Účastníci: Beky, Big, Katysh, Míra, Munzík, Pitris, Poky, Roman, Sádlo

Sobota 2.6.2018

U koně? V Hamrech? Jo... Tam jsme se sešli, abychom to neměli zas tak daleko, když je to první výlet s přespáním venku pro většinu účastníků. Sluníčko nás paprsky popostrkávalo dál a dál, až jsme konečně došli na místo. Nadešel čas se trochu seznámit. Hra s opakováním pohybů se určitě všem vryla do paměti. Došli jsme společně pro jídlo, stany a ostatní harampádí do auta (jo, byl to luxus). Munzíka a Pokyho jsme poslali stavět lanovou překážku a my jsme si hráli. U toho nám začalo škrundat v břiše. Teda hlavně Mírovi, ten už se od deseti hodin ptal, kdy už bude oběd. Tak jsme mu udělali radost a dali si obídek. Většina z nás měla řízek, jen Beky měla suché těstoviny... dieta, to se pozná. Dojedli jsme - Mirek se ptá, kdy už bude večeře. Ach jo. Jdeme radši hrát nové deskovky, abychom nemysleli na jeho žaludek a trochu vytrávili, protože odpoledne nás čekal závod, kde prověříme všechno! Ale nejdřív se to musíme naučit. Taky jste nikdy nezapalovali oheň a nestavěli stan? To byste příště měli jít s námi. První stanoviště měla Beky, měli jsme se strefit do stromu z určité vzdálenosti - teď už je to brnkačka. Po fáborkách dál až k Sáji. Ta nás naučila stavět stany. Po téhle instruktáži bych nejradši stavěla stany pořád. Najít kudy dál a honem za Bigem. Ten nás proškolil v oblasti rostlinek, ale my už jsme stejně skoro všechno věděli. Takže to bylo opáčko. Na prudkém kopečku čekal Poky a jeho lanová překážka. Vzhledem k tomu, že jsme jak opičky, neměli jsme s tím absolutně žádnej problém. Velmi nás potěšilo, když jsme zjistili, že u Míry a Munzíka zkusíme pořádné zbraně. Jednu menší pistolku a krutopřísnou vzduchovku, co vypadá jak puška pro odstřelovače. Stříleli jsme na šišky, chtělo by to víc cviku, ale příště budeme lepší a lepší. A nakonec Pitris s nejtěžším úkolem - zapálit oheň. Přichystala jsem špatný sirky, přiznávám se, ale to bylo schválně, aby to byla větší výzva. A stejně to všichni zvládli úplně na jedničku, fakt smekám! Teď už všechno umíme a můžeme to odstartovat. Tři, dva, jedna, utíkeeeej! Všichni doběhli v neuvěřitelném čase a hlavně, všichni to bezvadně zvládli. Chvilku si odpočineme u Bangu, abychom načerpali síli na sbírání dřeva, kterýho bude potřeba hodně. Udělali jsme si kupičky, a pak odnesli k ohništi. K večeři mělo být něco k opékání, kdo neměl rád párky, měl marshmallowny nebo brambory. Míra přestal otravovat, kdy bude další jídlo. A mohli jsme předat diplomy a ceny za závod. Po společné fotce jsme si ještě zahráli Já Pepíček bez čárky. A pro některé z nás tímto akce končila. Ale pro ty, kteří vydrželi, zde byla ještě odměna v tom, že si mohli vyzkoušet spaní venku, pod stanem. Úžasná věc. Dobrou noc. Míra se ptá, co bude k snídani...

Katysh

Neděle 3.6.2018

Noc byla teplá a poklidná. Spaní ve stanu je prostě absolutní topka. Jen škoda, že uvnitř nejdou vidět ty parádní hvězdy. Příště zvládneme širák. Oheň hoří, ohříváme vodu v kotlíku na čaj. Holky vybraly čokoládovo-višňovej čaj. Nic odpornějšího jsem ještě nepila, ale dětem chutnal. Možná proto, že byl vařený s láskou a na ohni . Společně s Kamčou a Terkou jsme chlapům přichystaly snídani. Housky s paštinkou, salámem a sýrem. K tomu rajčátka a papriku. Čeká nás ještě pochod domů, tak ať máme sílu. Po snídani se všichni pustili do balení a uklízení. A můžeme vyrazit ke klubovně. Cesta nám pěkně ubíhala, Míra nás totiž motivoval pochodovou hudbou. U klubovny jsme se museli rozloučit. Byla to škoda, mohlo to být delší. Líbilo se mi, jak jsme všechno dělali společně, to se jen tak nevidí. Byli jste úžasní! Jedno velké dík patři paní Vlachové, která sehnala další děti a díky tomu se tato akce mohla uskutečnit!!! A tohle mě prostě baví! Děkujeme! Katyshka

Katysh

< Zpět do kronik | Galerie Fotek

• Odkazy na webu:
• Jak sbalit batoh
• Stopy
• Kurz jízdní řády
• Kurz mapy

• Odkazy na netu:
• Duhový zpěvník
• Jízdní řády
• Žďár nad Sázavou
• Google