec se za celý den neukázal. O půl desáté jsme se konečně sešli dole u hlavních dveří, připravení vyrazit do vlárského průsmyku. Ve tři čtvrtě na deset jsme dorazili na hlavní vlakové nádraží, kde jsme (14 minut před odjezdem) zjistili, že vlak ve stanici nestaví a musíme na zastávku ve městě. Hnali jsme tedy zpět a nakonec jsme to stihli včas na celkem pěknou, renovovanou byť celkem malou zastávku kousek od klubovny, kde jsme byli ubytovaní. Sája s Káťou se vrátily zpátky a my ostatní jsme asi v 11 hodin jsme dorazili na hranice, do železniční stanice ve Vlárském průsmyku, jednom ze tří přechodů na slovensko. Měli jsme naplánovanou trasu ze které měly být pěkné výhledy, ale všude byly stromy a tak z toho nakonec moc nebylo. Kousek za vlakový nádražím dostal Břéza šátek od Emy a podle instrukcí zřízenkyně vlakového nádraží jsme vyrazili po červené turistické značce na sever. Během pěti minut jsme dorazili k potoku, sice jenom asi  15 cm hlubokému ale 15 metrů širokému. Vedly přes něj dvě cesty – po kamenech nebo přes lávku ze dvou kmenů. Ta byla asi dva metry nad vodou, ale nikdo z ní nespadl. Břézu převedli přes kameny a když se poté díval na fotky kde uviděl po čem přecházel, prohlásil, že kdyby to věděl ,nikdy by ho tam nedostali….J Na louce za vodou na nás čekaly ovce a jedna koza, která se velmi rychle skamarádila s Horstem a kterou si nakonec pohladil i Břéza. Všichni jsme měli menší obavu z nadcházejících kopečků, ale nebyly výrazným problémem. Cesty však byly rozbahněné a šlo se špatně. Ve dvanáct jsme si dali oběd na pasece s výhledem ve stráni nějakého kopce. Sešli jsme zpět k potoku do vesnice Svatý Štěpán, kde byly pěkné opravené domky a jedna otevřená hospoda, kde jsme nezastavili. Začalo další stoupání na Javorník, a cestou nám začalo sněžit. Bohužel bylo nad nulou a tak sníh okamžitě tál. Nahoře stejně nebyl výhled byly tam jen stromy, ohniště s lavičkami a návštěvní kniha. Byly tam hraniční kameny a jak poznamenala Hormlová, když si správně sednete, máte kosmopolitní pr… J. Břéza předal šátek Bigovi a cestou dolů se přidal Freiwy. Když jsme dorazili do  Svatého Štěpána, strávili jsme v hospodě asi jeden a půl hodiny a čokoládě a čaji. Poté jsme se bavili na nádraží asi čtvrt hodiny různými hrami. Přijeli jsme okolo tři čtvrtě na sedm a po svých došli ke klubovně. Večer proběhla očista nás samých i bot a oblečení, protože fšichni byli neskutečně zabahnění. K večeři připravili Gogo & spol. těstoviny s omáčkou a spoustou točeňáku, případně na sladko. Byly fakt dobrý, a fšichni si pochutnali. Někteří dobrovolníci ve čtvrt na deset vyrazili do vesnice podívat se na motokrosovou dráhu a do bazénu. Cestou Zpátky jsme nakoupili nugátové koblihy za 4Kč které byly ještě teplé a naprosto dokonalé. Někteří si ještě o půl jedné skočili pro další dávku a fšichni se strašně přecpali. Neděle byla celkově vydařená, a myslím že neměla chybu……

Černítko